„Lví mláďata bývají také lvi, ať jsou toho či onoho pohlaví,“ napsal Rusthaveli v básni, oslavující nástup Tamary na trůn. Na rozdíl od mnoha jiných královen, které si musely svou vládu vybojovat proti mužským uchazečům, byla Tamara přijata jako právoplatná následnice jak lidem, tak šlechtou. Bezpochyby především proto, že vládla Gruzii, zemi od pradávna spjaté s mocnými a významnými ženami.

Slavné předchůdkyně
Nejznámější Gruzinkou, i když její současníci by ji tak nenazvali, byla dcera kolchidského krále Médea. Protože právě Kolchida ležela na území dnešní Gruzie. Také křesťanství přinesla do Gruzie žena – Kapadocká otrokyně Nino, která proslula mnoha zázračnými činy. Tamařinou pokrevní příbuznou byla královna Mariam Artsruni vládnoucí počátkem 11. století. Zároveň byl v gruzínské lidové tradici silný vliv starých bohyň Itrujani, Aininy a Danany, stejně jako z východu pronikající kult Astarté.

Ctná žena nebo děvka?
V legendě o Tamaře, kterou ostatně gruzínská církev prohlásila za svatou, se podivně snoubí obraz vládkyně – matky, ctné a mírné ženy – a sexuálně náruživé dračice, jak Tamaru vykreslil ve své básni Lermontov. Podle něj prý Tamara lákala na své lože pocestné, aby je po vášnivé noci nechala svrhnout z útesu. Skutečnost zřejmě byla kdesi uprostřed. Na poměry doby byla Tamara vskutku mírná a soucitná, především ve srovnání se svým otcem Giorgim III, který například konkurenta v boji o trůn nechal oslepit a vykastrovat. Díky tomuto jeho krutému aktu se Tamara stala jedinou dědičkou z rodu Bagrationů a následnicí trůnu.

Král Tamara
Giorgi nechal svou dceru korunovat už za své vlády, v roce 1178, prohlásil ji za jasné světlo svých očí  a Horu Boha a učinil ji spoluvládkyní. Po jeho smrti roku 1184 se Tamara ve svých třiceti letech stala panovnicí Gruzie a byla znovu pomazána arcibiskupem z Kutaisi jako král Kartli (tehdejší název pro království na území Gruzie). Pojem pro královnu tenkrát vůbec neexistoval – Tamara byla legitimním králem (gruzínsky mepe). Přestože už nebyla nejmladší, měla až do svého sňatku s Jurijem Bogoljubskym v roce 1187 za poručnici otcovu sestru Rusudani.

Tamařini manželé
Sňatek Tamary s mladým synem velkoknížete Andreje Suzdalského  z Kyjevské Rusi, žijícím v exilu, nebyl šťastný. Kníže byl vášnivý válečník, čímž si získal obdiv Gruzínců, ale také opilec, hrubián a nevěrník. Se svou ženou si rozuměl snad jen na četných honech, které Tamara milovala. Po dvě léta snášela Tamara manželovy výstřelky, ale když se jí stále nedařilo otěhotnět a porodit vytouženého následníka trůnu, vyhnala Jurije do exilu (ačkoli odchod mu osladila bohatými dary) a provdala se za osetského knížete Davida Soslanda. I tento její manžel si Gruzíny získal, pro změnu svým jezdeckým uměním, a především naplnil Tamařino očekávání – v roce 1194 se jim narodil syn Giorgi a rok po té dcera Rusudani. 

Zlatý věk Gruzie
Léta Tamařiny vlády přinesla přes četné nepokoje zemi rozkvět. Panovnice podporovala vzdělanost, kláštery i obchod a především zaměstnávala bojechtivou šlechtu neustálými výboji, při nichž rozšířila území Gruzínského království. Podvakráte zdárně odrazila povstání vedené svým bývalým manželem a podvakráte Jurijovi odpustila a pouze ho znovu vyhnala, což svědčí o tom, že to byla žena vskutku milosrdná. Kombinací politického umu a vojenských zásahů potlačila revoltu části šlechty. Dařilo se jí skloubit tvrdost královny-válečnice – ač se sama bojů nezúčastnila, táhla se svými muži do pole – a milované matky-ochránkyně země a svatého symbolu. Oslava její vlády, ale především jí samé, se zachovala v dílech jednoho z jejích dvořanů a největšího z gruzínských básníků, Rusthaveliho, který byl do Tamary zamilován, ač jejich vztah byl prý pouze platonický.

Tamara zemřela 18. ledna 1212 po čtyřiadvaceti letech vlády a byla pochována v rodinné hrobce v Gelati. Její smrtí skončil zlatý věk Gruzie. Po ní nastoupil její syn, osmnáctiletý Giorgi, který zanechal pouze jedno nemanželské dítě. Po jeho skonu tak na trůn nastoupila další žena, rozkošnická a poživačná Tamařina dcera Rusudani. Zkázu zemi však nepřinesly ani tak špatné mravy její vládkyně, jako příchod Čingischánových vojsk…

Četla jste Lermontova Démona? Věděla jste, že Tamara byla gruzínská královna? Vyznáte se v místopise Homérových děl? Víte, kam jeli Argonauti pro zlaté rouno? A tušíte, kde přesně leží Gruzie?

Reklama