Zoofilie, fetišismus, sado-maso… pche, kdo se nad tím ještě dneska pozastaví? Ale co taková formikofiie (veškerý sexuální apetit se soustřeďuje na malé živočichy jako například šneky, žáby a nejrůznější druhy hmyzu včetně mravenců, které si dotyčný pokládá kolem pohlavních orgánů), homilofilie (fascinace sexuálním stykem provozovaným v kostele, nejlépe při samotné mši)… Tak to už je jiné kafe.

 

Jde o to, že některé jsou prostě neškodné, byť vyvolávají hnus. A některé, například pedofilie, jsou pochopitelně společensky nepřijatelné a neomluvitelné. První skupina by se měla zřejmě tajit, druhá léčit. A to nejen kvůli společenské nebezpečnosti, ale kvůli sobě. Jde například o afyxofilii (člověk se sexuálně uspokojuje vlastním přiškrcováním při masturbaci). „S jejími provozovateli se často setkáváme až po jejich smrti. Při přidušování dochází k odkrvování mozku a prožití silnějšího orgasmu. A je známé, že i někteří oběšenci před oběšením dosáhli vyvrcholení,“ říká známý sexuolog Petr Weiss. Naštěstí se nejedná o příliš rozšířenou úchylku, statistiky uvádějí roční úmrtnost v souvislosti s afyxofilií „jen“ 500 lidí.

 

Nepříjemný je také frotérismus (jedinec se ukájí třením se o cizí ženy). Něco podobného při současných tlačenicích v metru a tramvaji poznaly snad všechny ženy. Jen je těžké odhadnout, kdy jde o náhodu a kdy o úchylku. „Je to velice rozšířená úchylka. Tito lidé odbornou pomoc nevyhledávají, a pokud jsou odhaleni, bývají obviněni z omezování osobní svobody,“ poznamenal sexuolog.

 

Naopak, naprosto neškodná je hirsutofilie (vzrušení velmi chlupatými partnery). Nikomu neublíží ani dendrofilie (fixace na stromy) či statuofilie (objekty uspokojení jsou sochy). Na hlavu postavená se zdá být například symforofilie (člověk je vzrušený či se ukájí při pohledu na automobilové nehody). Horší jsou ale ty úchylky, které obtěžují někoho jiného, jako třeba erotografomanie (psaní dopisů obscénního obsahu ženám).

 

A když už někdo trpí nezvyklou sexuální potřebou, pak ji musí v sobě potlačovat, nebo naopak vyhledávat stejně obscénního partnera. Tak to je i v případě autopedofilie (dotyčný chce, aby s ním bylo nakládáno jako s malým dítětem). „Setkal jsem se jen s jedním takovým případem. V podstatě je to neškodná úchylka, pro pacienta je nejlepší, když si najde partnerku, která mu bude splňovat jeho přání, například ho nakojí nebo ho přebalí jako malé dítě,“ říká Weiss.

 

Sexuálních úchylek jsou stovky. A prakticky každý k nějaké nebo hned k několika z nich inklinuje. A protože už je pryč doba církevní nadvlády, která kázala, že sex je vhodný jen za účelem početí, lidé se přestávají za své sexuální libůstky – pokud jsou samozřejmě společensky přijatelné, stydět. Ti ostatní by je měli potlačit, nebo raději vyhledat odbornou pomoc. Než kvůli uspokojení oprávněně skončí za mřížemi…

 

A znáte tyhle?
 
Ablutofilie – sexuální vzrušení na základě horké koupele nebo sprchy.
Kynantropie – nutkavé představy o změně psa v člověka nebo naopak.
Branding – vypalování cejchu velmi vysokou teplotou z rozpáleného kovu, pálení cigaretou nebo plamenem svíčky.
Akrotomofilie – touha po amputaci u sebe sama. Předmětem tohoto fetiše není samotný akt amputace, ale zahojený pahýl chybějící končetiny.
Amaurofilie – preference partnerů, kteří jsou slepí nebo slabozrací.
Anaklitismus – sexuální vzrušení z činností, kterým byl člověk vystaven jako dítě. Může jít o sezení na nočníku, nošení dupaček nebo hraní si s panenkami.
Demonofilie – sexuální náklonnost k bohům, duchům a démonům.
Egrotofilie – vazba na nemocné lidi.
Deflorační mánie – dotyčný má touhu zbavit panenství co největší počet žen.
Ergofilie – vzrušení z pozorování jisté pracovní činnosti nebo dovednosti jiného člověka.
Antropofagie – lidojedství ze sexuálních motivů (vzrušení z pojídání mrtvoly, zavražděné oběti nebo i vlastního těla).
Autagonistofilie – na rozdíl od exhibicionismu, při kterém postižený úmyslně vystavuje své genitálie na odiv nic netušícím kolemjdoucím, fetišista tohoto typu vytváří situace, při kterých ho mohou nahého zahlédnout cizí lidé jen náhodou. Může například nechat roztažené závěsy a chodit po bytě nahý.
Bull Busting – mučení varlat, nejčastěji drcení či mačkání.
Dakryfilie – spustí se, pokud postižený uvidí svého partnera plakat.
Autodermatofagie – sexuálně motivované pojídání vlastní kůže.
Hafefilie – rozkoš z pohledu na určitou látku nebo dotýkání se jí.
Chremastistofilie – vzrušení z oloupení.
Ikonolagnie – sexuální vazba na obrazy.
Autofelace – sebeukájení muže sáním vlastního penisu.
Bastonádo – vzrušení z toho, že oběť je bita přes chodidla řemenem, rákoskou či dokonce holí.
Exkrementofilie – vzrušení z pomazávání se výkaly svými nebo cizími.
Injektomanie – rozkoš ze vstřikovaní kapalin do těla.
Katagelofilie – lidi tím trpící vzrušuje, když je někdo zesměšňuje.
Keraunofilie – vzrušení z hromu a blesku.
Mysofagie – touha jíst cokoliv odporného (shnilé maso s červy, plesnivé potraviny, špínu, brouky…).
Autonekrofilie – touha považovat se za mrtvolu a být jako mrtvola milován.

 

Netradiční pohled na sexuální úchylky si přečtěte i v článku Michaely Kudláčkové Jestli je jen fetišista, tak to ještě jde ZDE.

 

Už jste o některé z vyjmenovaných úchylek slyšela? Znáte i jiné?

 

 

 

Reklama