Bulvár

Simona Monyová: Mám přebujelou fantazii


Je jí devětatřicet let a je autorkou osmnácti úspěšných knih zabývajícíh se vztahy mezi muži a ženami. Simona Monyová je jednou z nejvýraznějších českých ženských spisovatelek současnosti. Kde hledá náměty na knihy, jak je píše a proč by se nikdy neodstěhovala z rodného Brna?

Máte tři syny, jak zvládáte kombinovat dráhu spisovatelky a matky dohromady?

V pohodě, každý den ráno se rozčtvrtím a pak je to hračka…

 

Není Vám líto, že jste v rodině samotná žena?

Kdepak…V mužských kolektivech jsem se vždy cítila jak ryba ve vodě. (úsměv)

 

Na kontě máte téměř dvě desítky napsaných knih. Kolik jich stihnete napsat za jeden rok?

Knih jsem napsala zatím osmnáct, devatenáctou právě dokončuji. Píšu zhruba jednu knihu ročně, i když zpočátku vycházely dva až tři tituly za rok - to jak jsem postupně vyprazdňovala šuplíky. Teď už „nasyslováno“ nemám, novinky mi nakladatelé, knihkupci i čtenáři rvou z ruky, takže šuplík zeje prázdnotou.

 

Jak dlouho vám trvá napsat jednu knihu?

Zhruba rok, když mám ovšem mimořádně dobrý rok, zvládnu to i za tři čtvrtě toho mimořádně dobrého roku.

 

Jak takové „psaní“ probíhá? Necháte nejprve všechno uzrát v hlavě, pak sednete k počítači a inzenzivně do něj „ťukáte“ nebo píšete pravidelně třeba 10 stran denně?

V hlavě námět uzraje poměrně rychle, sklizeň už je těžší. Po několika měsících, které trávím psaním poznámek do bloku, vytvářením charakterů postav a dějové linie pak zhruba na šest hodin denně po dobu půl roku usedám k počítači, kde píšu a hodně hodně mažu. Když se mi za den povede celá strana, považuji to za úspěch hodný bouchání zátek od šampaňského.

 

Vaším nakladatelem je váš manžel. Je to pro spisovatelku výhoda?

Je to výhoda, pochopitelně. Jinak bych ho sotva před několika lety požádala, aby se tím nakladatelem stal. A bylo to dobré rozhodnutí, všechny peníze končí v rodinném rozpočtu, a konečně mám nakladatele, který se o mě stará jako o vlastní.

 

Kde berete náměty na tolik různých příběhů?

Mám přebujelou fantazii a díky ní náměty přicházejí samy.

 

Vycházíte při nich třeba z vlastních zkušeností?

Minimálně. Svoje příběhy hraju jako herec roli, snažím se co nejlépe vcítit do postav, aby na čtenáře působily věrohodně. Největší odměnou mi pak bývají čtenářské reakce typu „to jste psala o mně“.

 

Píše se s přibývajícími tituly lépe nebo hůře?

Píše se mi hůř a hůř. Je stále obtížnější vyvarovat se opakování, nepoužít stejnou metaforu nebo vtípek. Mohu jen doufat, že mě paměť příliš neklame a že nepíšu tři čtyři knihy stále dokola.

 

Někteří umělci, ať už hudebníci či spisovatelé, se neobejdou při tvorbě bez červeného vína, cigaret….co nabíjí vás?

Při práci nekouřím, ani nepiju, všechno mě rozptyluje. Potřebuji jen dvě věci: čas a klid.

 

Nestává se pro vás někdy spisovatelské práce rutinou?

To rozhodně ne. Pokaždé, když začínám psát novou knihu, mám pocity naprosto sváteční.

 

Pro autora knih je v dnešní záplavě všemožných publikací doslova nutností, aby byl alespoň trochu „mediálně“ známý. Připadáte si jako známá osobnost?

Mediálně známá nejsem, ačkoliv připouštím, že kdyby tomu tak bylo, měla bych to snazší. Na druhou stranu, když vidím všechny ty umělecké „rychlokvašáky“, které média vyrábějí jak na běžícím pásu, pochvaluji si tu starou osvědčenou „šuškandu“. Když se kniha někomu líbí, doporučí ji dál. Je to sice pomalá propagace, ale ta nejspolehlivější. Díky za ni!

 

Žijete v Brně. Nepřemýšlela jste někdy nad tím, že se odstěhujete do Prahy, kde budete mít možností mediální prezentace třeba větší?

Jsem brněnský patriot, za trochu té “slávy - polní trávy“ bych svoje rodné město nevyměnila.

 

Máte ráda tzv. autorská čtení? Znamenají pro vás příjemné posezení se čtenáři nebo spíš stres z toho, jak čtenáři vaše nové dílo přijmou?

Ačkoliv jsem takových čtení už absolvovala desítky, pokaždé mám příšernou trému, která se většinou po přečtení ukázky rozplyne, a následná beseda už je oním příjemným posezením se čtenáři.

 

Autorské čtení je pro veřejnost příležitostí popovídat si s oblíbeným spisovatelem. Jakými dotazy vás nejčastěji čtenáři zahrnují?

Ptají se na tvorbu i na moje soukromí. Jelikož nemám co tajit, nic tím pádem netajím. Občas bývají mojí otevřeností i zaskočeni.

 

Vzpomenete si nějaký opravdu hodně kuriózní dotaz?

Dotaz, jestli mám ráda dlouhé milostné předehry anebo šup na věc, mě opravdu zaskočil. Částečně i proto, že jsem to měla prozradit dvěma stovkám lidem v sále divadla Husa na provázku. 

 

Kdy ve Vás vůbec uzrála myšlenka, že se budete živit psaním knih?

Touhle myšlenkou jsem byla posedlá už v době, kdy jsem ještě pořádně nechápala význam slova „živit se“. Mohlo mi být asi tak osm let.

 

Dá se podle Vás psaní knih naučit, nebo je to vrozený dar?

Nevěřím tomu, že se dá naučit, jen snad pílí zlepšovat.

 

Sklony k psaní jste prý projevovala už od základní školy. Jak jste se tedy ocitla na výtvarné škole?

Jelikož jsem projevovala i výtvarné sklony, ne zase tak špatně….

 

Jak byste navnadila ženy, které nikdy nečetly žádnou z vašich knih, aby to napravily?

Zkuste to, v nejhorším máte dárek pro tchyni…

 

Kritici o vás tvrdí, že ve svých dílech straníte mužům. Co vás k tomu vede?

Nemyslím si, že mužům straním, mám dojem, že jim rozumím. Zřejmě jste četla recenzi, kterou psal nějaký nepochopený muž.

 

Jaký typ mužů máte ráda?

Charakterní inteligenty s rošťáckou jiskrou…

 

Čtete knihy svých kolegyň či kolegů? Které nejraději?

Čtu skoro všechno, mám obrovskou spotřebu knih, ale nejraději mám židovskou literaturu.

 

A svoje vlastní díla? Jak se vám po přečtení jeví?

Svoje knihy nečtu. Zřejmě ze strachu, jak by se mi asi po čase jevily…

 

Na svých stránkách tvrdíte, že jste náruživou návštěvnicí restaurací. Hledáte v setkání s lidmi inspiraci?

To ne, ale psaní je tak osamělé povolání, že si chci občas taky popovídat…

 

Co teď píšete?

Provádím poslední kosmetické úpravy na knize Střípky z ložnic, která by měla vyjít začátkem prázdnin.

 

Simona Monyová se narodila 17. 3. 1967 v Brně, kde žije doposud. Je autorskou osmnácti úspěšných knih, devatenáctá jí vyjde na začátku prázdnin. Jako spisovatelka začínala s povídkami a poezií, její nejranější kousky otiskl v roce 1994 kulturní časopis Iniciály. První knihu s názvem Osud mě má rád vydala v roce 1997. Díky lehkému ironickému stylu psaní si mezi recenzenty vysloužila přezdívku Viewegh v sukních. Je vdaná, má tři syny. 

   
12.06.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [10] Dudlajlama [*]

    mirrea: taky ji ctu rada, i kdyz pripoustim, ze zadne intelektualni pnuti u jejich knih necekam, to ale ani u Viewegha atd. Proste mile knizky, nad kterymi nemusim hlubokomyslne premyslet, coz je nekdy fajn. Snad nejvic se mi libil Denik citoveho vyderace.
    Ani jsem ale netusila, jak pekna a mlade vypadajici baba to je

    superkarma: 0 13.06.2006, 23:31:41
  2. avatar
    [9] Vivian [*]

    mirrea: Lanczová?

    superkarma: 0 12.06.2006, 18:32:54
  3. avatar
    [8] mirrea [*]

    macasev: naprostý souhlas, Monyová píše vtipně, čte se na jeden zátah, skvělá oddechovka, ale žádná velká literatura to není. A nesmí se číst najedno ve větším množství! Ale určitě píše líp, než spousta dalších "spisovatelek" sekajících jeden román za druhým, teď mě napadá jen jedna, co píše pro puberťačky...("kradla" jsem to dceři, ale jmnéno nevím...) tak ta má sice vždy zajímavý námět, ale jinak lepší slohové práce...

    superkarma: 0 12.06.2006, 17:15:10
  4. avatar
    [6] Vivian [*]

    Četla jsem od Monyové dvě knížky ("Ženu ani květinou..." a ještě jednu, co se jmenovala nějak jako "Osud mě má rád") a docela mě zklamala... četla jsem o ní jako o nadějné autorce, ale ty knížky teda nebyly nic moc.
    Možná má fantazii a dovede vymyslet zajímavý příběh, ale nedokáže ho už zajímavě zpracovat, nedokáže z toho námětu "vytřískat" to, co by se z toho vytřískat dalo, píše dost nezáživně a nenápaditě, nedovede si hrát s jazykem, nemá moc bohatou slovní zásobu...
    Třeba ta kniha "Ženu ani květinou..." je o domácím násilí. To je přece tak zajímavé a vděčné téma, o kterém by se dala napsat knížka, že by se jednomu tajil dech... Ale ona to zpracovala tak nezáživně, že jsem od druhé půlky přeskakovala odstavce. Ona prostě neumí vyvolat napětí (aspoň teda ve mě ho nevyvolala); příběh by byl možná zajímavý, ale děj je popisovaný tak nudně, že to udusí veškerý jeho potenciál...

    superkarma: 0 12.06.2006, 15:52:38
  5. avatar
    [5] ratonito [*]

    Jednou nohou v blázinci nemá chybu I když jsem byla upozorněná, jestli chci mít děti, ať to raději nečtu

    superkarma: 0 12.06.2006, 13:11:57
  6. avatar
    [4] macasev [*]

    Sice na jedno kopyto ale úžasné babské oddychové čtení na jeden zátah

    superkarma: 0 12.06.2006, 10:27:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme