školka

Občas člověk zvedne telefon a druhým telefonistou není nikdo jiný než zaměstnanec nějaké agentury, zabývající se průzkumem. I mně se to stává a reaguji různě. Někdy rovnou zavěsím, to když mě vyruší třeba při obědě, jindy rád dotazy zodpovím. Tentokrát, když zazvonil telefon, jsem měl docela dobrou náladu...

„Prosím?“

„Dobrý den, jsem za agentury té a té a dělám průzkum ohledně spokojenosti bydlení. Máte chvíli čas?“

„Ale ano, povídejte...

Hovor se odvíjel v příjemném duchu až do chvíle, než se mi za zády objevila maminka a začala celou věc komentovat. Zvlášť moje názory na čistotu ulic a počet školek se jí nelíbily. Nenechal jsem se vyvést z míry, dokončil jsemtelefonní anketu a začal se s maminkou dohadovat.

„Prosim tě, jaks mohl říct, že je tady dost školek?“ ohrazovala se maminka a podotýkala na fakt, že školku, kterou jsme měli přes ulici, zrušili.

Snažil jsem se jí vysvětlit, že v našem okolí jsou v docházkové vzdálenosti další tři školky, a to, že nemám školku hned vedle domu, neznamená, že jich není dostatek. Potom jsem zalovil na internetu a nalezl v našem pražském obvodě přes dvacet školek se stropem někde u 180 dětí. Ani to ale maminku nepřesvědčilo.

Hádku jsme uzavřeli tak, že jsme se nedohodli. A tak ve mě problém stále hlodal, až jsem potkal sousedku s malým dítětem a zeptal se jí, jak to měla se školkou. Sousedka prohlásila, že ona problém neměla, ale teď, když je předškolních dětí zase více, některé maminky problém mají.

Jak je to u vás?

Reklama