Styl

Šila jsem u Podolské

podolskaProslulé módní salony první republiky. Podolská a Rosenbaum. Zde si nechávaly šít modely slavné herečky a dámy z vyšší společnosti. Je to až neuvěřitelné, ale jedna sedí proti mně. Paní profesorka Fialová. 

Setkala jsem se s ní úplnou náhodou. Když jsem se prohrabovala prvorepublikovými hadříky ve svém oblíbeném obchůdku Art Deco, všimla jsem si paní, která mne zaujala na první pohled. Dáma, jak se říká, v letech, ale stále krásná, elegantní, kultivovaná. Dala jsem se s ní do řeči. Chodí sem prý z nostalgie, popovídá si s paní majitelkou a občas jí pomůže správně časově zařadit některé šaty, klobouky a střevíčky. V tehdejší módě se vyzná moc dobře, aby ne, vždyť je nejen pamětnicí, ale dokonce si nechávala šít u Podolské. To mě obzvlášť zaujalo a osmělila jsem se požádat ji o rozhovor. Paní profesorku to zjevně zaskočilo, trochu se zdráhala, ale když jsem jí řekla, že miluji módu první republiky a ráda bych o ní napsala, nechala se přemluvit.

Salon Podolská je pojem, ale málokdo dnes ví, kde byl...
Na rohu Vodičkovy a Jungmannovy byl původní salon – krásný prostor! Benátská zrcadla, růžový mramor, decentní osvětlení a všude plno květin. Tam se ale za mne dělaly už jen přehlídky, hlavní salon byl v Paláci Lucerna. V Lucerně byly i dílny. Tam se také konaly privátní přehlídky – říkalo se jim, tuším, předváděčky, ale ty byly jen pro vybrané stálé zákaznice. Bylo tam i občerstvení, chlebíčky od Paukerta, víno, ovoce a všude květinová aranžmá. Ty dělala osobně paní Podolská, milovala květiny. Já tam byla jen párkrát, díky tchyni, ta už byla v salonu zavedená. Co se mi líbilo, že manekýny předváděly vždy jen jeden styl. Některé byly na kostýmy, jiné na sportovní oblečení, další jen pro společenské šaty. Ale taky jezdily do lázní, kde se procházely mezi hosty! Jeden den přehlídka v Mariánských Lázních a v novém vydání Pestrého týdne byly fotografie a reportáž. Paní Podolská si uměla udělat reklamu, v tom na ni jen tak někdo neměl!

Kdy jste si tam nechala šít poprvé?
To bylo těsně před svatbou v polovině 30. let. Manžel měl továrnu, chodili jsme do společnosti, takže jsem musela mít elegantní garderobu. Bylo to samozřejmou povinností.

Setkala jste se s některými klientkami, pro nás známými – například herečkami?
Ano. Jednou jsem tam potkala paní Hanu Benešovou, to byla velmi elegantní dáma. Opravdová dáma, jakou už nikdy nepotkáte. A z hereček? Paní Šlemrovou – ta si dokonce sama navrhovala a nechávala si šít hlavně šaty a kostýmy. Švadleny si s ní vyhrály, potrpěla si na doplňky – mašle, rukavičky, klobouky, fiží, krajky.

Taky s Lídou Baarovou, ale ta si nechávala šít hlavně v Německu. S Lídou jsem se dobře znala, byly jsme spolužačky ze stejného ročníku. A nezapomenu na Natašu Gollovou, s tou jsme si dokonce vybraly na jedné předváděčce stejné šaty a nastal problém, která si je má koupit. 

podolskaKdo vyhrál, smím-li to tak říct?
Já! Slečna Gollová tím svým rychlým rozesmátým hlasem přesvědčila paní Podolskou i mne, že mi mnohem víc sluší. 

Mohl si šaty dovolit každý?
Jak už jsem řekla, „mít Podolskou“ bylo pro střední a vyšší třídu povinností. Ale nechávaly si tam šít třeba sekretářky, prodavačky, i když na to musely hodně dlouho šetřit.

Co jste si nechávala šít vy?
Hlavně kostýmy. Paní Podolská u nás neměla konkurenci – kostýmy, pláště. Róby dělal hezčí Rosenbaum, ale v kostýmech prohrával. Taky se proto paní Haně říkalo česká Coco Chanel, a ta se proslavila kostýmky. Měla ráda klasiku – spíš anglický střih, do kterého míchala francouzskou inspiraci,  bílá blůzka, pohodlné boty a samozřejmě klobouk. Bez klobouku tehdy ženy téměř nevyšly na ulici. Doplňkem byly také rukavičky nebo mašle. Pro ty měla slabost, mašle na kostýmech, na blůzičkách, na šatech. A nesmím zapomenout na šperky, do kostýmů a kratších šatů vždy méně nápadné. Kabáty a sáčka měly širší ramena, skvělý střih, a to dělalo siluetu štíhlou, elegantní. A celek vypadal opravdu šik, kvalitní látka, precizní střih, dokonale udělaná práce. 

Jaké byly v té době trendy v oblékání?
Tak trendy u nás určovala hlavně Podolská. Ta byla tou první personou. Jezdívala pravidelně do Paříže na přehlídky, tam okoukla, co je nového, a doma se šilo. (Pozn. aut.: Pokud se Podolské líbil složitější střih, její hlavní kreslířka a pomocnice Hedvika Vlková odcházela na toaletu, kde si do ukrytého notýsku kreslila hrubé skici. Do Prahy přivezla přes dvě stě podrobných kreseb, které se upravovaly pro český trh. Pařížskou inspiraci si musela rozdělit s „úhlavním“ konkurentem Oldřichem Rosenbaumem, aby se neříkalo, že se navzájem kopírují). A byla známá i v zahraničí, měla salon ve Švédsku a myslím, že i v Německu. Ty vedl její syn.

Z jakých látek se šilo?
To víte, že největší radost měli, když jste si vybrala ty nejdražší. Hedvábí, čistá vlna. Ale na druhou stranu byla záruka, že šaty dlouho vydrží, neztratí fazonu, barvu. To není jako dnes, kdy je oblečení na jedno použití, špatné látky, střihy, prostě šmucig. Podolská dovedla šít i z obyčejných levných látek, měla jsem od ní třeba nádherný flaušový kabát. A taky plavky.

Plavky?
Dovedli ušít snad všechno. Plavky, pyžama, župany, kožichy, klobouky - co jste si jen vymyslela.

Bylo snadné se k Podolské dostat?
Pro mne to bylo jednodušší díky manželovi a jeho rodině, jeho bratr byl navíc v diplomatických službách. Ale zákaznic bylo čím dál víc. Na začátku války se čekalo na model třeba i půl roku. Řeklo by se, že bylo stále „vyprodáno“.

Jak probíhala taková návštěva?
Objednávala jsem se. Často telefonicky, nebo jsem si osobně domluvila schůzku. Chodilo se až po poledni. Byla připravena hlavní švadlena, se kterou jsme ze vzorníku vybíraly látky, kreslil se model. Ale zkoušky vždy řídila paní Podolská. A byla hodně přísná, když jsem se jen zamyslela nad tím, že by třeba knoflíček mohl být o kousek níž, okamžitě nařídila mistrové, aby to opravila. Ta se vždy pohybovala, jako by tam nebyla, ani okem nemrkla. Jinak byla ale velmi příjemná. Popovídala si s vámi tak, jak by se to mělo dělat. V té chvíli jsem se cítila, že jsem jediná,  s kým chce hovořit a kdo ji zajímá. A byla také hodně hlučná, ráda se smála, měla velký smysl pro humor.

podolskaMůže se to vůbec srovnat s dneškem?
Já už šaty nekupuju, mám svou švadlenu a taky ve svém věku toho moc nepotřebuju. Ale kdyby paní Podolská viděla, jak a co se dnes prodává, prodavačky tomu vůbec nerozumějí, jsou často nepříjemné, ta by je hnala! Dřív se totiž i v konfekčních obchodech k zákaznicím chovali slušně. Prodavačky byly ochotné a znaly svou práci. Ale dnes? Zakřičela by a holky by nestačily upalovat. Víte, ona byla opravdu hodně přísná, ale pokud její personál pracoval dobře, dobře se taky měl. Dovedla ocenit kvalitní práci. To se o ní vědělo.

Přece jen mi to nedá, slavné róby. Prvorepublikový glamour – měla jste nějakou večerní toaletu?
Měla. U Rosenabuma se šily nádherné, ale hodně drahé. Ty si mohly dovolit opravdu jen ty nejbohatší. Já zůstala věrná Podolské.

Jak vypadaly?
Jednoduché. Smetanově bílý hedvábný satén s úzkými ramínky. Měly „holá záda“, jak se dnes říká. Krásně obepínaly postavu. Já byla hodně štíhlá, takže jsem si to mohla dovolit. Pak mi jedny manžel pořídil k výročí svatby. Modré, řasené, vrchní část byla oddělená od dolní širokým páskem s mašlí. Sukně byla volánová. V těch jsem se mu hodně líbila (paní Fialová se zasnila). A taky pár večerních, společenských, ale to nebyly ty klasické róby.

Byla jste štíhlá, ale co dámy, které byly při těle?
To se nesmělo říkat!  Ani že mají problémové partie. Byly prostě „výraznější“ v pase nebo v zadní části. Vždy se udělal takový střih, kombinace barev nebo látek, že i takové slečny a paní byly šik.  

Co nosíte dnes?
Zůstala jsem věrná kostýmům, ty nikdy nezestárnou. A také jsem začala nosit kalhoty! To se dřív nedělalo. Vždycky jen sukně nejméně do půli kolen. Jen mladá děvčata si v létě na sport oblékala šortky nebo kratší sukénky. A taky široké kalhotové sukně.

A smím se zeptat, kde jste si pořizovala šaty po válce, za komunistického režimu?podolska
Paní redaktorko, vždyť nám všechno vzali, manžel  pracoval u soustruhu a brzo umřel. A já se musela postarat sama o celou rodinu. Naštěstí umím cizí řeči (paní Fialová plynule hovoří 6 jazyky a dodnes vyučuje), takže jsem něco vydělala. Ale s oblečením byla potíž, navíc na mne koukali jako na buržoazní paničku, když jsem si vzala kostým od Podolské

Máte ještě nějaké šaty schované? A co fotografie?
Bohužel ani jedny. Něco jsem rozdala, něco prodala, taky vnučky si pár věcí rozebraly. Některé šaty se přešily, no a některé už se dneška nedožily. A fotografie, s těmi je potíž. Něco má syn a hodně se jich ztratilo, když jsme se museli vystěhovat. Já nemám ani fotku ze svatby, abych vám ji ukázala.


Jsem velmi ráda, že se paní profesorka (nikdo jí jinak neřekne) dneška dožila a že mi svými vzpomínkami mohla přiblížit dobu, kdy ženy chodily elegantně oblečené a byly šik. A protože mám slabost pro filmy z třicátých a začátku čtyřicátých let, kde herečky mnoho takových modelů nosí, tiše jim závidím.

Mít tak aspoň jedny šaty od Podolské…

Ilustrační foto: salon Podolská.

Bohužel vás „neobťastním“ žádnou osobní fotografií paní Fialové. Nechtěla se fotit, čemuž nerozumím, ale musela jsem její přání respektovat.

Abych nezapomněla: slíbila jsem vám, že v tomto rozhovoru prozradím barvu šatů, které měla na sobě Adina Mandlová ve filmu Kristián. Většina z vás si tipla správně: levandulovou.

   
22.02.2010 - Móda - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [30] Mainada [*]

    kareta — #21 s tím držení těla je to opravdu strašné. Mladé holky se hrbí, mají propadlé hrudníky... jsem vděčná taťkovi,že vždycky do mě ďobl, kdykoliv jsem jen trochu zakulatila zádaSml22

    superkarma: 0 03.03.2010, 09:08:13
  2. avatar
    [29] cicinka [*]

    Jak tu tak hezky Dimsy dotváří informace...tak já se divím, že se nezmiňujete o tom, že paní profesorka navrhovala také pro salon Styl-bývalý Rosenbaum. Jinak myslím, že paní profesorka vypadá výborně a před několika lety jsem ji viděla někde na nějaké akci (tel. či tisk) a vypadala stejně jako za mých začátků ve Stylu.

    superkarma: 0 26.02.2010, 08:35:54
  3. avatar
    [28] cicinka [*]

    xsg — #3 Milá x...... kdopak ty jseš?Paní profesorku znám také osobně, ačkoli ona mě ne. Byla jsem jen jedna z mnoha, které tvořily dle jejích návrhů. Ale mám schovaný článek ještě ze soc. Květů s jejími modely.

    superkarma: 0 26.02.2010, 08:30:29
  4. avatar
    [27] Severacka [*]

    krásné, moc krásné Sml59

    Jupí, levandulová byll můj tip Sml30

    superkarma: 0 23.02.2010, 03:55:27
  5. [26] xsg [*]

    Elsa Schiaparelli - Mašlový svetr - download

    Kdyby si některá čtenářka chtěla uplést svetr s mašlí podle italské surrealistické módní návrhářky 30.let Elsy Schiaparelli, tak střih je volně ke stažení na stránkách:

    http://www.schoolhousepress.com/bowknotsweater.htm

    Jen by místo černo-bílé kombinace bylo asi lepší zvolit veselejší barvy, třeba žlutou+bílou, šeříkovou+bílou apod. (firemní barvou Schiaparelli byla sytě růžová) :-))

    Elsa Schiaparelli navrhovala hodně pro Marlene Dietrichovou - např. legendární dámský smoking nebo tento kabátek s aplikacemi:

    file:///tmp/moz-screenshot.png

    superkarma: 0 22.02.2010, 19:22:08
  6. avatar
    [25] Rybulka [*]

    Dimsy — #22 Děkuju za informaceSml59

    superkarma: 0 22.02.2010, 17:41:15
  7. avatar
    [24] Dimsy [*]

    Ještě jsem zapomněla napsat, že kancelář a jakýsi malý přijímací salonek měla paní Podolská s oknem do ulice Jungmanovy (poslední okno vpravo při pohledu z Jung. ulice). Bylo tam nádherné benátské zrcadlo pod ním kanapíčko, stoleček a dvě křesílka a samozřejmě i psací stůl. Mám dojem, že to byl styl Ludvík XIV. Nevím, zda byl nábytek původní. Ale asi ano. Do velkého salonu se odtud daly otevřít šoupací dveře skoro přes celou stěnu. Byly tam ale také boční malé dveře, kudy se dalo vyjít mimo hlavní halu.

    superkarma: 0 22.02.2010, 16:11:50
  8. avatar
    [23] Dimsy [*]

    Rybulka — #15 oprava:  http://www.virtualtravel.cz/praha-nove-mesto/jungmannovo-namesti.html

    superkarma: 0 22.02.2010, 14:13:29
  9. avatar
    [22] Dimsy [*]

    Rybulka — #15 Byl to ten bílý dům, co je teď DeutscheBank. Ty dvě hranatá okna docela nahoře z leva byla kabátová dílna, další čtyři šatová. Samotný salon a zkušební kabiny měly okna do Jungmanovy ulice. Žehlírna, sklad látek a drobné přípravy měly okna do dvora. To vše zabíralo celé patro. O patro výš (kulatá okna) byla dílna modistek a kožešníků (okna do Jung. ulice), jeden čas dílna učnic a později dílna konfekce(okna na Jung. náměstí). K salonu nepatřilo celé toto patro. Ještě tam byl byt domovníkových a myslím nějaké kanceláře.

    ttp://www.virtualtravel.cz/praha-nove-mesto/jungmannovo-namesti.html

    1. na komentář reaguje Rybulka — #25
    superkarma: 0 22.02.2010, 14:11:25
  10. avatar
    [21] kareta [*]

    no, ono jde hlavně o to, že je třeba umět nosit i ten obyčejný hadr, což jde těžko, když má žena špatné drženáí těla...to pak může mít jakoukoliv robu a bude vypadat blběSml80

    1. na komentář reaguje Mainada — #30
    superkarma: 0 22.02.2010, 13:48:47
  11. [20] macamala [*]

    Žena byla v té době dáma. Doba byla těžká, tak alespoň tohle maličké plus.

    superkarma: 0 22.02.2010, 13:17:36
  12. avatar
    [19] kuty [*]

    krásné počteníčkoSml67

    superkarma: 0 22.02.2010, 13:15:51
  13. [18] dadma [*]

    Opravdu zajímavé.Zde je ,ale vidět, že "řemeslo" se dělalo pořádně, atˇ to bylo cokoliv a zákazníků si vážili.Ne jako dneska ,každý chce dopředu peníze, ale pak dostanete šmejd v lepším případě, někdy taky nic.

    A to co nosíme dneska na sobě to jsou pěkný hadry.

    superkarma: 0 22.02.2010, 13:04:54
  14. avatar
    [17] ToraToraTora [*]

    Krásný rozhovor, škoda že nejsou fotografie

    superkarma: 0 22.02.2010, 11:42:02
  15. [16] Kateřina Vozková [*]

    Moc pěkný článek. Chci další :)

    superkarma: 0 22.02.2010, 10:58:30
  16. avatar
    [15] Rybulka [*]

    Taky by mě zajímalo, kde přesně ten salon byl, neboť v Jungmannce pracuju. Dano, můžete to nějak upřesnit?

    Jinak musím říct, že se paní profesorce vůbec nedivím, že se nechtěla fotit, připadá mi to úplně normální, já to mám stejněSml30

    Ale rozhovor je na jedničkuSml67

    1. na komentář reaguje Dimsy — #22
    2. na komentář reaguje Dimsy — #23
    superkarma: 0 22.02.2010, 09:19:47
  17. [14] German [*]

    Paní Zdenu Bauerovou si pamatuju ještě z doby časopisu "Žena a móda".

    Sakra, já jsem vlastně taky už pamětnice....Sml15

    superkarma: 0 22.02.2010, 08:57:39
  18. avatar
    [13] Dimsy [*]

    Tedy co já vím, tak ten salon se zrcadly, kde se konaly přehlídky byl na rohu Jungmannovy a Jungmannova náměstí. V pátém patře - Jungmannova 34. Později tam byly i dílny. Dole bývaly lahůdky, bar a vinárna Zlatý Kříž.

    superkarma: 0 22.02.2010, 08:55:48
  19. [12] German [*]

    Taky se mi rozhovor moc líbil. Kolik má asi ta paní profesorka let?

    K Rosenbaumovi se občas v Ostravě zajdu podívat, ale nevím, nikdy mě tam nic moc nezaujaloSml80.

    superkarma: 0 22.02.2010, 08:50:43
  20. avatar
    [11] kareta [*]

    pane jo, to mělo styl!Sml67

    superkarma: 0 22.02.2010, 08:21:02
  21. avatar
    [10] OlgaMarie [*]

    Suzanne — #8 Já chtěla vědět, odkud byla informace o barvě šatů právě pro tento článek. 

    superkarma: 0 22.02.2010, 08:16:03
  22. [9] kat [*]

    Moc krásný rozhovor, opravdu mě potěšil, díky za něj!Sml67

    superkarma: 0 22.02.2010, 07:49:51
  23. avatar
    [8] Suzanne [*]

    Krásný rozhovor, díky!

    OlgaMarie — #2 na konci článkuSml33

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #10
    superkarma: 0 22.02.2010, 07:35:00
  24. avatar
    [7] Dante Alighieri [*]

    Rozhovor je dokonalý Sml59

    Původní salon byl na rohu Vodičkovy a Jungmannovy? Pokud vím, tak tam je teď spořitelna, že jo.. Sml14

    Levandulovou jsem si tipla správně.

    superkarma: 0 22.02.2010, 03:39:36
  25. [6] xsg [*]

    Ještě jsem našla jeden článek na Novinky.cz, 8.6.2006 - kostým stojí asi 16 000 Kč, malé večerní do 20 000 Kč.

    Do Prahy se nenápadně vrací špičkový módní salon

    Před půl stoletím navrhovala modely v prestižním pražském módním domě Hany Podolské. Dnes chce akademická výtvarnice a módní návrhářka Zdena Bauerová na předválečnou tradici špičkové modelové tvorby salonů Podolská a Rosenbaum opět navázat.

    Exkluzivní zakázkové krejčovině se Zdena Bauerová věnovala i po znárodnění módních salonů. Pod hlavičkou oděvních závodů šila pro ženy prezidentů i pro herečky. Teď v pražské pasáži mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí rozjíždí novou svatyni české haute couture.

    Exkluzivní krejčovina je základ. Základem módního salonu je exkluzivní zakázková krejčovina, dámská i pánská.  Všechno od nás je čistá rukodělná práce, jen začisťování se dělá strojově, popisuje třiasedmdesátiletá vitální žena. Ruční zpracování je o tom, že se vám třeba klopy za dvacet let nijak neotáčí. A originální způsob zpracování a originální výtvarné pojetí - to je exkluzivita, dodává.

    Předností módního salonu je všestrannost. Jsme schopni vytvořit celkovou image, včetně doplňků. Vybíráme vše od materiálů po klobouky. Zajímá nás samozřejmě i společnost, do které je model určen, popsala zásady dobrého salonu návrhářka. Náročný model ušije tucet švadlen do dvou měsíců, v případě nutnosti jsou ale schopny dodat šaty do deseti dnů.

    Na míru šitý oděv lehce zamaskuje nedokonalosti těla. Na zkoušku chodí zákazníci zpravidla třikrát. Nechodí k nám jen ideální postavy. Kromě mladých zákazníků i lidé, kteří potřebují takzvanou ortopedii. Každá půlka těla je jiná od mládí, ale s věkem přijdou nové deformace. Lidé, kteří si zvyknou šít na míru, dovedou své tělesné indispozice kamuflovat, prozradila elegantní dáma v kalhotovém kostýmu.

    Bauerová se haute couture neboli vysoké krejčovině věnuje více než padesát let. Ještě před absolutoriem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, těsně po skončení druhé světové války, získala výuční list jako švadlena. V módním domě Podolská se pak uplatnila jako návrhářka.

    Ceny v salonu nejsou vyšší než v buticích. Šily u nás všechny paní prezidentové a známé herečky, říká Bauerová, která navrhovala modely pro Hanu Benešovou i Martu Gottwaldovou. Paní Benešová chodila zkoušet k nám, za Gottwaldovou se jezdilo na Hrad. Měli jsme za ni takovou tlustou pannu, na které se zkoušelo,  vzpomínala s úsměvem výtvarnice. Místo hereček a manželek vysoce postavených politiků chodí dnes do salonů spíše právničky a podnikatelky. Jejich profese a společenské postavení vyžadují originální model jak typově, tak materiálově.  Je třeba, aby modely měly švih a odrážely módní trendy. Zároveň ale musejí být technicky i materiálově dokonalé, říká žena, mezi jejíž žáky na UMPRUM patřili snad všichni přední čeští návrháři. Ceny za modely ze salonu jsou podobné cenám za šaty z dobrých butiků. Dámský kostým přijde na 16.000, malé večerní do 20.000 korun. Kvalitní práce a jedinečnost modelu je k tomu stoprocentně zaručena.

    superkarma: 0 22.02.2010, 01:30:58
  26. avatar
    [5] Bambulka1 [*]

    zase jsem si tipla špatně já dala růžovou

    superkarma: 0 22.02.2010, 01:29:30
  27. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    Mooooooc se mi clanek libi, odnesl me nekam daleko. Jako pohadka.... Sml16

    superkarma: 0 22.02.2010, 01:14:54
  28. [3] xsg [*]

    Mít tak aspoň jedny šaty od Podolské…

    Pokud vím, paní prof. Bauerová v Dámském salonu Hartl klade velký důraz na kvalitu šití a vysoký podíl ruční práce, tak jako se to kdysi naučila u paní Podolské. Nebyly by to tedy úplně přesně původní šaty nebo kostýmek od Podolské, ale téměř...:-))

    Mimochodem, pan Hartl je zastáncem strategie -

    špičkovou kvalitu za přijatelnou cenu.

    1. na komentář reaguje cicinka — #28
    superkarma: 0 22.02.2010, 01:01:18
  29. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Příjemný rozhovor, ale některé prodavačky i dnes umí být milé a ochotné.

    Prosím, prosím, kde je nebo v čem je uvedena informace o barvě šatů Adiny Mandlové ve filmu Kristián? Střelila jsem levandulovou, ale pak jsem hledala a došla jsem spíš k mátové barvě.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #8
    superkarma: 0 22.02.2010, 00:48:38
  30. [1] xsg [*]

    Dovolím si doplnit:

    Paní profesorka VŠUP, akademická malířka a slavná módní návrhářka Zdena Bauerová, která kdysi začínala jako švadlenka v salonu Hany Podolské, dodnes spolupracuje se Salonem Hartl a vede Dámský salon Hartl, v pasáži Jungmannova 14 - Vodičkova 17, Praha 1, pondělí - pátek 10-18, tel. 224 949 049, www.hartltailor.com

    Salon Rosenbaum byl po roce 1989 obnoven dědici značky jako Rosenbaum s.r.o., Opavská 775 , 708 00 Ostrava-Poruba a vede ho jednatelka Jana Rosenbaumová. Má šest prodejních míst, v Praze jsou to OD Kotva,

    Náměstí Republiky,

    Praha 1 a  Bělehradská 122, Vinohrady -

    Praha 2. Rosenbaum dnes prodává konfekci, ale jistě se časem opět vypracují na módní dům a obnoví zašlou slávu:-)), www.rosenbaum.cz

    Přece jen prvorepublikové tradice české módy tak úplně nezanikly...

    superkarma: 1 22.02.2010, 00:47:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme