Vztahy

Síla mateřské lásky

Chlapec se narodil s fyzickým i mentálním postižením. To vše díky tomu, že porod byl drasticky a předčasně urychlen. Výsledkem byly poškozená chodidla a jeho mentální vývoj se časem zastavil na úrovni dvanáctiletého dítěte.
Přesto prožil krásný a šťastný život, ve kterém vyrůstal mezi milující rodinou a nakonec byl i zaměstnán přes 40 let v jednom podniku. Přežil veškeré prognozy o možnosti délky jeho života zhruba o dvacet let.
To vše jen díky paní Antonii, která se mu oddaně věnovala.

Byl to její první syn. Opatřila si tedy syna druhého, který byl naopak velmi zdravý a inteligentní. Měl svého bratra rád a dle matčiných představ ho bránil, před často tak krutým okolím.
Paní Antonie začala jakožto matka dvou chlapců, studovat sociální vědy. Jejím zaměřením byla defektologie. Tak tedy jejím mateřským pudům pomáhaly i vědecké poznatky nabité studiem. Vyplňovala čas svého syna dle příruček a častečně se jim podřídil i zbytek rodiny.

Mladší syn se časem oženil. Paní Antonie si však již podruhé vdanou ženu svého zdravého syna neoblíbila. Vyženil dceru, a tak se paní Antonie stala naráz babičkou i tchýní.
Vše se udržovalo na oficiálních vztazích až do okamžiku, kdy se stala osudová a nepříjemná věc.

Při návštěvách syna a snachy vždy pobízela paní Antonie svou tehdy šestiletou vnučku, aby doprovodila  postiženého syna do sklepa, když šel pro uhlí. Nebylo na tom zprvu nic divného, až do chvíle, kdy si její snacha povšimla, že se tam zdržují stále déle a dcera byla po příchodu zaražená.

Postižený syn, tehdy bezmála třicetiletý tam pobízel malou holčičku ke svlékání. Hráli si tak na doktory. Ona nechtěla, ale on ji vždy přemluvil. Ne snad násilím, ale dnes už nikdo neví, jak přesně se to tehdy odehrávalo. Po odhalení byl postižený syn potrestán od otce a holčička byla vyšetřena. Po krátkých a opatrných výsleších dcery vyšlo najevo, že k "žádné" větší újmě nepřišla. Zřejmě docházelo k povrchovému osahávání.

Poté se rodina dlouho nestýkala.
Časem měla vyženěná holčička sestru, a tak se paní Antonie začala zajímat o svou "jedinou" vnučku. Upnula se na ní, a díky tomu se vztahy rodiny opět poněkud obnovily. Zdálo se, že událost zůstane zapomenuta.
Později si však snacha povšimla, že mladší dcera dostává od babičky a strýce okázalé dary, a ta starší stále menší a menší. Dozvěděla se také, že pokud ona sama není přítomna, bývá na její prvorozenou dceru zcela zapomenuto. Také sem tam zaslechla od tchýně štiplavou poznámku na svou osobu a na svou první dceru.

Bohužel v tomto období zemřel manžel paní Antonie, který jediný měl na vše objektivní pohled. Také paní Antonii často usměrňoval a obě vnučky měl rád stejně.

Snaše tedy nezbylo, než se se svou starší dcerou stáhnout a ponechat v kontaktu s babičkou a strýcem jen tu mladší. Nechtěla totiž zabraňovat jejich vztahu. Ani by to dost dobře nešlo, jelikož mezi mladší dcerkou a babičkou byl pevný vztah. Možná si byly poněkud podobné.

A tak šel život dál a obě dcery dosáhly dospělosti. Také postižený syn zestárl a faktem je, že mladší neteři byl i on dle možností dobrým a hodným strýcem. Měla ho ráda a nikdy k žádnému incidentu nedošlo.

Před nedávnem zemřel .
Pro paní Antonii, která byla právě ve věku 83 let, to byla velká rána. V posledních letech  žili v jakési spokojené symbióze, kde měl každý z nich svou nenahraditelnou roli.
Po jeho smrti málokdo očekával, že takto milující matka smrt svého syna přežije. Ale snad nelehkost jejího osudu jí dodává sil ještě v těchto dnech.
Její snacha je velice lidská a citlivá osoba, která nemohla nechat starou paní žít samotnou. Přestěhovala si ji tedy domů, kde o ni pečuje. 

Nedávno za paní Antonií přijela její sestra. Snacha nechtěně vyslechla jejich rozhovor. Nemohla ho totiž přeslechnout, jelikož si obě stařenky přišly rozprávět do kuchyně, kde byla právě i ona.
Paní Antonie si sestře hlasitě stěžovala, že se starší vnučka (která se se strýcem přes dvacet let neviděla) se strýcem nepřišla rozloučit do nemocnice. Má jí to za zlé a říkala, že snad kdyby si tehdy nevymyslela tu nesmyslnou příhodu ze sklepa, tak vše mohlo být jinak. Tvářila se přitom velice jízlivě. Snaše se zalily oči slzami, ale co dělat se starou paní ?

Od té "nesmyslné příhody" uplynulo přes třicet let a nikdo ji nikdy nepřipomněl. Až teď po smrti jejího syna a v bytě své snachy, která se o ni stará se dala slyšet, jaký má na tuto věc názor.
Snad trestala malou holku za to, že její nemocný syn byl kvůli ní tehdy od otce potrestán ?
A proto tedy malé dárky a navždy narušené vztahy v rodině?

Obětovala se paní Antonie správně a je to tedy takto v pořádku? Nezapomínala na své další potomstvo, které ji i jejího postiženého syna mohlo mít raději?
Nepřehnala to zde poněkud síla mateřské lásky ?

                
   
08.01.2004 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [54] Ťapina [*]

    talfi: Já taky vždycky, když přemýšlím, jestli bych si nechala postižené dítě, vidím i to, že rozhoduju za celou rodinu. Můžu si stokrát říkat, že JÁ se obětuju, JÁ se o něj postarám, jenže kde mám jistotu, že to takhle cítí i ostatní, kterých se to nevyhnutně bude týkat? Kde mám právo, rozhodnout, jaký bude jejich život?

    superkarma: 0 10.01.2004, 13:04:00
  2. avatar
    [50] mam-ča [*]

    aninas: Já mám 79ti letého tatínka, který poslední dva roky (od smrti maminky) terorizuje celou rodinu a vyžaduje nepřiměřenou péči. Přesto, že si vždycky říkám, že ho „zpéruju“, tak tváří v tvář mu nedokážu nic říct, protože mi to připadá jako kopání do bezmocného starce. A to vím na 100 %, že tu bezmocnost na nás jen hraje. Vždycky se snažím vzpomínat na to hezké, co pro nás dříve kdy udělal a jeho současné „nálady“ se snažím vydržet, protože vím, že je nešťastný a není proto už soudný.

    superkarma: 0 09.01.2004, 07:53:12
  3. avatar
    [48] Vivian [*]

    Máňa-opice: náhodou jsem dneska na Hradě byla, ale nikde nikdo, nebyla jsem zřejmě očekávána jo, a proč já na Hrad? já bejt na Hradě tak dostanou vopice tvrdý daně na kokosy

    superkarma: 0 08.01.2004, 17:12:27
  4. avatar
    [47] aninas [*]

    mam-ča: rozhovor ma porad cenu - nikdy neni pozde. Nedovedes si predstavit, jakou paseku muze v organizmu zanechat nevyrcene.
    Muzu ti na 100% rict, ze az tchyne umre, bude snacha porad myslet na to, co ji za zivota mela a mohla rict. Proto by to mela udelat, dokud je cas.

    superkarma: 0 08.01.2004, 17:05:48
  5. avatar
    [46] Susina [*]

    tak ještě jednou - auditko ValinaK..

    superkarma: 0 08.01.2004, 16:55:36
  6. avatar
    [45] Susina [*]

    Sisi: rozumím, protože já vlastně něco podobného zažívám od maminy teď v dospělosti, kdy mi mamina nemůže zapomenout, že jsem si vzala někoho, kdo jí nesedí - prostě jsem si udělala podle sebe... už jsem to tu párkrát psala, mrkni třeba na auditko ValnaK Jak mám vyjít s vlastní matkou...taky se snažím, abych se podobně nechovala k synovi, snad to nehrozí, i když občas mi dává najevo, jak jsem děsná máma, že ho zlobím (je mu pět..)

    superkarma: 0 08.01.2004, 16:55:10
  7. avatar
    [42] k@tchabinka [*]

    emmo ja sice nevim jak se to tyka tohohle tematu ale kdyz se tak ptas, odpovim ti :) mam s redakci spolecne WC:)

    superkarma: 0 08.01.2004, 13:50:09
  8. avatar
    [41] k@tchabinka [*]

    emma do podhradi

    superkarma: 0 08.01.2004, 13:48:48
  9. avatar
    [39] emma [*]

    kosmokosmo: ale tady jde o mentální věk, ne fyzický. existují jakési "parametry", co by asi mělo zvládnout 12leté dítě. pokud toho ve dvanácti zvládne víc, může mít mentální věk třeba 15let....

    Sisi: nepsalas to tady už? je mi to nějaké povědomé. ale asi by se těžko našly dvě holky s tak děsným osudem a s takovou sílou ho překonat. klobouk dolů!

    katchabinka: Vivian ale to vis ze mame korektorku :) ale asi nedostane vyplatu! hmm, nepsalas mi náhodou nedávno, že s redakcí nemáš téměř nic společnýho a co se tady děje tě nijak netrápí??

    superkarma: 0 08.01.2004, 13:26:57
  10. avatar
    [38] Dašenka [*]

    Sisi:

    superkarma: 0 08.01.2004, 13:07:40
  11. avatar
    [37] Dašenka [*]

    Léthé: Chudák Pipinda - José nepřijel

    superkarma: 0 08.01.2004, 13:06:19

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [34] Léthé [*]

    mam-ča: tááák a teď už to víte.
    Mě se ten příběh zdál být trošku zamotanej a tak se mi to zrovna dnes,kdy mám velice dobrou náladu ,nechtělo rozmotávat a brát vážně. Lidi...každý je nějaký a každý žije jak může...Antonie byla jaká byla...ale jen do té doby,dokud jí neokrágloval Don Pervitínos. Holt,život občas píše romány i bez scénáristů.

    superkarma: 0 08.01.2004, 11:50:54
  2. avatar
    [33] mam-ča [*]

    Léthé: Tak. Teď jsi se odhalila. Že Ty píšeš scénáře k telenovelám typu „Doňa Pičuňda a seňor Perveréz“!? Pche, a pak že Uruguajské apod.

    superkarma: 0 08.01.2004, 11:36:50
  3. avatar
    [32] Léthé [*]

    Možná by to chtělo z filmovat a trošku přibarvit Jakože v dospělosti se osahávaná neteř zamiluje a provdá za svého postiženého strýce .V momentu kdy by se k tomu chtělo zabránit by vyšlo najevo,že neteř není vlastní dcera mladšího bratra a pak bych do toho ještě zamotala mimomanželský vztah mladšího bratra z kamarádkou manželky, jejíž otec je drogový dealer,který nechá oddělat paní Antonii,která o jeho aktivitách ví a vydírá ho.

    superkarma: 0 08.01.2004, 11:27:57
  4. avatar
    [31] Susina [*]

    Sisi: ahoj, tvůj příběh je strašně smutný . Jsi úžasná, že jsi to všechno dokázala, i když smutek na duši z toho všeho budeš mít asi pořád, viď..

    superkarma: 0 08.01.2004, 11:25:32
  5. avatar
    [30] Toniniella [*]

    katchabinka: Ono je to těžko soudit. Každá matka chce mít zdravé dítě a pokud to tak není, musí se s tím smiřovat tak, jak sama umí. Tohle si opravdu musí řešit každý sám a v těchto případech to bohužel nejde rozumově ovlivnit.

    superkarma: 0 08.01.2004, 11:19:48
  6. avatar
    [29] k@tchabinka [*]

    Delala jsem s postizenymi detmi, starala jsem se rok a pul o autistickeho chlapecka, ale nedokazu rict, jestli je fixace dobra ci ne. Byly maminky, ktere se za postizeni sveho ditete stydely. To povazuju za daleko vetsi prohresek.

    superkarma: 0 08.01.2004, 11:15:57
  7. avatar
    [26] k@tchabinka [*]

    Vivian ale to vis ze mame korektorku :) ale asi nedostane vyplatu!

    superkarma: 0 08.01.2004, 11:09:21
  8. avatar
    [25] Luciš [*]

    Všechno souvisí se vším. Zdravé dítě samozřejmě nepotřebuje tolik péče, takže je i nevědomky ochuzováno. Matka potom přilne k tomu, se kterým tráví víc času.
    Je to tak někdy i u mladších a starších sourozenců, brzo se to ale srovná a záleží na povaze matky. Je třeba si z toho vzít to pozitivní, jako dítě to neovlivníš. Zase je člověk potom samostatnější, dokáže si poradit.

    superkarma: 0 08.01.2004, 10:21:06
  9. avatar
    [24] Běla [*]

    V tomto článku nebyla paní Antonie spravedlivá,třebaže se dobře starala o postižené dítě.Zapomínala na ostatní členy rodiny,snachu obdivuji že to tak dlouho snáší.HOLD PRO DOBROTU NA ŽEBROTU.

    superkarma: 0 08.01.2004, 10:14:45
  10. avatar
    [23] Toniniella [*]

    Nepochopila jsem Vivian, ale to se mě asi netýká.
    Fixace na postižené nebo slabší dítě velmi často bývá motivována tím, že se matka obviňuje za postižení, je zlá sama na sebe, že nedokázala porodit normální zdravé dítě. Je to - zvenčí viděno - pochopitelně zcestné, ale je to tak. Nakonec vzpoměňte si z historie na poznámky typu: "Nedokázala mi dát syna..." apod, jakoby to člověk mohl ovlivnit . Ale tento pocit je celkem známý a pokud jej rodina nedokáže korigovat v počátku, může opravdu dojít k naprosté devastaci.
    Snacha je opravdu vzácný člověk, opravdu by to každý nedokázal. Potíž s tchyní je, že ona už nikdy reálie nepochopí, vzájemné souvislosti zůstanou pro ni takové, jaké si je ona sama vytvořila. Je to obrana jejího světa a ona tak dlouho fixovala svoje pravdy, až jim sama uvěřila. Je možno ji vyhodit z domu, ale přínosné to bude pouze tehdy, pokud to ve snaše nevyvolá neúměrné pocity viny a neobrátí se to psychicky proti ní samotné.

    superkarma: 0 08.01.2004, 10:08:53
  11. avatar
    [20] Jupíí [*]

    neodsuzuju, neboť nevím, jak bych se zachovala. Hlavně to měli všichni řešit rovnou a ne to pohřbít a po 30 letech vytahovat zpráchnivělé kostřičky.

    superkarma: 0 08.01.2004, 08:56:50
  12. avatar
    [19] mam-ča [*]

    Je normální, jestliže slabšímu, či postiženému dítěti matka věnuje zvýšenou pozornost. (Sama jsem to zažila.) Ale takovýmhle sebezničujícím a rodinu likvidujícím způsobem, to je přehnané. A také mi „mentální úroveň 12ti letého dítěte“ připadá dost vysoká na to, aby se kolem takového dítěte točil svět.
    Ale žádná z nás se v téhle konkrétní situaci neocitla, tak je těžko soudit.
    Aninas : Souhlas, snacha „kráčející ztemnělým pokojem, vydává lehkou zář…“. To musí být svatá osoba s hlavou otlačenou od svatozáře. Ale „vyříkáním si“ už asi nic nespraví. Když nenašly společnou řeč, dokud byla tchýně mladší, k stáru už většinou chybí soudnost.

    superkarma: 0 08.01.2004, 08:53:06
  13. avatar
    [18] Aja [*]

    Mě zaráží, že dovolila, aby někdo osahával její dceru?! Vám to připadá normální?!

    superkarma: 0 08.01.2004, 08:50:24
  14. avatar
    [17] Dašenka [*]

    Mě jenom překvapuje, že v článku není zmínka, jak se k tomu stavěl druhý syn,nevlastní otec té starší vnučky. On neviděl nebo nechtěl vidět, že je odstrkovaná?

    superkarma: 0 08.01.2004, 08:45:29
  15. avatar
    [16] Lhasa [*]

    Taky obdivuju snachu a souhlasím s aninou, že jednou by to tchýni říct měla
    A pokud jde o nadměrnou fixaci na postižené dítě, netroufám si absolutně nikoho soudit... Ví někdo, jak moc se třeba kdysi na svoje první dítě těšila? Jak a co musela prožívat u porodu? Jak jí kdo sdělil, že její první dítě bude nadosmrti postižené? S čím vším se musela vyrovnat? Samozřemě že tohle všechno neomlouvá některý její reakce v některých situacích, ale soudit bych si ji fakt netroufla Jinak můžu podepsat reakci aniny

    superkarma: 0 08.01.2004, 08:32:53
  16. avatar
    [15] Žábina [*]

    Každá máma brání slabší dítě ....ale nemělo by se to přehánět. Musí to být ale hrozně těžké ....

    superkarma: 0 08.01.2004, 08:09:13
  17. avatar
    [14] Lotka [*]

    *Kotě*: o takové fixaci se mluvívá i když má matka dvojčata a jedno z nich je slabší... Nějak si to nedokážu představit, takže matku komentovat nebudu, ale s těmi dvojčaty jsem se s tím setkala nedávno, kdy jedno spáchalo sebevraždu, takže se začalo mluvit o tom, jak se matka ke kterému chovala. No nesvítila jsem jim k tomu, takže je to jen z doslechu.
    Tu snachu taky obdivuju. Kdyby mi takhle někdo osahával dítě a ještě mluvil o tom, že to není pravda.....
    Ale něco mi ten článek připomíná, nebyl tady už někdy?

    superkarma: 0 08.01.2004, 06:37:46
  18. avatar
    [13] kosmokosmo [*]

    mne prijde trochu zvlastni, ze by clovek, jehoz mentalni vek se zastavil na dvanacti letech, byl hodne mentalne p[ostizeny......naopak, ja mam 12 letou kmotrenku......a vlastne uz temer nevidim zadny rozdil proti mysleni dospeleho....je zodpovedna,samostatna, umi ridit auto........tak nevim.......no mozna byl jeji syn spis postizen fyzicky......

    superkarma: 0 08.01.2004, 06:14:15
  19. avatar
    [12] aninas [*]

    Mne clanek nepripada zmateny. Ono, na tak malem prostoru se tezko vylici nekolik desetileti.
    Matka se sice starala o sve postizene dite tak vzorne, az se da rict, ze mu vlastne prodlouzila zivot o hodne let. A vubec umoznila zivot i jakousi seberealizaci. Je to obdivuhodne.
    Muj obdiv ale patri snase!!!!!
    Klobouk dolu pred touhle osobou.
    Jindrisko, jestli je to realna postava a jestli mas na ni kontakt, tak by alespon jednou v zivote mela sve tchyni rict, jak se veci mely. Ani "ucta k sedinam" by ji nemela zastavit od klidneho a uprimneho rozhovoru. Tchyne jednou umre, bude mit klid a ta snacha tady zustane s necim nevyrcenym, co ji bude trapit do konce zivota.

    superkarma: 0 08.01.2004, 05:48:13
  20. avatar
    [11] kosmokosmo [*]

    hele a nechte toho s tema chybama.......nejsme na hodine cestiny/...nebo slovenstiny/, ne?

    superkarma: 0 08.01.2004, 05:34:26
  21. avatar
    [10] kosmokosmo [*]

    Vivi....ja su prece taky MATKA,ne?

    superkarma: 0 08.01.2004, 05:33:15
  22. avatar
    [9] Vivian [*]

    *Kotě*: já do tý debaty radši nelezla. Jednak jsem viděla, že se tě tam trošku zastala Bobi, a pak jsem věděla, že je to předem ztracená věc, pouštět se do diskuse o dětech s Matkama
    Teď už si z toho dělám srandu (aby zase někdo neřekl, že si všechno bereme moc osobně a že si ze sebe neumíme dělat legraci).
    A až sem naklušou Matky, vyklidím tiše pole...

    superkarma: 0 08.01.2004, 01:26:39
  23. avatar
    [8] *Kotě* [*]

    Týýjo Viv, ty si zahráváš, teď se ti to tady do mě šije, ale počkej, až tu nebudem jen samy dvě, to uvidíš ten tanec, jak se do tebe pustěj! A dobře ti tak, když ses mě na televizní debatě nezastala, ale tady bys do mě rejpala! Hanba!

    superkarma: 0 08.01.2004, 01:20:37
  24. avatar
    [7] Vivian [*]

    *Kotě*: hele, holka, mě se fakt líbí, jak si to tady pěkně maluješ, ale až porodíš postižené dítě, uvidíme, jaký řeči povedeš

    superkarma: 0 08.01.2004, 01:08:19
  25. avatar
    [6] *Kotě* [*]

    Viv: no když už, tak jsi zapomněla říct, "až porodíš POSTIŽENÉ dítě", ale to bys mi snad nepřála, ne? To radši budu držet rypáček nadosmrti.

    superkarma: 0 08.01.2004, 01:03:26
  26. avatar
    [5] Vivian [*]

    *Kotě*: tak jo, ale mlč, když tomu nerozumíš Až porodíš dítě, tak přijď pokecat, jinak buď ticho

    superkarma: 0 08.01.2004, 00:56:51
  27. avatar
    [4] *Kotě* [*]

    Viv, nebuď na mě hnusnááá, béééé béééé.... já už budu hodnáááá....

    superkarma: 0 08.01.2004, 00:50:44
  28. avatar
    [3] Vivian [*]

    (poškozená chodidla snad bylA výsledkem...ne? Navíc zase překlepy, chyby a čárky, které jsou tam kde být nemají a naopak... Jestli redakce nemá korektora, nabízím se dobrovolně a zdarma, je mi dost trapný pořád upozorňovat na chyby )

    Ale *Kotě* , ty přece nemáš děti, že? Tak o čem je řeč?
    Já to radši komentovat nebudu, koukala jsem, jak tě onehdá Matky roznesly na kopytech, když jsi se vyjadřovala k něčemu, do čeho "nemáš co mluvit" .

    superkarma: 0 08.01.2004, 00:46:04
  29. avatar
    [2] kosmokosmo [*]

    Je to opravdu smutne a slozite.....a vubec...............clovek si muze stokrat naplanovat, co by delal ve stejne situaci, ale jakmile se v ni jednou octne , plany se hrouti jak domecek z karet...........

    superkarma: 0 08.01.2004, 00:26:09
  30. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Příběh je trošku zmatený, promílá se v něm mnoho věcí... ale předpokládám, že ústředním tématem měla být nadměrná fixace matky na postižené dítě na úkor zdravého či zbytku rodiny. To bych řekla, že bývá dost časté.

    Od své mámy slýchám o jedné její známé, která má dvě dcery. Jednu zdravou (starší), ta druhá má takové to celkové ochrnutí svalů, už od narození, kromě toho těžké postižení mozku. Je jí teď 12 let. Nemluví, nereaguje, neumí jíst, pít, vyměšuje do plenek, nechodí, nesedí, nikoho a nic nepoznává. Myslím, že se tomu říká naprostá idiocie. Matka se na ni po porodu neuvěřitelným způsobem fixovala a odmítla ji dát do ústavu. Manžel to snášel tři roky, pak se s ní rozvedl, protože ho zcela ignorovala, upjala se jen na to nemocné dítě. Starší dcera (teď myslím tak 16 let) je od narození mladší, tedy od svých asi pěti let, naprosto ignorována, a to tak, že se matka ani nestará, zda jedla. Před dvěma lety, když jí to konečně soudem bylo dovoleno, odešla žít k otci. Fanatická matka se dále stará o svého idiotka.

    Její fixace na postižené dítě vedla k úplné destrukci rodiny, a to nemluvím o tom, jak poznamenala svým nezájmem tu starší. V takovémhle případě se už možná jedná o určitou psychickou poruchu. Je to velmi smutný příběh. Ale žít s mentálně postiženým dítětem je asi vždycky smutné a těžké a jen ti nejsilnější to dokážou a ještě z toho vytěží mnoho pozitivního.

    superkarma: 0 08.01.2004, 00:14:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme