Silvestr - den nezřízených oslav, bujarého veselí a tisíce litrů alkoholu prolitého hrdly většiny z nás. Téměř všichni tvrdí, že Silvestr moc nemusí. Že si nenechají diktovat, kdy mají pít a proč, ale stejně tak svorně se všichni právě tento den opijí.

Vzpomínám na jednu z těch úžasných oslav, kdy jsme se s partou kamarádů skvěle bavili. Hráli jsme jako správní puberťáci karty, kdo prohrál,pil. Můj přítel vždy, když kolem nás prošel, prohodil: “Nehraj to s nima, opijou tě.” Ale já jen furiantsky mávla rukou a vůbec mi nepřišlo divné, že už po dvou kolech nemají moji protihráči v ruce jedinou kartu, zatímco já je sotva pobrala.

Jojo, dopadla jsem přesně tak, jak předpokládal. S chutí jsem se připojila k dalšímu “stejně postiženému” kamarádovi a vyrazili jsme provětrat hlavy do mrazivé horské noci. Akorát, že ta potvora silnice si dělala co chtěla. Dokonce mému kolegovi i nafackovala!!!

K chatě jsme se vraceli ve chvíli, kdy parta cizích chlapů, pobývajících hned ve vedlejší chatě, právě mohutně povzbuzovala kluka dávícího svou večeři a patrně i další chody po ní následující do sněhové závěje. Ten si nejprve důkladně prohlédl, jaké veledílo stvořil, načež z něj vylovil větší kusy a jal se je házet po svých kamarádech….

Ráno bylo krušné. Přítel si zřejmě jako novoroční předsevzetí usmyslel, že mě zabije.

Začal přednáškou o pití a nepití a půlhodinový monolog, při kterém mi v hlavě bušil milión kladívek, zakončil slovy: “Já jsem tě varoval.”

Avšak hned vzápětí přestoupil k činům a jal se mě léčit z kocoviny. Nejprve mě nutil pít hektolitry vody a neustále vykřikoval cosi o dehydrataci organismu. Do jedné ze sta sklenic vody přihodil rozpustný aspirin, prý ať mě nebolí hlava – naiva!

S hadrem na hlavě jsem neustále pendlovala mezi gaučem a záchodem podobna průtokovému ohřívači. Přítel cosi kutil v kuchyni a já děkovala bohu, že mi dal chvíli pokoj.

Nedal! Přihnal si to s moudrou knihou v jedné ruce a se sklenicí s podivně zapáchajícím žlutým obsahem ve druhé.

“Tady píšou, že tě to rozhodně postaví na nohy.” A přiložil mi sklenici k nosu. Bohužel se neseknul a na nohy mě ta sklenice (mimochodem v ní byla šťáva z kysaného zelí!!!) opravdu postavila. Můj už tak namáhaný žaludek se opět vzbouřil. Hrnky s kouřícím heřmánkovým čajem (prý na žaludek) a s čajem z ostropestřce mariánského (prý na regeneraci jater, exot, no) jsem nechala bez povšimnutí vychladnout.

Obložen knihami, časopisy a s telefonem na uchu se svou matkou snažil vymyslet nějaký další “zaručený prostředek” na kocovinu. Byl horší než středověká mučírna. V poledne do mě narval celý talíř vlastnoručně ukuchtěné česnekové polívky a za hodinu další talíř, tentokrát silného vývaru, s kterým přiskotačila jeho matka!

Jako poslední společně s matkou vymysleli, že jediné, co mě může zaručeně postavit na nohy, je procházka na čerstvém vzduchu. To byla ovšem poslední kapka. Z posledních sil jsem je oba vykázala ven a s hadrem na hlavě přečkala Nový rok.

Od té doby jsem stihla přítele vyměnit, vdát se i porodit, ale stále se zarputile vyhýbám alkoholu.    Brr. :-))) 

A jak to vypadá na Nový rok u vás?      

Reklama