Milé ženy-in, díky vaší solidaritě jsme mohli společně pomoct rodičům postiženého Románka Šavary koupit speciální rehabilitační kočárek, bez něhož by se nedostal na procházky, do školky, ani na rehabilitační cvičení. Jeho příběh si můžete přečíst ZDE.

Na našem sbírkovém kontě zbylo 5 000 Kč, a tak nás napadlo, že bychom k nim „něco“ přidali a peníze věnovali dalšímu postiženému dítěti. Oslovili jsme opět nadaci Život dětem, aby nám poslala některé aktuální žádosti rodičů dětí s handicapem, kterým bychom mohli ulehčit i tak dost těžkou životní situaci.

Vybrali jsme devítiletého chlapce Kristiána Havlíka, jehož maminka je sama v invalidním důchodu a požádala nadaci o finanční příspěvek na vozík za kolo, na který pojišťovna nepřispívá.

Nadace Život dětem mi dala kontakt a já se vypravila za Kristánem a jeho maminkou do dětské rehabilitační léčebny v Jánských Lázních.

Dali jsme si sraz na kolonádě a domluvili se na krátkém rozhovoru.
„Jak vás poznám?“ ptala jsem se.
„Budu mít fialovou bundu a Kristián žlutý vozíček.“
„Dobře, já budu celá v hnědém“.

Přiznám se, že jsem měla trošku zpoždění, do lázní se samozřejmě nesmí autem, a oba už mě vyhlíželi. „Ani jsem nečekala, že v hnědém kolem projde tolik žen,“ smála se sympatická paní Havlíková, a to absolutně odbouralo naše počáteční rozpaky. Kristián se hned zahleděl do mého psa, kterého jsem si vzala jako doprovod. Sedli jsme si do prostorné kavárny a začali si povídat.  

Kristián

Jak začít? První otázka je vždycky nepříjemná, ale musím ji položit. Můžete mně laikovi vysvětlit, jakým postižením trpí Kristián?
Má svalovou dystrofii. Úbytek svalové hmoty.

Jak jste na to přišli?
Kristián se narodil o měsíc dřív císařským řezem. Ne že by se dral na svět sám, ale začaly mi selhávat ledviny, tak nebylo jiné řešení. To jsme ale ještě netušili, co nás čeká dál. Když se začal stavět na nohy, bylo mi divné, jak si pomáhá rukama. Vždycky se konečky prstů opřel o kolena a činilo mu velké potíže, než se zvedl. Když mu byly necelé tři roky, dostal chřipku s vysokými horečkami. Horečky neustupovaly ani po lécích, strašně zhubl a zeslábl. Vzali mu krev a zjistili, že má extrémně vysoké jaterní testy. Po dalších vyšetřeních a testech mi sdělili tuto diagnózu.

To musel být pro vás šok...
Vždycky vás napadne otázka: „Proč zrovna já?“ Byla jsem strašně překvapená. Jsem z početné rodiny a u nikoho se podobné onemocnění nevyskytlo. Všechny děti mých sourozenců jsou absolutně zdravé. Můžu vám říct, že jsem se sesypala, řekli mi to dost natvrdo. A prognóza? Postup nemoci se nedá zastavit. Dá se jen zpomalit kortikoidy, ale ty mají zase vedlejší účinky.

Do osmi let jakžtakž chodil, ale na krátké vzdálenosti a bolely ho paty. Pak nešťastně upadl a naštípl si kost. Ta sice srostla, ale na nohy už se nepostavil, bál se. Krátce po devátých narozeninách přestal chodit úplně.

Jaký má denní režim?
Chodí do speciální školy, hůř mluví, ale je šikovný a manuálně zručný. Co zvládne fyzicky, tak mu jde. On je bojovník a paličák. Když se mu něco nepovede, tak chce začít znova. Tady v léčebně jsme poprvé a teprve si zvyká. Chodíme cvičit, do bazénu, do vířivky.
(„A na magnety,“ dodává Kristián, který na vozíku drandí po rozlehlé hale kavárny a vždycky se zastaví, aby se napil pomerančového džusu. Působí vesele a zdá se být v pohodě.)

Museli jste nějak přizpůsobit bydlení?
Bydlíme na vesnici v Krkonoších, kousek od Jilemnice a máme hodně bariérový byt. Skoro všude samé schody, takže ho musíme nosit.

Proč jste zažádali právě o příspěvek na vozík za kolo?
Do sedmi let vozil Kristiána manžel na normální sedačce na kole, ale už je přece jenom velký a těžký. A s invalidním vozíkem se moc nikam nedostanete. Ten vozík za kolo jsme viděli v televizi a moc se nám zalíbil, je víceúčelový, dá se i tlačit na kolečkových bruslích a uveze i dítě do sedmdesáti kil. Takže by to bylo řešení i do budoucna. Jenomže je moc drahý, stojí 24 500 Kč a pojišťovna na něj nic nepřispívá. Je to vlastně nadstandard. Luxus. Trošku mi to připadá nespravedlivé. Máte postižené dítě, tak seďte doma.

„A právě proto jsem tady, abyste doma neseděli.“ To jsem sice neřekla nahlas, ale v duchu jsem dala tomu klučinovi s veselýma očima slib, že se o to alespoň pokusíme. A věřím, že nám, milé ženy-in, zase pomůžete.

Ano, není to málo peněz, po odečtení  5 000 Kč, které zůstaly na sbírkovém kontě, zbývá nastřádat 19 500 Kč, ale každá korunka pomůže.

Čas s Kristiánem a jeho maminkou utekl jako voda a oni spěchali na večeři. Řád se musí dodržovat. Rozloučili jsme se opět na kolonádě a já věřím, že se brzy zase uvidíme.

I díky vám, milé ženy-in.

Pokud se k nám chcete připojit a přispět stejně jako my na vozíček pro Kristiána, svůj finanční příspěvek můžete posílat na sbírkové konto, vedené u České spořitelny, a. s., č. ú.: 83297339/0800 a variabilní symbol 2323.

Tímto variabilním symbolem je označeno sbírkové konto magazínu Žena-in, na které přispěje nejen redakce, ale věřímě, že i naše čtenářky. O výši částky vás budeme průběžně informovat.

Děkujeme všem, kteří nejsou lhostejní

Reklama