Tahle kalamita se nám nestala doma, ale na chalupě. Pustili jsme se do opravy podlahy. Sice by se nám líbila prkenná, ale na tu jsme tenkrát neměli moc peněz, tak jsme zvolili nouzovku - dřevotřískové desky. Pracovalo se s nimi docela dobře. Byly na pérodrážku, takže do sebe perfektně zapadaly, podlaha šla pěkně od ruky a byla rovná jako mlat. Trochu problém byl s napasování desek v nepravidelných koutech, ale i s tím jsme si nakonec poradili. Podlaha se nám moc líbila, byla voňavá, čisťounká a svým způsobem i hřejivá. Předtím tam byl jenom beton.

Z nové podlahy jsme se ale moc dlouho netěšili. V zimě to bylo ještě v pohodě, dokud byl sníh, jezdili jsme na hory a tím pádem i na chalupu. Zato na jaře nás čekalo pěkné překvapení.

Do pokoje s novou podlahou jsme nemohli otevřít dveře. Když jsme po značné námaze pokoj dobyli, zůstali jsme stát s otevřenou pusou. Podlaha byla tak nádherně zvlněná, že by se na ní dalo jezdit na skateboardu.

No teď s odstupem času mi to zvlnění připadá poetické, ale tenkrát se nám chtělo plakat.

Reklama