Pocházím z neposkvrněného početí. Ne, neťukejte si na čelo. Nemyslím si o sobě, že jsem nějak výjimečná, nebo že disponuji zázračnými schopnostmi. Dokonce ani netoužím být prohlášena za svatou.

K závěru o svém vzniku jsem dospěla ve chvíli, kdy jsem zjistila, že moje maminka nezná slova jako sex nebo soulož. Kdykoli jsem se jako malé, nebo již větší dítě na něco z této ožehavé problematiky zeptala, dostalo se mi vyhýbavé odpovědi s odkazem na pozdější dobu s nápadným zrudnutím lící mé maminky.

Ve dvanácti letech jsem z ní po několika důrazných urgencích vymámila jednovětnou definici menstruace, a tím naše rodinná sexuální výchova skončila. Maminka se zkrátka styděla a já se tomu dnes ani nedivím. Doba, ve které vyrůstala, se pyšnila odvážnými brigádníky a plněním pětiletých plánů. O sexu se tehdy vůbec nehovořilo a věřím tomu, že i mezi mladými se o něm bavili pouze v náznacích a povrchně.

Když jsem se stala matkou, hrdě jsem si předsevzala, že já budu jiná. Svým dětem vždy všechno vysvětlím úměrně jejich věku a žádnou otázku nenechám nezodpovězenou. Netušila jsem jaké břímě a jakou odpovědnost tím béřu na svá bedra.

První inzultaci jsem byla vystavena, když byly starší dceři čtyři roky. Zeptala se tatínka, jak se děťátko dostane z bříška ven. Je zajímavé, že děti nejdřív zajímá toto a až později jim vrtá v hlavinkách, jak se ale to děťátko dostane dovnitř, viďte? Ale zpět k našemu prvnímu problému.

Takže – dcerka se zeptala tatínka (já jsem zrovna nebyla doma, když ji tato otázka vytanula v hlavince) a tatínek mě opravdu chlapsky podržel. Zbaběle se z tohoto rozhovoru vykroutil alibistickou odpovědí: „Já to nevím, miminka se rodí maminkám, tak se musíš zeptat jí.“

Holčička se s touto odpornou lží spokojila a trpělivě čekala, až se vrátím domů, aby mě podrobila výslechu. Jako úplně první mně napadlo říct jí, že jí to povím, až bude větší. Ale vzápětí jsem si vzpomněla na své předsevzetí a rozhodla se dostát mu do roztrhání těla.

Vysvětlila jsem té malé hlavince, že miminko u maminky v bříšku roste a až je dost velké a chce ven, tak zaťuká a maminka ho pustí. Do větších podrobností jsem si netroufala zajít a doufala jsem, že to tak prozatím postačí. Postačilo, sláva.

Postupem času otázky na toto téma houstly a já jsem získávala akademickou odbornost ve vysvětlování a uvádění věcí na pravou míru.

Jednou jsem ale měla pocit, že veškeré mé snažení je to tam. Mladší dcerce bylo pět let, byla nemocná a dívala se na odpolední dětský pořad Magion. Já jsem v kuchyni připravovala večeři, a tak mi uniklo, že pořad skončil a začíná publicistický magazín Lékař a vy. Z kvrdlání kašičky mě vyrušil až přerývaný dech, hlasité hekání, křik a opětné hlasité hekání, které se linulo z televize.

Přiběhla jsem do obýváku ve chvíli, kdy se zrovna narodilo miminko. Vše bylo hezky názorně natočeno kamerou a mladší dcerka seděla a celý porod sledovala. Bylo mi jasné, že to není podívaná pro pětileté dítě a přemýšlela jsem, jak jí toho traumatu, který z toho jistě bude mít, zbavím. Holčička se na mě podívala a s vážnou tváří mi sdělila: „Až budu velká, tak nikdy nechci mít dítě.“

Bum! A je to tady. „A proč?“ zeptala jsem se opatrně.

„Protože dítě, když se narodí, tak strašně řve! To by mi musel pan doktor dát vatu do uší.“ Sláva! Z celého porodu jí utkvěl pouze křik novorozence. Oddechla jsem si.

A nadále jsme pokračovali v naší rodinné sexuální výchově. Mezitím se naše knihomolné studio rozrostlo o perly typu Bravo apod. a já jsem začínala být na druhé koleji. Bravíčko vedlo a já jsem sloužila jenom jako dovysvětlovací instituce.

Postupně jsem se ukonejšila a dospěla k závěru, že vše již bylo řečeno a moje dcery jsou již poučeny o všem, co se sexu a sexuálního chování týče, dokud mě z tohoto omylu nevyvedla starší dcerka jednoduchou otázkou: „Mami, co je to onanie?“

Uf, povím vám, to byl opravdu oříšek. Moc se mi o tom mluvit nechtělo a přiznávám, že jsem ani nevěděla jak. Bylo mi ale jasné, že něco říct musím, neboť dcera čekala na odpověď a ani v nejmenším netušila, jak horkou chvilku mi právě připravila. A tak se odehrál následující dialog: „Nooo, to je když…ehm…a kdes to slyšela, to slovo?“
„Četla jsem to u babičky na chatě v magazínu Blesku. Tak co to teda ta onanie je, mami?“ „Ehm, to znamená, když se někdo sám hladí, víš.“
„A proč?“
„Protože mu to dělá dobře.“
„A kde se hladí?“
„No, tam, kde mu to dělá dobře.“
„A kde mu to dělá dobře?“
„Ehm. To je u každého jiné. Každý si najde sám to místo, kde je mu to nejpříjemnější.“
„A mami, ty se taky sama hladíš?“
„Ehm, hmmmm, ježíšmarjá, podívej, já si tady s tebou povídám a úplně jsem spálila cibuli. To jsem ale trubka, viď? Podáš mi novou? Abychom stihly uvařit večeři. A co úkoly, už je máš hotové? Jdi se podívat na ségru, co dělá, je tam nějak ticho.“

A tím skončila moje sexuální výchova a samožerská pýcha, jak já svým dětem všechno na rovinu zodpovím a vysvětlím.
Ještě štěstí, že v té době již základy měly a zbytek hbitě dohnaly samostudiem.

Dlužno podotknout, že celé toto moje sexuální snažení bylo zúročeno v době, kdy mé dcery postupně dovršily šestnáctého roku. Prožívaly v té době svou první lásku a ani jedna se nebála za mnou přijít a sdělit mi, že by rády užívaly antikoncepci.  

          
Reklama