Rodina

Školní křivdy: Šikana

sikana

Milé čtnářky, tento článek si neklade za cíl říkat nějaké obecné pravdy a ani je neříká. Je jen výpovědí člověka, který chodil do školy za doby komunismu a byl šikanovaný. Tenkrát se o problému tolik nemluvilo, nebyl medializovaný, málokdo měl použitelné informace. Dnes je situace jiná, lidé jsou poučenější, učitelé i rodiče, školní psychologové, ti všichni vědí o šikaně mnohé a dovedou s ní pracovat. Přesto si myslím, že by vás můj příběh mohl zaujmout...

Přiznávám, byl jsem dítě-oběť. Nejen na základní škole, ale i na učilišti, kterým jsem si prošel a drobně i na střední, kam jsem nastoupil později, jsem si se šikanou užil mnohé. Z pozice šikanovaného je to sice nepříjemná, ale velice poučná zkušenost, která, řekl bych, hodně formovala moji osobnost. Vlastně by se i dalo říct, že mi byla šikana naveskrz prospěšná...

Nechci tu šikanu obhajovat, naopak, považuji ji za špatnou, leč za přirozenou součást života jakékoli komunity. Bohužel. A bohužel probíhá i mezi dospělými.

Moje zkušenost

Setkal jsem se s dvojím druhem šikany, totiž té fyzické, kdy mě, v mládí neduživého a chorobami prolezlého chudinku masitější spolužáci o přestávkách pravidelně lovili, házeli mě do rohu za skříní a utlačovali. Dostával jsem náhodné rány na velice citlivá místa. Byl jsem zkrátka vhodný objekt. I když trochu moc hrdý na to, abych se snížil k drobnému posluhování třídním „kingům", jak to dělali ostatní šikanovaní, což mělo za následek to, že mě to prostě trochu víc bolelo.

Druhý typ šikany byl psychický. Jsem dyslektik a nikdy jsem v průběhu hlavně základního vzdělání nevynikal v jazycích. Užil jsem si v tomhle ohledu drobné šikany od učitelů, kteří přesto, že věděli o mé vrozené vadě, neznaje třídní poměry, vyvyšovali schopnosti mých trýznitelů, pro které to byla voda na jejich mlýn. Ano, naši učitelé na základní škole nebyli zrovna vzorem kantorství a rozhodně jim nic neříkala psychologie. Stavět do kontrastu schopnosti jedněch vůči druhým je počátek mnohých svárů a chyb, kterých se později dopouštíme všichni v rodinném i pracovním životě - a tady to, řekl bych, pramení, v neschopnosti učitelů.

S čím jsem se nesetkal, byla dnes tolik omílaná šikana učitelů dětmi. A vlastně by mě docela zajímalo, jestli jste se s ní setkaly vy, milé čtenářky. Hlasujte o tom v následující anketě...

Se šikanováním učitelů jsem se…

Možnost%
… nesetkala.51,9
… setkala.48,1

Jak se šikaně bránit?

Myslím, že to není možné, ale popíšu vám svoje postupy, které jsem vyzkoušel. Některé byly účinné, jiné vůbec. Ještě předešlu, že jsem nikdy nenašel odvahu, říct doma, že mi někdo ve škole systematicky ubližuje, tedy rodiče jsem do toho nezatáhl, nevím, jestli by to bylo dobře. Záleží asi na tom, jak by se k tomu postavili. Když jsem řešil šikanu na škole u mého nevlastního syna, oblékl jsem si ty nejdrsnější kožené hadry, co jsem doma našel a vyříkal si to rovnou s agresory - byl jsem hodně zlý, ale (pokud vím) zabralo to. V kebulkách se jim rozsvítilo, že tenhle kluk je hájenej. Ale teď tedy k mým vlastním postupům...

Přehlížení

Pokoušel jsem se své trýznitele ignorovat. Efekt byl žel opačný, to že jsem se s nimi nebavil často vyústilo v konflikt.

Žalování

Žalování je možná trochu ostré slovo. Pokud máte skvělé učitele, kteří dovedou pracovat s dětmi, je ale tahle metoda asi na místě, totiž svěřit se s problémem dospělému. My jsme takové neměli, takže hledat u nich pomoc bylo liché. Nic nevyřešili, jen ještě víc rozfoukali oheň sváru.

Kamarád

Tohle je jediná metoda, která nesla ovoce. Na učilišti jsem si našel silnějšího spojence, kamaráda, který měl důvod bránit mne. Máte-li pocit, že je vaše dítě šikanované, zjišťujte, jestli není osamělé a budujte mu zázemí kamarádů či kamarádek ze třídy. Pořádejte třeba společné víkendy s dětmi, které by chtělo vaše dítě poznat. Tak ho do budoucna ochráníte.

Závěrem bych chtěl říct, že rozhodně nejsem žádný psycholog a to co tady píšu, jsou jen vypozorované věci z vlastní zkušenosti. Snad někomu budou prospěšné.

   
10.09.2010 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [19] Francaise [*]

    risina — #16 Souvisí, ale jen částečně. Vysoké platy samy o sobě  ještě prestiž nedělají. Můj názor je: nejdřív kvalita, potom plat. Jenže začít by se muselo už při přijímání studentů na pedagogické fakulty. Dnes nikdo nezkoumá, jestli má budoucí student pedagogické vlohy a lidské předpoklady. Stačí, že udělá přijímačky. Sml80

    Druhá věc je ta, že při tolika dnech volna, co by chtěli? V Anglii mají letní prázdniny 5-6 týdnů (určují jednotlivé školy). To by se naši učitelé pěkně ošívali.

    Pokud někdo argumentuje náročností práce učitele: Když si chci v soukromém sektoru vydělat, musím mít odpovídající pozici, čili předpoklady a taky se pořádně snažit. Nemáš výsledky? Deset náhradníků čeká. A že by chtěl šéf přidat jen tak za počet odpracovaných let? Ale kdeže! Sml30

    superkarma: 0 16.09.2010, 13:25:54
  2. avatar
    [18] Zitta [*]

    Taky si na mě ve škole dovolovali silnější, ze začátku jsem se snažila ustupovat  a přehlížet je, ale jednoho dne jsem se vzepřela a řekla jim, co si myslím a pomohlo to, pak mě začali přehlížet oni. Ale dnešní doba je drsnější než ta, když jsem chodila do školy já a dnes by to mohlo mít možná opačný efekt. Bohužel.

    superkarma: 0 13.09.2010, 13:14:31
  3. [17] molly [*]

    risina — #15 u nás naštěstí stačil pohovor ředitelky s agresorem (vlastně agresorkou) a trochu pohrozit dalšími nemalými problémy ve škole i doma, a byl klid. Nejvíc jsem ocenila taktní přístup kdy šikanující netušila kdo ji napráskal, jestli oběť nebo někdo jiný kdo byl svědkem. ne vždy to stačí, ale je to první krok, opravdu radím kontakt s PPP, ti poradí co dál, nebo linku bezpečí, ale nenechat to být, čím dřív se to začne řešit tím líp!

    superkarma: 0 13.09.2010, 12:38:19
  4. avatar
    [16] risina [*]

    Francaise — #13 Ono to ale s platy souvisí. Kvalitní učitel by měl být kvalitní osobností -  a do školy jdou pracovat buď ti opravdu zapálení, co jim nižší platy tolik nevadí, nebo holt ti méně kvalitní, co by se jinde nechytali. Kdyby si školy mohl yvybírat z opravdu kvalitních zájemců o práci a nabídnout jim adekvátní platy, byla by situace možná lepší.

    1. na komentář reaguje Francaise — #19
    superkarma: 0 12.09.2010, 22:16:40
  5. avatar
    [15] risina [*]

    molly — #8 Jak to v té škole řešili?

    1. na komentář reaguje molly — #17
    superkarma: 0 12.09.2010, 22:11:56
  6. [14] Anime Otaku [*]

    Rikina — #12 Ono je něco jiného krást na poli hrášek a rozbíjet auta nebo přepadat staré lidi kvůli pár korunám. Jo lumpárny k dětství patří, ale taky dnes děti dospívají mnohem rychleji.

    superkarma: 0 11.09.2010, 11:51:52
  7. avatar
    [13] Francaise [*]

    "....naši učitelé na základní škole nebyli zrovna vzorem kantorství a rozhodně jim nic neříkala psychologie"...

    Tak pod to se podepíšu. Bohužel v tomto ohledu žádný poztivní vývoj nezaznamenávám, spíš naopak. Co se dnes hlásí na pedagogické fakuty, to je učiněná hrůza (čest a sláva výjimkám). Zatímco kdysi byl učitel synonymem vzdělání, moudrosti a charakteru, dnešní pohled do sboroven a kabinetů je tristní. 

    Zato nářky nad platem a náročným povoláním, to jim jde dokonale. Na to říkám jediné: Máte vysokoškolské vzdělání a možnosti jako každý jiný, není nutné setrvávat ve škoství. Myslím, že po nástupu do soukromého sektoru by dramaticky změnili názor.

    1. na komentář reaguje risina — #16
    superkarma: 0 11.09.2010, 10:25:08
  8. [12] Rikina [*]

    molly — #11 jediný "trestný čin", který si z dětství vybavuji, byl polní pych. Hlídač ze státního statku musel mít nervy jak prorezavělý kotevní lana, poněvadž uhlídat lány květáku, okurek a hrášku prostě nedokázal, a přizabít přistižené pro výstrahu taky nemohl. Sml57 Ovšem, byla jiná doba, ale mně přijde, že děti jsou víceméně stejné i dnes a pořád dělají přibližně stejné lumpárny, a že to k dětskému věku patří. Sml80 

    1. na komentář reaguje Anime Otaku — #14
    superkarma: 0 11.09.2010, 09:27:15
  9. [11] molly [*]

    Rikina — #10 Jenomže šikana není jen o fyzickém násilí, možná ještě horší je to psychické. Já taky chodila do školy za komančů a tehdy jsem si taky neuvědomovala že to co se děje mě nebo kolem ně je už šikana, to mi došlo až teď. Tenkrát se slovo šikanovat používalo jen v souvislosti s vojnou, u dětí to byly prostě jen lumpárny, ovšem někdy hraničící s tresným činemSml80

    1. na komentář reaguje Rikina — #12
    superkarma: 0 11.09.2010, 08:11:36
  10. [10] Rikina [*]

    Tak já si nic takového nepamatuju, ani ze ZŠ, ani ze střední školy, a též to byly doby "za komunistů". Sml80 Přitom dle různých popisů soudě bych musela být ideální objekt - hubená nepříliš pohledná holka s brejlema, která navíc přišla do kolektivu v páté třídě, kdy už se všichni dávno dobře znali, jako cizí přistěhovaný element, a tudíž tam neměla žádné kamarády. Sice mi chvíli trvalo zapadnout a nějaké kamarády získat, ale to byl jen takový rozpačitý začátek, a rozhodně mě nikdo za skříň necpal. Ani zpětně si nevybavuji, že by někdo někomu posluhoval, nebo byl někdo otloukán. Jistě, byli třídní vejtahové, co občas zkoušeli vyniknout drsnými slovy, ale nechytali se, tak toho většinou rychle nechali. Sml80 I pár rvaček si pamatuju, ale i tam to bylo jaksi napříč kolektivem, ne že by byla jedna vybraná oběť. Pravda, učitelé příliš neřešili, kdo si začal, a ztrestali všechny zúčastněné stejnou měrou, jelikož škola není místo na pranice. Sml57 Na střední pak samozřejmě tu a tam vzplál nějaký drobný spor, ale opět ne vůči jednomu jednotlivci, prostě se v kolektivu 30 lidí neshody občas vyskytnou, to se holt nedá nic dělat. Sml80 Co s týká mých potomků, jediné, co bych nazvala šikanou, pocházelo od skupiny dětí z nejmenované menšiny, které čekaly v podchodu pod silnicí, a tam menším a slabším dětem probraly školní tašky, sebraly peníze na svačiny a obědy, ukradly, co se jim líbilo, a zbytek školních potřeb znehodnotily. Což jsem řešila jednak oznámením situace ve škole, včetně jmenovitého uvedení hříšníků, druhak osobní přítomností na místě činu. Nějakou dobu jsem doprovázela svoje děti i pár dětí ze spřátelených rodin, a oněm agresorům z podchodu slíbila utrhnout uši. Splnit jsem to nemusela, v jednom krajním případě stačilo pár pohlavků, a pak už pochopili, že to myslím vážně. Sml24Ovšem to je extrémní případ, daný částečně i lokalitou, kde bydlím. Sml80 

    1. na komentář reaguje molly — #11
    superkarma: 0 11.09.2010, 00:13:57
  11. avatar
    [9] Dante Alighieri [*]

    Byla jsem taky šikanována, celkem 3 a půl roku a troufám si říct, že to byl jeden z významných vlivů, které mě bohužel zformovaly do dnešní povahy. Jsem stydlivá, lidí se víceméně bojím, nemám dodnes ráda speciálně holky v pubertě. Pořád je ve mně představa, že se tahle skupina akorát posmívá ostatním (včetně mě). Dlouho mi trvalo, než jsem se psychicky dostala z nejhoršího a pořád z toho nejsem úplně venku.

    superkarma: 0 10.09.2010, 19:01:13
  12. [8] molly [*]

    Svěříli se vám vaše dítě že je obětí šikany, je nejlepší kontaktovat pedagogicko psychologickou poradnu, tam vám dají radu jak postupovat, rozhodně je to lepší než hned letět do školy a ještě s horkou hlavou to řešit.Já to tak udělala, nejdříve telefon s ppp a pak hned do školy. Naštěstí to stačilo, přístup ředitelky byl perfektní a řešení skoro okamžité.Průšvih je když se k tomu škola staví přezíravě, pak už zbývá opravdu jen ta poradna, ti mají páky na to jak školu a rodiče agresora donutit.

    1. na komentář reaguje risina — #15
    superkarma: 0 10.09.2010, 13:49:33
  13. avatar
    [7] femme [*]

    enka1 — #6  taky jsem stála na stupínku a v šoku poslouchala, jak úča ostatním říká, že mám dědu zlého Němce a přikazovala jim, aby se mnou nekamarádily Sml31 dom jsem přišla s brekem, což mého otčíma rozčílilo do nepříčetna, práskl za sebou dveřma, byl pryč asi hodinu, po příchodu mi řekl, že už mi dají ve škole pokoj Sml80 dodnes nevím, co se v té škole událo, ale měl pravdu, úča mi dala pokoj, no spíš mě přezírala, ale už si ke mě nic nedovolila Sml24 Sml58 a děti se mnou kamarádily všechny Sml22

    superkarma: 0 10.09.2010, 13:31:29
  14. avatar
    [6] enka1 [*]

    femme — #5 můj brácha si pamatuje, jak první den v 1. třídě,stál jeden spolužák na stupínku a učitelka ostatním ukazovala, jak vypadá syn kulaka

    1. na komentář reaguje femme — #7
    superkarma: 0 10.09.2010, 13:05:14
  15. avatar
    [5] femme [*]

    mě na základce šikanovala úča jen proto, že můj děda byl, podle ní, zlý Němec, tzn. že byl z tehdejší NSR Sml80

    1. na komentář reaguje enka1 — #6
    superkarma: 0 10.09.2010, 12:59:36
  16. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Mně se také osvědčila metoda s kamarádem, v mém případě s kamarádkou. V 1. třídě mě někteří kluci bili a kopali, protože jsem nosila brýle a neuměla jsem se mezi dětmi chovat, nechodila jsem totiž do školky a s dětmi jsem si vždy předtím hrála jen za bedlivého dohledu dospělých. Naštěstí si mě našla kamarádka Jiřina (vřelý dík, vzpomínám v dobrém a s vděčností), která neměla problém se prosadit. Pak už jsem měla navždy pokoj.

    U mé dcery se osvědčilo žalování - tj. řekla to doma a protože kluk, který ji bil, jí bral také peníze a věci, tak se to řešilo přes ředitele školy a policii, a také to na 100% zabralo.

    superkarma: 0 10.09.2010, 10:24:19
  17. avatar
    [3] SStream [*]

    šikana ve škole ve mně spíš vzbudila nenávist k lidem - především tedy k těm, kteří měli potřebu dokázat si svou nadřízenost. Otevřeně můžu říct, že jsem celý svůj život zasvětila pomstě a jsem mohu říci poměrně úspěšná. Děti umí být neskutečně kruté ale to neznamená, že ta krutost nemá nic společného s jejich osobností jako takovou. Byli to zmetci a jsou to zmetci nejvyššího kalibru. Jako dítěti mi bylo dokonce líto šikanovaných učitelů...opravdu se divím, že to někteří ustáli.

    superkarma: 0 10.09.2010, 10:04:18
  18. avatar
    [2] Dimsy [*]

    Být maminkou vymodlená a opečovávaná dislektická ošklivka bez školkové průpravy nebylo v šedesátých letech minulého století taky žádné terno.Sml23

    superkarma: 0 10.09.2010, 08:06:51
  19. [1] Anime Otaku [*]

    Šikanu jsem si taky zažila na vlastní kůži, ale já se bránila a hodně. Důkazem tomu buď zlomená ruka jednoho z největších tryznitelů (přerazila jsem mu ji dveřmi od dívčích záchodků, když se mě snažili vytáhnout ven) a několik rozbitých nosů, protože si na mě trouflo i pár grázlíků, co byli menší než já a prali se jako holka - samozřejmě pouze pokud byl v dohledu někdo z větších kamarádů. Ukončila jsem to odchodem na gympl, kam se nikdo z těch kluků nedostal a tam jsem už zapadla, protože na gymplu jsme byli veliká smečka tak různých osobností, že nebyl čas na nějaké ukazování prstem.

    superkarma: 0 10.09.2010, 07:53:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme