Bulvár

Skončí u popelnice a nebo přímo v ní?

Přečtěte si další velmi poučný příspěvek na dnešní téma, které je věnované podpatkům. Poslala nám ho čtenářka s nickem EvaH a my jí za něj moc děkujeme.

Nové kozačky zůstaly ležet tak, jak jsem jimi vztekle mrštila, jednu přes druhou. Vysoké štíhlé podpatky výstražně trčely směrem ke mně.

Už je nechci ani vidět a jen několik krátkých okamžiků je dělí od chvíle, kdy skončí u popelnice a nebo přímo v ní. Pryč je ta chvíle nadšení, když jsem je uviděla v jednom butiku ve výloze, pryč je to rozechvění, když jsem si je šla vyzkoušet a pryč jsou i bezmála tři tisíce, které jsem za ně dala.

Upoutaly mě na první pohled. Vysoké, lesklé, na úzkém asi deset centimetrů vysokém podpatku, hodně špičaté a ta barva! Byly fialové a báječně se hodily k mému zimnímu kabátku a kabelce. Tyhle boty byly poslední tečkou za mým elegantním a barevně sladěným oblečením. Musela jsem je prostě mít a už samotná koupě mě přiváděla do tranzu, i když, pravda, stály poněkud víc, než mi můj  rozpočet dovoloval.

Spěchala jsem, vlak mi jel co nevidět, a tak obchod proběhl velice rychle, řekla bych přímo zbrkle. Hrdě jsem si je nesla domů a hned druhý den se naskytla příležitost, kdy jsem jimi mohla oslnit. Měla jsem jet s kolegou na služební cestu do vzdálenějšího města. Ráno jsem se vystrojila, pečlivě nalíčila a obula svoje luxusní kozačky. Aby vynikly, zvolila jsem minisukýnku. Vše ladilo naprosto skvěle.

Vyrazila jsem k autobusové zastávce, mám ji jen kousek od domu. Kolega se vzápětí objevil také, překvapilo mě, že svému zevnějšku nedával takovou váhu, byl oblečen spíše sportovně a na můj vkus poněkud nedbale. Přelétl mě očima od hlavy až k patě, ale nic neříkal. „Zřejmě mu nesmělost nedovolí, aby mi svůj obdiv vyjádřil i slovně“, pomyslela jsem si. Byl mladší než já a v naší firmě pracoval jen krátce.

V autobuse se moc netopilo, začínala mi být zima, kupodivu mě hlavně začaly zábst nohy. Chtěla jsem trošku zahýbat prsty, ale nešlo to, špičaté kozačky nedávaly k takovému úkonu dost prostoru. Asi za hodinku jsme vystupovali a chtěli jsme se vydat k budově, kde mělo probíhat školení. „Dojdeme tam pěšky, ne?“ navrhl kolega, „je to asi pět minut odtud.“ „Jo“, odvětila jsem a poslušně cupitala vedle něho. On ve svých vyšlapaných sportovních botkách svižně vykročil a já jsem se začínala bát, že mi prsty upadnou. Nejen zimou, ale kozačky byly opravdu úzké a já měla pocit, že mám nohy ve svěráku. Teď mi začínalo být jasné, že to nebyl zrovna dobrý nápad, vyrazit v nich na tak dlouhou cestu bez toho, aniž bych je pořádně rozšlápla. Občas mi nohy střídavě podjely po namrzlém chodníku a já se mimoděk přidržela kolegy. „Přidej, nestíháme“, bylo mi odpovědí. „Galantní tedy moc nejsi, hochu“, pomyslela jsem si. Už mi málem tekly slzy po tvářích. A ani zdaleka to nebyly slzy radosti z nových bot.

Během této krátké cesty jsem se přesvědčila, že tyto boty mi zřejmě mnoho pohodlí skýtat nebudou a už jsem se těšila, až si sednu. Školení bylo dlouhé, předlouhé, tak dlouhé, že nejprve jsem povolila kousek zipu, pak ještě větší kousek a nakonec jsem kozačky zula a rozbolavělé nohy položila na ně. Naštěstí jsem seděla tak, že na moje nohy nebylo vidět a i kdyby, bylo mi to celkem jedno. Nedalo se přejít bez povšimnutí, že na prstech se mi už stačily udělat docela obstojné puchýře.

Měla jsem chuť zaběhnout do první obuvi a nějaké levné, pohodlné boty zakoupit, ale vzhledem k momentálnímu  stavu mé peněženky to nepřicházelo v úvahu. Neměla jsem ani na kecky. Hrdinně jsem se po skončení školení nepozorovaně  do kozaček opět obula, no taky co jiného mi zbývalo? Ústa se mi křivila bolestí a v duchu jsem se omlouvala mým starým kozačkám, které mi už nebyly dost dobré. „Tak padáme, ať stihneme autobus“, zavelel kolega a zase hbitě udal směr. „Počkej“, zaškemrala jsem, „nepojedeme k nádraží raději městskou dopravou?“ „Neblbni, ten kousek dojdeme“, odpověděl a já nenašla odvahu vyklopit mu jak strašně v těch nových botách trpím. Tak jsem mlčky kráčela. Měla jsem pocit, že pomyslný svěrák někdo stále více stahuje, že šlapu po tisících jehličkách a nohy už nezábly, naopak přímo hořely. Podpatky se projevily jako moc štíhlé a moc vysoké a teď si uvědomuji, že pohledy, které kolegové a zejména kolegyně vrhaly k mým novým botám nebyly ani trochu obdivné. Možná i ta sukně byla příliš krátká. Měla jsem zkaženou náladu a začala jsem i trochu pokulhávat. To už jsme byli naštěstí u autobusového nádraží. Nastoupila jsem do autobusu a nejraději bych ty proklaté kozačky opět sundala, ale před kolegou mi to bylo trapné. Takže jsem zatnula zuby a mezitím, co on pospával, jsem se modlila se, ať už jsem doma.

Konečně, vpadla jsem do předsíně a rychle se zula. Ani snad nemusím líčit, jak byly moje nohy zřízené. Jeden puchýř vedle druhého, prsty ztuhlé a boty….panebože ty vypadaly! Podpatky hyzdily drobné rýhy, špičky byly celé oloupané, vrchní část popraskaná.  „No to není možné“, zhrozila jsem se a připravila boty k reklamaci.

Když jsem je vyndala z krabice a ukázala prodavačce, neskrývala svůj údiv. „Ženská, co jste s nima dělala?“ zvolala. „No coby“, odpověděla jsem, „měla jsem je jen jednou na sobě a tohle se s nimi stalo, nehledě na to, že mi absolutně zničily nohy“. „Ale to je vyloučené,“ děla prodavačka, „ty boty vypadají jako kdybyste s nimi teď v zimě lítala někde po městě“. Teď jsem naopak vytřeštila oči zase já. „A co bych podle vás v nich asi tak měla dělat?“, hlesla jsem nevěřícně. „Jsou to přeci kozačky, ne?“, zmohla jsem se na otázku. „Ale to jistě“, laskavě odpovídala prodavačka, „ale určitě jste si přečetla příbalový leták, že se jedná o společenskou obuv, vyrobenou z materiálu, který se nehodí do vlhka a mrazu, ne?“ „Prodáváme tady výhradně společenskou a erotickou obuv,  jak jistě vidíte“ a  ledabyle pokynula  k vitríně, kde byly vystaveny lodičky na vysokých podpatcích a vysokých platformách, střevíčky s různými  pásky a pásečky, v různých barvách,  i se vzorem tygří kůže.

Mezi nimi byly vystaveny modely kozaček, podobné těm, které jsem si koupila. Vedle byly naskládány punčochy, rovněž v různých barvách a  vzorech, nejvíce tam bylo těch síťovaných. Pomalu mi začalo svítat a cítila jsem, jak mě polévá horko. Než jsem ze sebe stačila cokoliv vysoukat, prodavačka sladce podotkla: „No ona je to obuv vhodná pouze do interiéru,“ a pokračovala: „Na vašich botách je ale vidět, že závada byla způsobena nerespektováním doporučení od výrobce, bylo s ní evidentně nevhodně zacházeno, z tohoto důvodu vám reklamaci, bohužel, neuznám“.  

Mohla bych se s ní dohadovat, že mi to měla říct již při prodeji, ale v tuhle chvíli bych se nejradši do země propadla. Popadla jsem krabici a rychlým krokem opustila butik. Fakt to byl butik a ne sexshop. Ve výloze jsem jen viděla odraz mé postavy, zboží mě už nezajímalo. Jindy si jen tak pro sebe brouknu: „No, je to dobrý, vypadáš skvěle“. Ale dnes se to bylo nějak nepatřičné, kabelka svojí žlutí jen svítila, kabátek byl příliš krátký a to výrazné líčení a sytá  rtěnka byl vrchol. V tu chvíli mi bylo jasné, proč se na mně kolega a ostatní tak dívali! Letěla jsem domů, boty mrskla vší silou do kouta a přemýšlela o tom, zda toto poznání nebylo za skoro tři tisíce příliš drahé.

EvaH

Kozačky určené do inetriéru, to opravdu pobaví. Ale z toho plyne poučení, že ukvapené nákupy se nevyplácí

Máte také nějakou "podpatkovou" příhodu, milé ženy-in? Jaké podpatky nejraději nosíte? Dokážete chodit i na těch hodně vysokých? A co na to vaše nohy? Jaké byly vaše první boty na podpatku? Vzpomínáte? Střídáte výšku podpatků? Kdy jste své podpatky poprvé proklela? Na které botičky nedáte dopustit? Napište nám svůj příspěvek na dnešní téma.

Budeme se těšit na adrese reakce@zena-in.cz

   
07.09.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [7] OlgaMarie [*]

    Sml22Jo,jo. také jsem šla za dámu a pak si v první obuvi koupila mokasíny, abych se dobelhala na Florenc...

    superkarma: 0 07.09.2010, 20:03:48
  2. avatar
    [6] wich [*]

    Mě zarazila minisukně na služební cestu Sml14

    * Žena může mít i extravagantní obuv a může vypadat slušně. Jen musí vhodně zvolit oblečení.

    * Zboží pro tanečnice a erotické oblečení nemusí být nutně zbožím v sex shopech.

    * a kolega asi chtěl jít pěšky, aby nebyl přistižen s prostitutkou Sml30

    * příště bych zvolila správnou velikost - boty pro tanečnice NEMŮŽOU tlačit.

    superkarma: 0 07.09.2010, 12:34:43
  3. avatar
    [5] Dante Alighieri [*]

    Tu bolest si umím představit...

    Jinak dobře napsané Sml59

    superkarma: 0 07.09.2010, 12:15:51
  4. [4] Anai [*]

    Za tři tácy a to zřejmě nejsou kožené!!! Tak to já mám limit na jakékoliv boty tak 1500 a to ještě jen jedny v roce, jinak kupuju ve výprodejích - dříve i v levných krámech a tam jsem zas zjistila, že odejde mnohem dřív podpatěnka a nová za 120 levné boty pěkně prodraží. Zato boty kožené a drahé, co je koupím zlevněné o 50-70% nosím celou sezonu bez zásashu obuvníka. Jinak jsem koukala letos po kozačkách a vůbec se mi ty letošní v normální vejšce podpatku vůbec nelíbí... takové divné oblé špičky, nemá to šmrnc... nevím, k čemu by to vypadalo hezky, zřejmě k minisukni a krásným nohám, ale ke kalhotům všeho druhů nepoužitelné a k dlouhé sukni tuplem! No a ty, co by se mi líbily, ty bych byla ochotna nosit jen v období, o němž tady píšu ve svém příspěvku. Sml30

    superkarma: 0 07.09.2010, 11:30:47
  5. [3] mastička [*]

    vypadala jsi tak jak jsi chtěla ne? Výrazně nalíčená, s minisukýnkou, kozačkama na doma, už jen kabelčičku a šup někde k cestě... Sml57

    superkarma: 0 07.09.2010, 09:44:05
  6. avatar
    [2] ifulinkaa [*]

    za krásu se prý platí,ale nikde není psáno,jak moc,jestli zdravím, či penězi.... budiž ti to poučením,třeba i ty boty vezmeš na milost

    superkarma: 0 07.09.2010, 09:01:26
  7. avatar
    [1] Odemětobě [*]

    já bych zaretušovala fixou co se dá a kozačky schovala.Určitě se najde příležitost,jak je využít v interiéru.Sml16

    superkarma: 0 07.09.2010, 08:49:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme