Úroveň naší nejdelší a také nejhorší dálnice D1 je propírána médii i jednotlivci ze všech stran. Pokud po ní jedete, musíte být připraveni na všechno, přesto vás ale pokaždé něco zaskočí.

Po D1 jezdíme téměř s měsíční pravidelností, nejlépe se jezdí v noci nebo o víkendech, kdy nejezdí kamiony. S výjimkou nedělního podvečera, kdy se spousta lidí vrací ze svých chat a chalup zpátky do svých domovů.  Nejinak tomu bylo i tuto neděli, kdy se situace na D1 změnila v takovou malou seznamku.

Že je silnice děravá jako řešeto, že jezdí někteří řidiči s prominutím jako hovada, včetně předjíždění z pravé strany či vyblikání, kdy vám doslova dýchají na záda, s tím musí člověk počítat. Hlavně, že se jede. Horší, když se provoz na dálnici zpomalí a vy stojíte v několikakilometrových kolonách a nevíte, co se děje před vámi. A úplně nejhorší situace nastane, když se ta kolona zastaví úplně. Jako tuto neděli.

Na 125. kilometru probíhalo na D1 společné setkání a seznamování řidičů i řidiček všech národností. To když jsme povypínali motory a ve 30stupňovém vedru vystoupili ze svých aut a zjišťovali, co děje před námi. Většina měla ještě v paměti sobotní tragickou havárii autobusu v Chorvatsku, a tak návaly vzteku nad několikakilometrovou stojící kolonou střídaly obavy, jestli se zase „něco“ nestalo.

fotojedna

na „slátané“ dálnici D1 se pořád něco děje

Stáli jsme zhruba hodinu, někteří svá auta dokonce pozamykali a šli se projít do nedalekého lesa, do kterého se chodilo i za jinými účely. Někteří seděli zamračeně ve svých autech a ani nevylezli, no a někteří navazovali lehkou konverzaci s okolostojícími řidiči.

fotodva

Když se zhruba po hodině kolona konečně rozjela, byli jsme svědky mnoha přátelských rozloučení lidí, kteří se do té doby vůbec neznali. Dokonce proběhly i nějaké výměny telefonů, hlavně mezi auty s mladými lidmi. :) Je zajímavé, jak taková nějaká událost dokáže lidi stmelit.

fototri

Poté nám však úsměv na tvářích zmizel a my opět nasadili naštvané obličeje, to když jsme zjistili, proč jsme vlastně tak dlouho stáli. Naštěstí se nestala žádná tragedie, ale k havárii přece jen došlo. Na krajním pruhu byla odtažena „jen“ zezadu pomačkaná dodávka, u níž stálo zhruba 10 naštvaných cestujících. (Nechápu, jak se všichni do té dodávky vešli.)

A naší policii a odtahovce trvalo celou věčnost, než tuto záležitost vyřešili. To by mě opravdu zajímalo, jak by si poradili v situaci, kdyby se nedejbože přihodilo to, co na chorvatské dálnici, kde se bojovalo o životy. To bychom tam stáli asi týden.

tydden

foto: autor

Čtěte také:

Reklama