Nerada nakupuji oblečení. Připadám si občas bezradná. Sluší? Nesluší? Padne? Nepadne? Líbí se mi to vůbec? Uvítám pomoc, radu. Ale nemám ráda ty prodavačky, které mi za každou cenu něco vnucují.

Vzpomínám na vedoucího obchodu s dámskými oděvy ve městě, kde jsem vyrostla. Pan Kašpar v každé ženě vzbuzoval sebevědomí o její přitažlivosti a kráse. To potěší, je to milé a mělo by tomu tak být. Jenže dělal to způsoby, při kterých mi občas cukaly koutky a z očí tekly slzy smíchu.

Mé štíhlé mamince křečovitě držel velký kus látky na zadní části kabátu, který byl nejméně o dvě čísla větší, aby se v zrcadle přesvědčila, jak jí perfektně padne a zdůrazní její siluetu. Slovo silueta vůbec rád používal. Netušila jsem, že ho po letech zaslechnu opět a v podobné situaci.

Zašly jsme s naší módní redaktorkou Danou do modelového salonu. Krásné šaty, co model, to originál. Uprostřed stála matka s dcerou. Chystaly se na ples a chtěly vypadat co nejlépe. Která z nás by nechtěla?

U nich dvě prodavačky, které je přesvědčovaly o tom, jak jim šaty padnou, doporučovaly doplňky – „dáte si kolem krku perličky a budete dokonalá“. Potud by to bylo v pořádku. Jenže obě dámy byly mírně „při  těle“. Šaty jim opravdu obkreslovaly siluetu až přespříliš. Všechny nedostatky jejich postav, které by měly být zakryty, naopak vystupovaly.

Maminčino bříško, které by se dalo vhodným střihem přinejmenším zmenšit nebo zakrýt úplně, vyčnívalo do popředí. Látka ho pevně obepínala a opravdu „zdůrazňovala“ siluetu. Ale tím nejhorším možným způsobem.

Slečna byla velmi bledá, světlých vlasů, kypré slovanské postavy. Prodavačky na ni navlékly bílé šaty s bleděmodrými skvrnami. Měly úzká ramínka, bez rukávů. Dívka vypadala nešťastně, všude něco „přečnívalo“. Silné paže zůstaly odkryty, velká ňadra se téměř nevešla do výstřihu a s břichem to bylo stejné jako u její matky. Promiňte ten výraz, ale připomínala mi moučného červa.

Zděšeně jsme sledovaly cvrkot obou prodavaček, které modely a jejich slušivost vynášely do nebe. Ano, jiné dámě by slušely, ale to, co jsme viděly, byly pěsti na oko. A prodavačky se snažily o překot přesvědčit zákaznice, jak jim to sluší a že si ty šaty prostě koupit musí. Bylo mi z toho smutno.

Kde je poctivost a vkus? Kde je profesionalita? Kde je slušnost? Prodavačka nejen prodává, ale měla by rovněž umět poradit. V tomto případě ale šlo čistě o prodej – udat šaty za každou cenu, i když viděly, že zoufale zákaznicím nepadnou.

Slečny a paní prodavačky, neházím vás šmahem do jednoho pytle, jsou obchůdky, kam ráda zajdu, protože mne nechají v klidu vybrat a poradí mi. Ale nemám ráda vnucování a přesvědčování. Je mi to nepříjemné, cítím neupřímnost.

Nevím, zda byly šaty na ples koupeny či ne, ale při odchodu jsme zaslechly: „Oběma vám krásně dělají siluetu.“ Ach jo, pane Kašpare, měl byste určitě z takových prodavaček radost…

Reklama