Reklama

Film Revizoři (Kontroll) nepatří k masové produkci promítané v multikinech, ne že by nebyl kvalitní, ale je prostě jiný. Když budete mít štěstí, můžete ho vidět v art kinech nebo na HBO. Českou premiéru měl v lednu 2005 a vypadá to, že bude reprezentovat Maďarsko na oscarovém klání v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film.

Hlavní hrdina Bulcsú ve fotogenickém podání ležérně potlučeného Sándora Csányiho - hrál třeba epizodní roli ve filmu Nepohřbený muž, který jste mohli vidět letos v Karlových Varech – si zvolí za svůj dobrovolný azyl před světem budapešťské metro. To tady ovšem připomíná spíš svébytný podzemní stát s vlastními pravidly, revizoři jsou zákon. Ale zákon notně pochroumaný – jeden trpí spavou nemocí, jiný je na pokraji nervového zhroucení, o sto šest popíjejí instatní kávu z automatu a cpou se hranolky z fast foodu.

Konkuruje jim skupina vedená Gonzem (Balázs Mihályfi), která připomíná spíš partu vyhazovačů z diskotéky a je asi stejně sympatická. Jejich vzájemné soupeření a nevražení a hon na legendárního černého pasažéra Kukačku dělá z filmu akční podívanou, nicméně režisér Nimród Antal jakoby si z tohoto žánru uctivě střílel.

Zároveň ale skládá hold svým oblíbeným žánrům a tvůrcům: westernu, to když ostří kontroloři doslova „tasí“ své červené revizorské pásky, Quentinu Tarantinovi, elegantně krvavou scénou vraždičky černého pasažéra zešílevším revizorem. Za geniální ale považuji především dvě formanovské scény – zaprvé sestříhané výmluvy a vytáčky černých pasažérů, a především scénu, kdy si zaměstnanci dopravního podniku vylévají své potíže podnikovému psychologovi….

Nechybí ani love story, Bulcsú se seznámí s tajemnou, křehkou dívkou v medvědí masce (Eszter Balla). Předtím než nastane konec, neskutečný jako filmy z indické továrny na sny Bollywood, musí Bulcsú nejprve dohnat a zničit zlosyna, který shazuje do kolejiště cestující. Režisér vám to ale nijak neusnadňuje, vlastně ani na konci filmu, nevíte, co si máte myslet.

Jestli tím zlosynem nebyl ve skutečnosti Bulcsú, jeho zlé já nebo ztělesnění jeho pochybností o sobě samém. Nebo zda onen zločinec, vizuálně téměř totožný s krásným revizorem, nepředstavuje cosi z jeho minulosti. Důvod, proč se Bulcsú ukrývá mezi revizory. Aby mohl konečně ven na světlo, musí projít ještě jakýmsi improvizovaným očistcem v podobě taneční party v podzemí a zvítězit. Jestli nad sebou nebo nad opravdovým vrahem, nechává režisér na vás.

Tahle nejednoznačnost je mimo svižné režijní vedení, úspornou, nicméně dostatečně klaustrofobickou kameru (Gyula Pados) zřejmě největším kladem filmu. Když odcházíte z kina, máte asi stejný pocit, jako když se v hluboké noci vzbudíte a jste na hranici mezi spánkem a bděním. Nevíte, jestli zvuky, které vydává váš temný noční byt, jsou skutečné, nebo vám to jen zdá. Trochu se bojíte, ale ten strach je tak nějak příjemně neskutečný. Stejně jako tenhle originální a odvážný film.