Bývala běžná na vojně, teď se vyskytuje převážně ve školách a ve větších kolektivech, kde se sejde zcela různorodá parta lidí – těch, kteří si své „kolegy“ nevybrali dobrovolně. Je charakteristická pro mladé, dospívající a hlavně silně nevyzrálé jedince a je směrována k lidem nějakým způsobem výjimečným – ať už nad- či podprůměrným, zkrátka odlišujícím se od „stáda“.

Šikana je záležitost především škol, ale hodně proti ní zmohou i rodiče postiženého dítěte. Základem je vědět, co vašeho potomka trápí a co se v jeho třídě děje. Tedy kdy a jak k šikanování dochází a kdo se na něm podílí. A když zjistíte, že je vaše dítě objektem týrání spolužáků, nejdřív si promyslete, jak budete dále postupovat.

Důvěřuj, ale prověřuj
Pokud hned půjdete udělat do školy dusno, prokáže své ratolesti nejspíš medvědí službu a dítě si jakožto žalobníček užije ještě víc ústrků. Někdy se z podobné „akce“ může vyklubat i pěkná ostuda, nezapomeňte, že si děti často vymýšlejí nebo věci přikrášlují. Proto si nejprve raději informace ověřte, než z nich začnete vycházet.

V rozhovoru s třídním učitelem se držte faktů a buďte věcní. Pokud se vám zdá, že učitel chce celou akci zamaskovat, aby neutrpěla pověst školy, obraťte se na vedení, anebo postupujte ještě výš, na Českou školní inspekci, ministerstvo školství anebo v krajním případě i na soud.

Rozhodně se co nejdřív poraďte v pedagogicko–psychologické poradně, na Lince bezpečí (tel.: 800 155 555, 840 111 234) či na linkách důvěry, existuje i občanské sdružení Společenství proti šikaně.


Jak poznáte šikanované dítě:

• je úzkostné
• špatně spí
• má snížené sebevědomí
• zhoršuje se mu prospěch
• má sklon chodit za školu
• trpí depresemi
• objevují se u něj sebevražedné myšlenky



Setkala jste se v životě s nějakou formou šikany? Jaký jste k ní zaujala postoj – jak jste se zachovala? Jak byste řešila situaci, kdyby se prokazatelně vaše dítě ocitlo v roli oběti, nebo naopak v roli „trýznitele“?

Reklama