Škabety s keprem jste jistě odhalili, odhalíte i další novotvary, které poslala čtenářka Winnie the Pooh?


Milý Jakube, milé ž-ínky,

nemohu si pomoci a musím dnes přispět se svou troškou do mlýna, abyste viděli, že novotvary nemusejí být pouze doménou malých dětí.

Že ve vymýšlení novotvarů obvykle vedou malé děti je nad slunce jasné. I u nás v rodině se vžily a stále používají některé dětské zkomoleniny jako škabety s kepučem (překladu netřeba), kyntara (kytara) nebo pidižulík (stařičké dědečkovo auto zn. Žiguli). Slova jako pan psoun (...a mami, u nás ve školce byli policajti a pan psoun /= psovod/ tam měl cvičeného psa) nebo hromotluk (...a mami, máme na střeše hromotluk /= hromosvod/, aby do nás neuhodil blesk?) sice nepoužíváme, ale občas se jimi bavíme

Ovšem u nás ve vymýšlení zkomolenin vede hlava rodiny. Na paškál si vzal zvířecí říši. Už si vůbec nevzpomínám, jak a proč k tomu došlo, ale jednoho dne začal rozebírat, že slovo krocan je vlastně hodně divné a jestli to náhodou správně není korcan. Pak totéž řešil s dalšími zástupci fauny, takže přibyla kůrta (krůta), korkodýl, kolkan, případně koklan (klokan). A nakonec ještě špros a šimpán. Budete se smát, ale manžel si s těmito slůvky hrál tak dlouho, že nakonec nemá v některých případech jasno, jak je to vlastně správně. Dcera se mu posmívá, že má problém právně vyslovit slovo pštros a já padám smíchy, když s vážným výrazem zeptá, jestli si do mrazáku nepořídíme kůrtu.

Krásný mrzivý den přeje,
Winnie the Pooh

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou


Dnes máme v magazínu Žena-in.cz téma: Novotvary. Pište mi na redakční e-mail netradiční slova, která jste vy sami nebo někdo vám blízký vymysleli, a příběhy či situace, při kterých k jejich vymyšlení došlo.

Nejzajímavější slova ocením dárkem!

Reklama