Bulvár

Silvestr budiž pestr


Silvestr jako takový moc neuznávám. Nejsem z těch, kteří vyznávají povinné veselí a zábavu. Většinou trávíme Silvestra i s rodinou na horách, ale letos jsme se po letech rozhodli strávit jej doma. Koneckonců i u nás za okny padaly nádherně velké vločky, tak proč se hnát na hory, že?

Těšila jsem se, že budu klasický konzument televizní zábavy. Úderem osmé jsem se hodlala usadit před televizní obrazovku, a bav mě. Z programové nabídky jsem vyškrtla celovečerní estrádní pořad a rozhodla se strávit večer u veřejnoprávní stanice.

Aby bylo vše dokonalé, od čtyř odpoledne jsem se pachtila s jednohubkami zdobenými hroznovým vínem, s hermelínovým salátem, s vlastnoručně pečenými slanými tyčinkami, s obloženými talíři a s chlebíčky. Nic nedbajíc nechápavých pohledů svého muže, ani poznámek dcery, kde jsem na poslední chvíli sehnala německý zájezd na návštěvu, aby všechno to pohoštění snědl.

Poněkud unavená, ale spokojeně se usmívající jsem servírovala v půl osmé na stůl všechny dobroty a otevřela slavnostně láhev vína. Dcera na nás zanedlouho mávla do obýváku a na náš zvědavý dotaz, kam že se chystá, nám bylo sděleno, že kamkoliv, kde se netrpí obžerství. S tím zmizela a několik minut po ní i syn.

No nic, mávla jsem ledabyle rukou, pustila jsem se do prvního chlebíčku a upnula pohled na modře blikající obrazovku. Během hodiny jsem se, pravda, u televize ani jednou nezasmála, ale zato jsem spořádala půl talíře jednohubek, několik chlebíčků, sem tam jsem si uďobla z obložené mísy a korunovala jsem vše slanými tyčinkami. Manžel, zvyklý na pohyb a sport, se už po prvních deseti minutách v křesle nervózně zvedl a začal lovit, co by kde udělal.

Tu umyl jeden hrnek ve dřezu, narovnal odhrnutou záclonu, tu dotáhnul kohoutek v koupelně a co chvíli na mě volal, co kde chybí a co právě dělá. V devět hodin, kdy na mě, díky přejedení, padala únava a oči se pomalu klížily, konečně našel můj muž práci.

“Maruš, u dětí netopí topení, hulákal na mě přes půl bytu a já ho ujistila, že rozhodně nehodlám letět nahoru otravovat sousedy, aby nám topení odvzdušnili. V našem paneláku máme totiž vymoženost v podobě topení bez odvzdušňováku, tím disponují pouze v posledním patře a ti jediní mají tu moc jej odvzdušnit.

“To já taky ne, prohlásil ledabyle můj choť, “udělám to sám!”
To mě probralo. Na to, kolik jsem toho do sebe nacpala, jsem velmi hbitě přiletěla do pokojíku a snažila se svému manželovi vysvětlit, že to není ten nejlepší nápad, vezmeme-li v úvahu stařičké topení se zrezivělými ventily. Avšak ten byl jako u vytržení z toho, že má co dělat, a už si chystal nářadí.

Když se mi nepodařilo domluvit mu slušně, neslušně ani sprostě, odevzdaně jsem šla pro kýbl, abych mu alespoň asistovala. Zarezlý ventil kladl samozřejmě značný odpor, takže si vysloužil on sám několik dost nelichotivých pojmenování, poté ten, kdo topení montoval, následně i ten, kdo jej vyrobil, a ve finále i ten, kdo ho vůbec vymyslel.

Ale jelikož je manžel mužem činu, doběhl si pro kladivo a mlátil do hasáku tak dlouho, dokud ventil nepovolil. V duchu jsem se omluvila všem sousedům za ten neskutečný kravál a sledovala nadšení svého muže nad ucházejícím vzduchem. “Vidíš, kolik ho tam bylo. Táááááááák.” Spokojen sám se sebou čekal, až vyteče první troška vody, a začal ventil utahovat.

Jasně že ten už se nenechal, takže voda tekla do kýble, ten se povážlivě rychle plnil a ventil ne a ne utáhnout. Muž mi strčil do ruky hasák a se slovy: “Jdu zastavit hlavní přívod,” zmizel. Tupě jsem zírala na už skoro plný kýbl a nářadí v mé ruce a pak začal ten pravý kolotoč.

Lítala jsem do koupelny vylévat kýble špinavé vody, hadrem se snažila eliminovat škody na koberci a přitom mě napadlo, zda se ten kutil domácí rozhodnul vypnout přívod v našem vchodě nebo v celém městě. Soudě podle toho, jak dlouho mu to trvalo, možná i v celém okrese.

Mno, k televizi jsem se dostala ve dvě hodiny ráno, omluvila jsem se za zkaženou oslavu čtyřem sousedům a nabídla odškodnění, pokud škody přesáhnou únosnou mez, a slíbila, že seženeme instalatéra hned ráno, navzdory svátečnímu dni, aby nemuseli mrznout s prázdným topením, a jako novoroční předsevzetí jsem si dala přerazit to individuum, co jsem si vzala!

Marie 

   
02.01.2006 - Společnost - autor: Eliška

Komentáře:

  1. avatar
    [8] babamary [*]

    Můj měl jako koníčka malování kuchyně. Naštěstí to byla jediná místnost, kde se takto vyžíval každý měsíc po nastěhování (pokoje byly vytapetované) do našeho nového bytu. Pohříchu na něho přišly ty malířské touhy těsně po tom, co jsem napastovala lino. Pak se ještě do vylepšování stěn daly naše mrňata, tož bylo furt co malovat (a uklízet). Naštěstí ho to přešlo a dnes je ve stádiu, že malovat radši už vůbec. Nejsou lidi...

    superkarma: 0 02.01.2006, 19:01:48
  2. avatar
    [6] Eliza [*]

    Jojo, tak tohle jsem měla před vánoci v bleděmodrém - drahoušek s jmul vyměnovat těsnění v kohoutcích zrovna když jsem strojila stromeček . Když nadšeně ohlásil že už je to hotovo, já se málem rozbrečela při pohledu na zaflákanou koupelnu (nedávno uklizenou) . Takže dostal do ruky hadr a čistič s tím, že já jdu likvidovat spoušť kterou nadělal v kuchyni . No, nezabila jsem ho a nakonec jsme si to vyříkali a vánoce byly.

    superkarma: 0 02.01.2006, 15:38:50
  3. avatar
    [5] Žábina [*]

    a je manžel svéprávný? moc to nevypadá

    superkarma: 0 02.01.2006, 13:02:37
  4. avatar
    [4] Ivana. [*]

    bych ho zabila

    superkarma: 0 02.01.2006, 10:26:52
  5. avatar
    [1] Mici [*]

    superkarma: 0 02.01.2006, 00:40:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme