Jak prožít netradičně poslední den v roce?
Tuto otázku si určitě klade spousta lidí. Já měla letos úplně jasno. V 25. týdnu těhotenství není nic lepšího, než zalézt do pelechu už navečer a nechat si zdát o radostech v roce příštím. Neměla jsem tedy v plánu žádné bujaré oslavy. Přesto vše nakonec dopadlo jinak.


Ještě před Silvestrem jsem se kvůli drobným komplikacím dostala do porodnice. Ležela jsem vzorně v posteli, četla, luštila, koukala na pohádky, drbala s ostatními budoucími maminkami, nechala se pozorovat lékaři a přitom stále doufala. Věřila jsem tomu, že Silvestra v nemocnici rozhodně nestrávím.

 

Člověk míní, lékaři mění. Po vizitě bylo jasné, že získám možnost přivítat nový rok v noční košili na porodnickém oddělení chebské nemocnice. Na pokoji jsme byly tři – já, dále paní na samém počátku těhotenství a paní, která své miminko čekala každým dnem. Rozhodly jsme, že když oslava, tak alespoň pořádná. Od našich milých příbuzných jsme dostaly vydatné zásoby na celý večer, a tak kolem osmé mohl náš mejdan začít. Představte si nás každou ve své posteli, obklopenou slanými lupínky, oříšky a tyčinkami, jak si spokojeně pomlaskáváme nad chlebíčky s lososem a hodnotíme televizní vystoupení.


O půlnoci jsme si do erárních nemocničních hrnků nalily bublinky – dětské rychlé špunty, připily si na radost v novém roce a pozorovaly z okna koupelny slavnostní ohňostroj. Pak jsme se ještě mobilním telefonem spojily s našimi blízkými a ukázněně šly spát.


Na tento Silvestr nikdy nezapomenu a doufám, že se tehdejší „bujará“ oslava líbila i mému „oslíkovi“. V dubnu 2005 vykoukla na svět moje Amálie.


Milá ženo-in,
už jsem se lekla, že jste na toho Silvestra rodila ve 25. týdnu.
To se mi ulevilo, že šlo jen o oslavu a že jste si to tam pěkně užily.
Reklama