Reklama

Čtenářka PBD rozlišuje úřední jednání od přátelského rozhovoru. V tom druhém často přerušuje mluvícího svými myšlenkami. Díky PBD za Vaši úvahu. Kolikrát jsem měl třeba při rozhovoru ukrutné nutkání skočit do řeči, když zpovídaný nudil i mne, ale přišlo mi to velmi neslušné…. Většinou to však bylo ke škodě. Bylo to nepublikovatelné…

Dobrý den,

 při přečtení Vašeho tématu mě napadla větička z jednoho českého filmu-sice se netýká skákání do řeči,ale o skákaní jde. Takže „Skáču dobře, skáču rád „ :)

 Možná bych se tady měla uvědoměla zamýšlet nad tím,jak je skákáni do řeči nevhodné a neslušné...Jak mi to strašně vadí a proto to ze zásady a ze slušného vychování nedělám.Ale opravdu se mi nechce moralizovat a už vůbec ne lhát.I když ,podle mě,slušně vychovaná jsem-tak prostě do řeči občas skáču.Nevím,jestli to je tím že jsem ženská a nebo jestli tato „porucha“ není vázaná na spíše ženskou vlastnost -a to ukecanost:) Ať je to tak či tak -tak jsem tvor rodu ženského,ukecená být dovedu a skákáni do řeči sice není mým koníčkem,ale občas ho provozuji.

 Jsou sitace,kdy se velmi přísně kontroluji a žádného skákáni se nedopouštím.Tuto přísnou sebekontrolu aktivuji když mluvím s někým cizím nebo  když jednám s někým v neosobních či pracovních/úředních záležitostech.Při komunikaci osobní si tu a tam hopnu do věty-vím,neměla bych,ale někdy to nutkání nejde překonat a já prostě „musím“ sdělit co se mí honí hlavou prostě teď hned,ne až druhý domluví...

 Když mi někdo skočí do řeči,tak mi to nevadí,sama to dělám a vím,že se prostě člověk občas neudrží a občas se ani udržet nechce:) Jen se občas naštvu sama na sebe -- a to v případě,kdy mi ten druhý „vyskáče“ z hlavy to,co jsem chtěla říct a já si pak nemůžu vzpomenou a stále mi to vrtá v hlavě.Teda naštěstí většinou tu svou nit jsem schopná nakonec navázat:)

 Jestli opravuji historky,když někdo vyprví příhodu,u které jsem byla? Nevím,jestli bych to nazvala opravovaní,ale dělám to.Stejně jako to dělají ostatní a věta co začíná „co kecáš,to bylo takhle..“ je naprosto obvyklou součástí vypravovaní.Někdy to ješte víc pobaví,protože každý to viděl/vnímal jinak.Každý to jinak vypráví a nakonec má člověk pocit,že u dané příhody nebyl nikdo z nás.Teda spíš že každý byl u jiné:)

PBD
Text nebyl redakčně upraven


Téma dne je: Skákání do řeči

  • Co si myslíte o tom, když někdo někomu skáče do řeči?
  • Dělá to někdo vám?
  • Nebo jste si vědoma, že skáčete do řeči vy?
  • Opravujete historky, které vyprávějí vaši známí, a vy jste se jich zúčastnila?

Své úvahy, příběhy, historky i stížnosti směřujte na redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás, co přispěje k tématu dne, dnes kolem 16. hodiny odměním  balíčkem Maybellin New York v hodnotě cca 500 Kč.

maybelline.jpg