Bulvár

Škola hrou na psychiatrii


29.8. proběhla na půdě Fakultní Thomayerovy nemocnice snídaně s novináři. Ředitel MUDr. Petr Malý a primářka Oddělení dětské psychiatrie MUDr. Jana Šplíchalová si s námi povídali o adaptačních potížích dětí při nástupu do školy a na začátku školního roku.

Před školou děti utíkají do nemoci
Neznám případ, řekla primářka, kdy by děti utíkaly před začátkem školy tak, jako se to stává před vysvědčením. Běžnější je, ani ne tak u prvňáčků, spíše tak ve třetí, čtvrté třídě, že začnou chodit za školu a objevují se u nich poruchy chování, agresivita, tuláctví a pod. Pak se leckdy stane, když si rodiče půl roku nevšímají toho, jak se dítěti daří ve škole, že dítě před vysvědčením uteče. Ale především děti, pokud mají ve škole nějaké potíže, třeba se jim nelíbí učitel, nestačí na nároky školy, mají konflikty se spolužáky nebo jiné problémy, takzvaně somatizují - utíkají do nemoci. Stěžují si, že je bolí bříško, hlavička, mívají teplotu, mohou se začít v noci pomočovat a pod.

Škola na psychiatrii
Na našem oddělení končí obvykle až těžší případy, děti, které k nám poslali z pedagogicko-psychologických poraden, ale i děti na doporučení soudu, na žádost rodičů nebo na doporučení učitelů. Naše oddělení bylo založeno už v roce 1963 MUDr. Čepičkou - to tady bylo kolem 40ti lůžek. Po restrukturalizaci v roce 1990 máme 30 lůžek. Přijímáme děti ve věku od 3 do 12ti let, výjimečně starší, ale ty obvykle přeposíláme do Bohnic. Děti jsou u nás kolem šesti týdnů. Z ekonomických důvodů by byly nejvhodnější tři týdny, ale to si na nás dítě sotva stihne zvyknout. Děláme hlavně diagnostiku, hledáme, kde je problém. Děti, které vyžadují delší léčení, pak přeposíláme třeba do Motola na dětskou psychiatrii. Na oddělení máme 22 pracovníků, psychology, logopeda, pedagogicko-psychologické pracovníky... Máme tady školu, do které děti po čas pobytu u nás chodí, když nejsou prázdniny. Obvykle se jim tady líbí - ve třídě je tak deset, dvanáct dětí a všechno se snažíme dělat formou hry, aby to děti bavilo.

Musí je to bavit
Pro dítě je velmi důležité, aby ho škola a příprava do ní bavila. Je možné začít dítě učit už před nástupem do školy nebo ho doučovat v průběhu školní docházky, ale všechno to musí být formou hry, žádné donucování. Chce to, aby dítě chválili všichni z rodiny, ale učil ho člověk, který k tomu má dost času a trpělivosti. Pokud nikdo takový v rodině není, je lepší sehnat si někoho na doučování, než dítě zbytečně stresovat. Hlavně u nějak problematických dětí, třeba hyperaktivních, je strašně důležitá pochvala - netrvat třeba na tom, že dítě napíše tři řádky, ale nechat ho udělat tři čárky a pak ho pochválit, jak mu to jde, a přejít k něčemu jinému, třeba k procvičování uvolněnosti ruky formou hry. Děti musí příprava do školy bavit a v rodině potřebují mít jistotu, že jsou milovány a akceptovány takové, jaké jsou, ne kvůli výkonu.

Rodina je nejdůležitější
Pro vývoj dítěte má rozhodující roli vztah dítě - rodič. Hlavní funkcí rodiny je naučit dítě základní dovednosti a návyky, vzorce chování, způsoby zvládání stresu, ale především vytvořit v dítěti pocit jistoty a bezpečí, dát mu zázemí k dalšímu vývoji. V rodině má dítě pochopit, že existuje určitý řád. Důležité je ho nepřetěžovat, pomáhat mu, jevit o něj zájem, chválit ho, být trpělivý a laskavý - a to platí pokud možno pro chování všech členů rodiny k dítěti. Nejhorší je, když se tady setkáváme s dětmi, které od nás nechtějí odejít domů. Normálně děti motivujeme třeba tím, že přijdou na návštěvu rodiče, nebo že je pustíme na víkend domů, ale co s dítětem, které vám řekne: ,,Já jsem radši tady" a ,,Já domů nechci". Snažíme se s rodinami spolupracovat, děláme rodičovské skupiny, ale máme tady často děti ze sociálně slabších nebo nějak problémových rodin, a tam je mnohdy snaha o spolupráci minimální nebo úplně chybí. Někdy musíme spolupracovat i s policií - míváme tady i děti zanedbávané, týrané nebo sexuálně zneužívané a sebemenší podezření na něco takového musíme hlásit.

Škola základ života
Se začátkem školního věku se toho pro dítě hodně mění. Vztah matka - dítě samozřejmě nemizí, ale co do důležitosti je nahrazen vztahem škola -dítě (a v dimenzi rodiny škola - rodina) - dítě tráví ve škole hodně ze svého života. Nejde ani tak o výuku konkrétních dovedností, i když i ty jsou důležité, ale především o rozvoj seberealizačních schopností, sebevědomí, sociální dovednosti, o komunikaci s vrstevníky, schopnost vcítění se, rozvoj morálky a pod. Proto by do školy měly chodit pokud možno všechny děti, což je v poslední době i trend a je to dobře, doma se obvykle vzdělávají jenom děti autistické či jinak vážně postižené. Ale i pro ty by bylo optimální navštěvovat školu, třeba s osobním asistentem. Naneštěstí se hodně ruší malé třídy, ve kterých se učitelé mohli věnovat dětem individuálněji, teď když má učitel ve třídě dvacet pět dětí a z toho pět hyperaktivních nebo jinak problémových, není divu, že je pošle k nám. Když měl takové děti dvě na deset žáků, mohl se jim věnovat a zvládnout to sám.

Praktické rady
Děti se obvykle přizpůsobí školní docházce tak do měsíce, i když je to individuální. Ale pokud potíže se školou, třeba pláč, odmítání školy, nebo časté somatické potíže - bolení bříška, teploty a pod. přetrvávají déle než měsíc, měl by se rodič obrátit na odborníka. Často mu ve vyhledání vhodné péče může poradit i pedagog - ti jsou obvykle prvními, kdo upozorní na problémy dítěte. Většina dětí si, i s odbornou pomocí, nakonec na školu zvykne tak do Vánoc, pokud ne, jsou zřejmě potíže hlubšího rázu a bylo by vhodné školní docházku třeba o rok odložit. Rozhodujícími faktory školní zralosti nejsou jenom kognitivní dovednosti - dostatečná slovní zásoba (cca 20.000 slov), rozvinutá paměť a myšlení - a dovednosti motorické - koordinace oka a ruky, uvolněnost ruky - ale i zralost emocionální. Může se stát, že chytré dítě je nezralé po emocionální stránce, není připravené oddělit se od matky, trpí separační úzkostí, nezvládne navázat vztah k učiteli a pod.

Ne vždycky všechno jde
Ne vždy jsou všechny problémy plně řešitelné - kolem 15% dětí, které přijdou do poraden se školními problémy, má prostě podprůměrný intelekt (IQ 80 nebo i méně) a na nároky školy nestačí. Rodič by měl vědět, jakou inteligenci má jeho dítě - ne znát číslo, ale mít reálnou představu o jeho schopnostech a dítě nepřetěžovat. K nám se nejčastěji dostávají děti s LMD (dnes označováno spíše ADHD - viz tento článek). Statistiky říkají, že u jedné třetiny těchto dětí se problém upraví v průběhu vývoje, u jedné třetiny zůstane, ale je zvládnut, a u jedné třetiny vede v pozdějším životě k dalším komplikacím, jako jsou potíže se zákonem, závislost na drogách a alkoholu a podobně. Nejde tedy o bezvýznamnou diagnózu, kterou by bylo možno ignorovat.

Často kladené otázky
Když jsem nastupovala na oddělení, měli jsme jedno síťové lůžko pro těžce defektní děti. Většinou v něm ležely, hrály si nebo spaly, když nebyl dostatek personálu, aby je celou dobu někdo hlídal. Teď už tady síťové lůžko nemáme, protože nemáme pacienty, pro které by bylo potřeba. Nepoužíváme ani kurtování. Když jsou děti příliš agresivní, použijeme léky nebo studený zábal - dítě se na deset minut zabalí do mokrého studeného prostěradla, celé, jako když má horečku, a to je uklidňuje přímo zázračně.
Medikaci používáme přiměřeně - snažíme se léky nedávat, když se problém dá vyřešit jinak, ale správně a v přiměřené dávce nasazená moderní léčba může hodně pomoci.
S mentální anorexií se naneštěstí setkáváme už u našich pacientů. Je to těžká diagnóza - sami pacienti ji přitom obvykle neprožívají traumaticky, trpí hlavně rodina. Velmi výjimečně se mentální anorexie v čisté formě, tedy nekombinována s depresemi nebo třeba autismem, objevuje i u chlapců, pak ale bývá průběh ještě daleko horší než u dívek. Na téhle diagnóze je největší problém naprostá nespolupráce pacientů a obtížné vytváření si náhledu, že jde o nemoc.

Další informace o dětském psychiatrickém oddělení FTNsP můžete získat zde.

Co si myslíte o škole na psychiatrii? Poslala byste tam své dítě, kdyby mělo problémy? Víte ve svém okolí o nějakém dítěti, které by tam podle Vás patřilo? Používala jste Vy nebo Vaše dítě někdy nemoc jako únik? Víte, jak je chytré Vaše dítě? Učíte se (učila jste se) s dítětem i doma? Před nástupem do školy? Pomáhali Vám rodiče se školou?

   
31.08.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [13] renata.mi [*]

    i dcera to na mě zkoušela somatickými bolestmi když se bála do školy :o(

    superkarma: 0 31.08.2006, 15:39:57
  2. avatar
    [12] Ditulin [*]

    jsem zvědavá, co nás čeká

    superkarma: 0 31.08.2006, 13:34:49
  3. avatar
    [11] aiša [*]

    vážně hodně je o přístupu učitelky

    superkarma: 0 31.08.2006, 12:21:32
  4. [10] FAXÍK [*]

    hodně záleží na učitelce,jak si získá důvěru dětí,tak je to v pohodě

    superkarma: 0 31.08.2006, 12:13:41
  5. avatar
    [9] xjannickax [*]

    zní to moc dobře

    superkarma: 0 31.08.2006, 11:43:04
  6. avatar
    [8] Mopsička [*]

    Já ještě děti nemám, ale možná, doufám, mě to čeká....

    superkarma: 0 31.08.2006, 09:58:15
  7. avatar
    [7] Stana55 [*]

    Děti už mám dospělé,ale kdyby bylo zapotřebí určitě bych využila tuto třídu.

    superkarma: 0 31.08.2006, 09:34:43
  8. [6] markousek [*]

    pokud někdo učí malé děti musí je mít rád.Já měla úžasnou učitelku,ale vedlejší třída měla smůlu,učitelka na ně křičela a trestala je.Takové by vůbec neměli učit

    superkarma: 0 31.08.2006, 08:21:54
  9. avatar
    [5] arjev [*]

    V první třídě jsme měli velice hodnou paní učitelku.Byla krásná po vzhledové stránce,ale hlavně po duševní.Snad ještě žije,jmenuje se Milada Skulilová a učila v Přerově na ZDŠ Jeremenkové ulici v r.1962.A další krásná paní učitelka v obecné škole je Danuše Pernická.U těchto učitelek jsem se nebála a naopak těšila se do školy.Moc jim děkuji.Věra

    superkarma: 0 31.08.2006, 08:06:40
  10. [3] kornoutek [*]

    bonda: tak takovou učitelku měla dcera ve školce.. stále na děti jen křičela, za nic je nepochválila.. naštěstí dlouho nevydržela a byla odejita:-))

    superkarma: 0 31.08.2006, 07:15:59
  11. avatar
    [1] bonda [*]

    Myslela jsem, že můj syn nebude mít ve škole problémy, protože se sám naučil číst v pěti letech. Ale bohužel jsme neměli štěstí na paní učitelku, dokonce začal koktat, když ho nutila slabikovat. Ve třetí třídě začal simulovat nemoci a ve čtvrté vyhrožoval sebevraždou. Sama jsem ho dovedla k psycholožce a diagnostikovali mu disfunkci. Moc mi to pomohlo, ale problémy s učiteli máme dodnes, nedovedou si spojit, že i dítě s vysokým IQ může mít takové problémy. Potíže s LMD má i na střední škole, nezlepšilo se to s věkem.

    superkarma: 0 31.08.2006, 02:16:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme