tento příspěvek je opravdu unikátní. Takové množství exotických zvířat jako v rodině čtenářky s nickem Dooma, se jen tak nevidí. Chovatelskou vášeň zdědila po svém tatínkovi. Přečtěte si a podívejte se na jejich miláčky

Dobrý den, v naší rodině chováme zvířata (typické domácí mazlíčky i exotická zvířata od hadů počínaje a opičkami konče) odjakživa. Táta je vášnivým chovatelem od dětství, bohužel mamka jeho koníček zrovna 2x nesdílela. Možná i to přispělo k jejich rozvodu... 

 Co si vybavuji, tak když jsem byla malá, taťka choval hady (a k tomu ještě myši, aby měl čím krmit). Nejdříve to byly obyčejné korálovky, pak následovaly exotičtější jedovaté druhy a skončilo to krajtami. Pamatuji si, že jsem malá myšátka - holátka vždy litovala, nelíbil se mi pohled na to, když je had souká do vlastních útrob. Proto jsem si s sebou do této chovatelské místnosti nosila malou krabičku. Byla jsem vždy za velkou hrdinku, záchranářku, protože jsem tak 2-3 malá myšátka vylovila z bedny a ukryla si je v krabičce s tím, že je doma budu dokrmovat mlékem a aby byla v teple, tak jsem je dala na topení. Vím, že poprvé to myšata nepřežila, a další pokusy mi zdárně zkazil taťka, jelikož mi myšata vždy během noci zabavil a ráno tam prostě nebyla - a jedině dobře, protože teď už vím, že klasické studené mléko z ledničky by jim opravdu moc neprospělo a na topení jsem je mohla spíše uvařit, než ohřát! Ale bylo mi 5 let a myslela jsem to dobře :) 

 Když taťku přestali bavit hadi, pořídil si opičky. Malé outloně, byli to neskuteční mazlíci a klauni, ač to byla noční zvířata. Vždy, když se večer začali probouzet, vypínala se u nás televize a bylo co sledovat. K outloňům přibyl Kosman bělovousý, následně Kosmani zakrslí a Tamaríni pinčí, které má taťka doposud. Nedávno se narodilo mádě, které staří „opičáci“ zavrhli a muselo se dokrmovat ručně. Fotky takového opičího miminka posílám :)

tamarin

tamarin

 Samozřejmě do toho jsme měli ještě křečky, fretku, zakrslé králíčky, potkany a činčilu. To byla spíše moje paráda, trochu jsem se „potatila“ a lásku ke zvířátkům mám v sobě také. Nyní mám chov činčil, kde se specializuji na barevné mutace. Ještě nedávno jsme doma měli sysla a potkany. Ale zůstaly jen činčily, jelikož už toho času také není, co bývalo. 

 A samozřejmě našimi největšími miláčky byli a jsou psi! A historku, o kterou bych se s vámi ráda podělila, má na svědomí náš již zemřelý Pan Pes. 

adam

 Adam byl už od štěněte osobnost. Účastnili jsme se s ním i výstav a co mohl, to vyhrál. Měl nespočet titulů a pohárů. Možná i proto mu to stouplo trošku do hlavy a v podstatě on nebydlel s námi, ale my s ním. Ano, bylo to samozřejmě i výchovou, matně vzpomínám, že on snad nikdy nedostal za žádný prohřešek novinami, proto si mohl dovolit všechno, co ho napadlo. Byl to opravdu Pan Pes! Nebyl zlý, rád se mazlil, ale pokud si umanul, že sežere ze stolu kus uzeného, tak se tak stalo a nikdo nebyl schopen mu to vzít. 

 Když jsme si k němu ještě pořídili fenečku, tak pochopil, že už jsou vlastně smečka a hlídal si své teritorium. Vlastně... nejen hlídal, ale i značkoval. Samozřejmě to bylo velmi nepříjemné, kolikrát se mi stalo, že jsem seděla ve škole a zjistila, že si Adámek označkoval i můj batoh. Jednou, když už konečně dostal za nějaký svůj prohřešek vynadáno tak, až se radši schoval pod postel, si nejspíš z rozčílení na nás usmyslel, že se nám pomstí. A pomsta to skutečně byla! Dnes už to vyprávíme jako vtipnou historku, ale tenkrát jsme se nestačili divit, co náš milovaný a úspěšný pes vymyslel. Podotýkám, že to bylo pouze jednou!!! 

 Bydleli jsme v patrovém baráčku, pokoj jsem měla nahoře a doma byla jen s tátou. Najednou z přízemí slyším: „Dominiko, Dominiko... pojď okamžitě dolů... to musíš vidět...“ Samozřejmě už jen ze zvědavosti co se mohlo stát jsem letěla dolů, div jsem se nepřerazila. Dole stál táta a na můj nechápavý výraz pokynul hlavou směrem k jídelnímu stolu a pouze řekl: „Co vidíš???!“ Na jídelním stole, kolem kterého byly 4 židle, stála na zdobeném a vyšívaném ubrusu váza s kytkou. Co jsem zahlédla potom byl pro mě opravdu šok, jelikož jsme nikdo nečekal, že by Adam něčeho takového byl schopen. Ten pitomec, jen aby nám udělal naschvál, vyskočil přes židli na stůl a tam neváhal zvednout nohu a očůrat vázu... Taťka mě zavolal jen kvůli tomu, abych byla očitým svědkem, že si to nevymyslel, protože tohle by mu jistě nikdo nevěřil. To bylo poprvé, co Adámek dostal přes zadek novinami a je pravdou, že už na stůl nikdy neskočil... Na zážitky, nejen takovéto, ale i příjemnější, z výstav a ze společného soužití s ním vzpomínáme hodně často a moc rádi. I nyní máme v rodině několik pejsků, ale Adam byl pes, na kterého se nezapomíná!!! 

 Přeji všem krásný den a užívejte si se svými mazlíčky!

 Dooma

Milá Dooma, to je moc hezká příhoda, i když by se některé slabší nátury mohly ušklíbat, ale milovnice zvířat ví své. Mohla byste nám prozradit, co je to za rasu?

Text nebyl redakčně upraven

Máte také nějakou příhodu se zvířátky, milé ženy-in? Napište nám, nebo pošlete třeba zajímavou fotku. Dnešní téma je tu pro vás a vaše mazlíčky.

Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama