Včera jsme se mohli ve zprávách dočíst, že se policii podařilo dopadnout dva sexuální devianty, pětadvacetiletého Jana Buriana a sedmnáctiletého Davida Šimáčka, kteří v úterý uprchli z léčebny v Praze Bohnicích. Oba pánové byli zadrženi v Nových Butovicích, a pokud je známo, nedopustili se před zadržením žádné trestné činnosti ani nekladli odpor. Navíc podle lékařů byli pod vlivem tlumících léků, jejichž účinek měl vydržet ještě zhruba čtrnáct dní. Takže v podstatě neškodní a krotcí jako beránci. Nebo ne? Na to jsem se zeptala nejmenovaného pracovníka uzavřeného oddělení psychiatrické léčebny Bohnice.

Myslíte si, že oba uprchlíci skutečně nebyli nebezpeční?
To je dost ošemetná otázka - každý člověk může být za určitých podmínek nebezpečný, natož když má za sebou vraždu a pokus o znásilnění. Ale co se jejich diagnózy týče, pravděpodobně byli skutečně pod vlivem léků. U většiny léčených sexuálních deviantů je důležité ztlumit především sexuální apetenci, a potom nejen že po sexuální aktivitě netouží, ale ani jí mnohdy nejsou schopni. Ale existují samozřejmě i výjimky. Stává se, že se pacientům i na uzavřeném oddělení daří léky nebrat a jenom to předstírat - pak mohou být po útěku nesmírně nebezpeční. Na některé pacienty zase léčba nezabírá - pak se obvykle přistupuje, pokud s tím souhlasí, k pulpektomii (odebrání dřeně varlat - tedy vlastně kastrace) nebo k neurochirurgickému zásahu. Ale když pacient nesouhlasí, tak se nic takového provést nesmí, a když mu zároveň nezabírají léky, může být skutečně nebezpečný. To ale zřejmě nebyl případ těch dvou.

A dá se poznat, jestli pacientovi léky zabírají?
V podstatě dá - nejúčinněji falometrickým vyšetřením (PPG). To se vezme taková spirálka, vypadá to trochu jako varná spirála, a ta se zavede muži na přirození a poté se mu promítají nejrůznější obrázky a měří se míra jeho vzrušení - určuje se tak sexuální orientace a míra sexuální apetence. Ale není to zrovna jednoduché vyšetření a neprovádí se příliš často. Také není úplně přesné. Takže je možné, aby pacienti disimulovali (předstírali, že jsou zdrávi, i když nejsou). U inteligentnějších pacientů, jako byl například známý spartakiádní vrah Straka, se pak může stát, že předstírají spolupráci, stanou se dokonce koterapeuty (spolupracovníky terapeutů), a přitom na oddělení třeba pašují drogy.

Když už jste zmínil Straku, myslíte si, že je vyléčen?
K tomu já se nemůžu vyjádřit, nejsem jeho lékař. Ono pojem ,,vyléčen" je u těchto pacientů vždycky sporný. Podstoupí-li operaci nebo pravidelně berou léky, je vysoká pravděpodobnost, že už k problémům nedojde, protože nemají o sex zájem. Jenže jsou také případy, kdy je vzrušuje násilí bez ohledu na sexuální stránku věci - prostě je baví ubližovat lidem nebo specificky ženám, ale třeba taky zvířatům... No a pak se může stát, že i nemocný po operaci bude nadále páchat trestnou činnost. Ale může se také rozhodnout, že to prostě dělat nebude, když necítí sexuální nutkání. Problém s takzvanými psychopaty je, že oni prakticky nemají morálku a empatii - nedokáží se vžít do pocitů jiného člověka - a pak se trestné činnosti vyhýbají jenom tehdy, když vědí, že by byli chyceni a hrozil by jim trest. Zároveň mohou být inteligentní a schopní skvěle manipulovat s lidmi kolem sebe. Mlčení jehňátek jste asi viděli všichni - tak Hannibal byl takový typický psychopat.

Jak vlastně vypadá ochranná sexuologická léčba?
Hlavní je izolovat pacienty od veřejnosti - jsou tady všude mříže, kamery... Utéct se samozřejmě dá, hlavně při vycházkách, střežené je jenom uzavřené oddělení, ne celá léčebna, ale jinak tady máme docela dobré zabezpečení. No, pak je tady samozřejmě spousta praktických předpisů - jako že se ženám, pokud vůbec na oddělení pracují, nedoporučuje chodit v sukních - ne ani tak aby nedráždily pacienty, ale hlavně proto, že to trvá déle, než z vás pachatel serve kalhoty, a do té doby stihne přiběhnout zřízenec. Jinak léčba sama je především kombinací farmakoterapie - tedy léků, a psychoterapie.

Co si o útěku dvou pacientů myslíte Vy? Neměly by léčebny být lépe zabezpečeny? Nebo by léčba těchto pacientů měla raději probíhat ve věznicích? Bála byste se, kdybyste zjistila, že se takový člověk pohyboval v blízkosti Vaší nebo Vašich dětí? Vadilo by vám, kdyby po léčbě propuštěný pacient bydlel ve Vaší blízkosti?

Reklama