Také mě trápí časté bolesti hlavy.

I když tyto problémy tak dobře znám, stejně jsem nepoučitelná. Nerada užívám jakékoliv prášky, a tak kdykoliv se přihlásí ona známá bolest na čele a za okem – vždy si říkám, že to nějak přejde samo, že to vydržím – jsem přece ženská, a že si nebudu tělo zbytečně zanášet léky. Jako by už nestačilo, čím vším jiným ho zanáším…

Jenže ono to nikdy samo nepřejde. Naopak. Bolest se tak rozjede, že mi už nepomůže ani ten prášek. Navíc se přidá i celková nevolnost a pocit na zvracení (někdy i víc než jen pocit).

Protože jsem měla svého trápení už dost, navštívila jsem oční lékařku – zda ta bolest nemůže souviset s očima. Lékařka mě prohlédla, nic podezřelého neshledala a poslala mě na neurologii.

Neurolog byl velmi milý mladý lékař a po tom, co jsem mu řekla svůj problém, mi poručil, ať se svléknu do spodního prádla.

„Do spodního prádla?“ ujišťovala jsem se, zda jsem špatně neslyšela. Přece jen jdu s hlavou – tak co když myslel jen do půl těla a já se tu zbytečně odhalím moc?

Ale nepřeslechla jsem se. Skutečně jsem musela sundat i džíny.

Stála jsem naproti němu. V podprsence, kalhotkách a samozřejmě i v ponožkách. Přišla jsem si trapně.

Pak následovala ještě trapnější prohlídka, kdy jsem měla pocit, že si ze mě lékař dělá spíše srandu – musela jsem se stavět do takových poloh, které mi v prádle skutečně nebyly příjemné.

Po tom, co se mi v rámci vyšetření – nebo rehabilitace, pokoušel napravit krční páteř – myslím, že se snažil mi spíše tu bolavou hlavu utrnout – naštěstí se ale nepodařilo, jsem od něj odcházela se silnějšími prášky a s radou, že lék musím užít okamžitě, než se bolest rozjede.

Poučená, napravená, celá rozlámaná – bez make-upu – ten zůstal v dlaních lékaře – jak se tak vehementně snažil trhat mi tu hlavu, jsem se vydala domů.

Napravení páteře mi skutečně pomohlo. Cítila jsem se nezvykle uvolněně.

Jenže jenom pár dní. Brzy se mé bolesti hlavy zase ozvaly.

Naposledy mě hlava bolela včera – a vlastně bolí mě i dnes – nevzala jsem si totiž prášek – přece to nějak vydržím – a dnes nejsem téměř schopná myšlení.

Jdu si raději pro svůj prášek – snad ještě zabere.  

Haníczech

Zpět na úvodní článek

Reklama