Vztahy

Sexuální nemohoucnost na střeše světa

Když jsme přijeli do Lhasy a ubytovali jsme se v jakési ubytovně, měla jsem tenkrát po celé té cestě dost a manžel na tom nebyl lépe. Z letiště je to do hlavního města 100 kilometrů a ještě ta cesta předtím... Byli jsme tak utahaní, že jsme se ani neradovali, že jsme konečně na střeše světa, ve státě, o kterém jsme tolik slyšeli a jehož duchovního exilového náboženského vůdce si tolik vážíme. Prostě jsme padli.

Spali jsme celých dvanáct hodin, protože ta změna poměru kyslíku nás docela vyčerpala, horská nemoc je daleko horší než mořská, tam u té aspoň víte, že když se to přestane houpat, budete mít klid. Tohle ale bylo, jako by vás někdo praštil palicí do hlavy. Vzali jsme si celý den na nějakou rekonvalescenci, než jsme se chtěli vydat někam jinam.

Nakonec z toho byly dny dva, protože naše plíce si nějak nebyly s to zvyknout. Já jsem sice tak nějak „fungovala“ docela brzy, ale manžílka to nějak zmáhalo. Když jsem se večer přitulila a chtěla si konečně užít tu svatební cestu, řekl mi, že by mi měl stačit Guru Rimpočhe a návštěva kláštera. Vtipálek.

Vzala jsem to tedy s humorem a rozhodla se, že to necháme na ráno. Ráno se tvářil, že by chtěl, ale prostě to nešlo. „Mám prostě malý tlak,“ snažil se zase vtipkovat... Nedalo se nic dělat, sex zatím nebude (jenže já už docela chtěla).

Ten den jsme najatým autem (pekelně drahým) vyrazili pryč z místy přemodernizovaného města, plného čínského skla na budovách, poznávat Tibet. Zničené kláštery se velkolepě obnovují, ale seznali jsme, že duchovní život v nich jsme si představovali trochu jinak... A jaký je Tibet jinak? Pustý. Hory a kamení, někde tráva, ale ne moc. A zase kamení a hory.

Z „nehor“ mám dodnes živě v paměti svaté jezero Namco. Vypadá jako moře, jen je 4 000 metrů nad mořem. Nejzajímavější je ale historka s přenocováním v jedné bezejmenné vesnici. Měli jsme něco s autem, drobná porucha, ale museli jsme zůstat přes noc.

Slovo hygiena tam neznali ani z vyprávění, jídlo jsme jedli z vlastních zásob, ale vesničané, u kterých jsme „bydleli“, nás večer pozvali na čaj. V tom jsme neviděli nic špatného. Ten čaj ale chutnal na první hlt šíleně. Měl jakousi divnou pachuť... Manžel se taky díval zhnuseně. Ale vysvětlili nám, že je v něm jačí máslo. Fakt! Přesně jako ve všech příbězích. Druhý šálek už byl lepší a třetí chutnal skvěle. Bylo nám teplo a moc hezky. A hádejte, co se stalo a co se dělo v noci?

Ve spacáku to byl problém, s tenkými stěnami taky, ale to, co předvedl manžel na té rohoži 4500 metrů nad mořem, kdesi v tibetské pustině... To nikdy nezapomenu! Ráno jsem se rozloučili, zaplatili a... Strašně jsem se červenala, když nám paní domu dávala papírový pytlík a na otázku, co v něm je, nám řidič přeložil, že jačí máslo a čaj...

   
09.03.2007 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [5] sweety77 [*]

    superkarma: 0 11.03.2007, 11:59:57
  2. avatar
    [4] danca79 [*]

    moc hezky

    superkarma: 0 09.03.2007, 16:23:02
  3. avatar
    [3] Henri [*]

    1Mona:

    superkarma: 0 09.03.2007, 09:12:06
  4. avatar
    [2] veet [*]

    1Mona: . Jinak autorce tiše závidím, taky bych se do Tibetu jednou ráda podívala

    superkarma: 0 09.03.2007, 08:55:30
  5. [1] 1Mona [*]

    No,kdyby to bylo až takové terno, tak nám to prodávají v teleshopingu!"Pojez máslo jačí - na celou noc stačí!"

    superkarma: 0 09.03.2007, 01:08:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme