Reklama

kid

Během tohoto týdne by se měla ve všech školách uzavírat klasifikace. Co děláte, aby dopadla co nejlépe? A jak si vaše děti letos stojí?

V současné době, kdy je dceři sedmnáct, její známky neřeším, protože to zkrátka není v mých silách. Nepomáhá cukr ani bič, nezbývá než s napětím očekávat, zda se lano utrhne a ona spadne do propasti, nebo se jí přece jen na něm nějak podaří udržet. Záložní varianta je stále připravená a není nijak lákavá, takže doufám, že ji motivuje aspoň k průměrnému výkonu. S nostalgií však vzpomínám na dobu, kdy ještě viděla v rodičích autoritu a my se všichni hromadnými silami snažili vylepšit závěrečné skóre pomocí poměrně tvrdého harmonogramu doučování.

Paměť značně oslabila

Na prvním stupni to byla brnkačka. Oprášila jsem Pythagorovu větu i obsah kružnice, v sedmičce se znovu divila brownovu pohybu ve fyzice a za rok se radovala, že dokážu spočítat protonové číslo prvku a sestavit vzorec sloučeniny. V ten moment si člověk uvědomí, že mu toho ze školy mnoho v hlavě nezůstalo.

Mantinely dosaženy

Dál to však nešlo. Vysvětlovat látku někomu, kdo se u toho dívá z okna nebo hází kočce papírové kuličky bylo nad možnosti mých neuronů. Proto jsem vytiskla inzerát, že hledám šikovnou studentku na doučování, a vyvěsila ho na budovy studentských kolejí, které máme pár minut od domu. Nejakutnější tehdy byla němčina, kterou doma nikdo neumí, tudíž nemůže pomoci. Přihlásilo se šikovné děvče s velkým pedagogickým nadáním, takže díky ní se dcera opravdu velice zlepšila a závěrečný finiš dopadl nad očekávání.

Pak ji přijali na rakouské gymnázium. Je to škola velice těžká, zvlášť pro nerodilého mluvčího, protože se zde učí v němčině a nejhorší známka je trojka. Tomu, kdo ji absolvuje, se však otevírají fantastické možnosti studia v zahraničí a navíc má dvě maturity - českou a rakouskou. Dlouho jsem se však neradovala, první finiš před koncem roku mě stál majlant. Už nestačilo děvče na němčinu, ale po jednom chodilo i na angličtinu a matiku.

Vysvědčení stálo majlant

Měsíčně mě to přišlo na čtyři tisíce a výsledek byla pětka z němčiny na vysvědčení a dvě čtyřky. Dcera se totiž bez pardonu odmítla učit. Dodnes mám pocit, že se tenkrát zbláznila, dokonce jsem ji ze zoufalství zatáhla k psychologovi, ale byla neprůstřelná. A tak se s touhle skvělou, ale moc náročnou školou musela rozloučit a dnes končí na zdravotní škole. Ne že by se její přístup k učení radikálně změnil, ale od té doby zásadně odmítám platit kohokoli na doučování. Ty pětky mě tenkrát přišly asi na dvacet tisíc a kýbl vybrečených slz.

Jak prožíváte závěrečný školní finiš svých dětí? Učí se na poslední chvíli, nebo průběžně celý rok? Jak jim pomáháte?