Novinky

Sjezd a hřebík zapíchnutý v koleni

Čtenářka spavec s dlouho vydrží koukat na lyžování v televizi, ale po zážitku z dětství na lyžování v reálu zanevřela. Děkuji vám spavko za příspěvek, který mi navodil atmosféru našeho kopce zvaného Šejvák. Dnes když se na něj podívám, tak se směju, ale jako v dítěti ve mně ten svah budil posvátnou hrůzu… A sjet ho šusem byla výzva z největších…

Bylo mi asi 7 let, když jsem poprvé stála na lyžích. No, stála, spíš jsem se snažila stát, jako klíště jsem se pevně držela staršího bráchy, na těch lyžích jsme totiž byli tenkrát oba dva najednou. Jinak to nešlo. On vepředu, já vzadu. Už si nepamatuju, od koho jsme tenkrát ty lyže dostali, ale vím, že byly těžké a dlouhé, a bylo na nich vidět, že už mají něco za sebou. Tehdy mít vlastní lyže, to bylo něco, a tak na ně brácha byl neskonale pyšný.

Hráli jsme si na skokanský můstek a lyžování. Tenkrát bylo sněhu dost, já chtěla mermomocí stavět sněhuláka, ale brácha prohlásil, že to je tak akorát pro mrňata a žádný opravdový dobrodružství...

Musel mě tenkrát hlídat a dávat na mě pozor, což se mu pranic nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. Navíc jsem trvala na tom, že chci taky lyžovat, a když už brácha nemohl ten nátlak vydržet, nezbývalo mu než něco vymyslet, abych dala aspoň na chvíli pokoj. Nepřicházelo v úvahu, že bych na těch lyžích mohla jet sama, a tak to brácha vymyslel tak, že pojedeme spolu.

Uplácal se skokanský můstek a jelo se. Původně byl v plánu i sjezd s překážkami, ale od toho se zpočátku upustilo. Ono i tak těch překážek bylo víc než dost. Pod kopcem byla totiž taková jakási skládka všeho možného, staré haraburdí ze zahrádek, prkna, staré nářadí a tak, sem tam nějaký ten strom a keř...

 Bylo to na mírném kopci za zahrádkářskou kolonií, nám ovšem tehdy kopec připadal obrovský a sáňkovat a koulovat tam chodívaly všechny děti z vesnice. Lyžařů moc nebylo, jak už jsem říkala, navíc sáňky taky neměl každý. Jezdilo se z kopce všelijak, třeba i na igelitovém pytli. O zimní výbavě se také moc mluvit nedalo, vesměs jsme byli všichni oblečeni ve věcech, kterým se říkalo „na ven“. Kupodivu si nevzpomínám, že by nám byla tenkrát zima, i když málokdo měl i rukavice a čepice, a já měla na sobě dokonce tepláky po bráchovi, to si pamatuju moc dobře.

Po několika jízdách, kdy to trochu drhlo, brácha rozhodl, že tentokrát to bude jízda. Vyškrábali jsme se až na úplný vrchol kopce, ostatní kluci zapíchali pár kolíků či větví jako překážkovou trať, kdosi mávnul kapesníkem start a jelo se. Už nevím, kde se tehdy stala chyba, ale nějak se nám jízda  nepovedla, brácha zhruba v polovině, kdy jsme už nabírali docela slušnou rychlost, stačil jen zařvat: Bacha, jeduuuuu ...! a pak už jsem jela sama.

Do cesty se nám totiž připletly nějaké děti na saních a tak málem došlo ke kolizi. Brácha se jim snažil vyhnout, z lyží spadl celkem bez následků, ale se mnou to bylo horší. Přistála jsem právě zhruba v místech, kde byla ona skládka různého odpadu. A spadla jsem tak nešikovně, že jsem měla v koleni po přistání zapíchnutý hřebík. Štěstí v neštěstí bylo, že jsem neměla nic zlomeného, ani jsem zpočátku nebrečela, jen té krve jsme se všichni lekli. V tom kusu dřeva, co vyčníval ze sněhu, byl zapomenutý starý rezavý hřebík a teď vězel v mém koleni.

Vypadalo to hrůzostrašně, ale spravilo to jen pár stehů. Hůř dopadl myslím brácha. Dostal tenkrát nařezáno a k tomu ještě navrch týdenního zaracha. A to byl opravdu pořádný trest. Nevím, jak by to prošlo dneska, nejspíš by to bylo bráno jako týrání  :-)) Koleno se mi krásně zahojilo a  zůstala jen malá jizva.

Od té doby jsem na lyžích nestála, teda ne dobrovolně. Samozřejmě mě neminul povinný lyžařský výcvik později na škole, ale lyžování mě nějak nechytlo, doslova jsem to přetrpěla a těšila se domů. Za to mě baví v teplém obýváku v pohodlném křesílku u krbu sledovat lety na lyžích a taky slalom. A vzpomínat přitom na dětství, na zimu, jaké to bylo, když jsme si tenkrát s bráchou hráli na sjezd a lyžování.


P.S.: Dobrý den, poslala jsem Vám můj příběh o lyžování, pokud se Vám bude líbit a uveřejníte ho, moc prosím, ještě jsem si vzpomněla, že nakonec se tomu místu ještě dlouho pak říkalo: U Krvavýho kolena :-)) Šlo by to nějak na konec příběhu vpašovat?

Moc děkuji a hezký den přeju!

Vaše čtenářka spavec
Text nebyl redakčně upraven


Končí téma dne :Máte ráda lyžování a jiné zimní sporty?

Již za chvíli zveřejním, komu dnes poputuje odměna...

   
10.01.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [4] ladouch [*]

    Sml59

    superkarma: 0 14.03.2013, 20:53:54
  2. avatar
    [3] ladouch [*]

    Sml22Sml22

    superkarma: 0 14.03.2013, 20:53:44
  3. avatar
    [2] ladouch [*]

    Sml16Sml16

    superkarma: 0 14.03.2013, 20:53:35
  4. avatar
    [1] ekleinovka [*]

    :)) nás bylo také dost, jezdili jsme na trakárku, který měl místo lyžiček brusle. A ty potřebovaly ledovku. Kluci celý Nádražák polévali vodou z potoka a to to svištělo, jiskřičky za námi lítaly. Ráno lidi popadali na ledovce, když spěchali na vlak, to pak bylo výprasků.....

    superkarma: 0 10.01.2013, 15:39:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme