Reklama

Přináším vám druhý díl ze třetice příběhů o tom, jak vám vaše rodina může pěkně zavařit během společných chvil strávených s vámi a vaším partnerem. Tentokrát bude příhodu vyprávět má kamarádka Tereza.

 

Stalo se to, ještě když jsem chodila s Jakubem, nyní mým expřítelem. Na náš vztah mám hodně vzpomínek, ale žádná asi nepředčí společný nedělní oběd s mými rodiči.

 

Tenkrát jsem s Jakubem chodila čtyři měsíce, když se rodiče rozhodli, že je na čase, aby poznali mého nového přítele. Já už jeho rodině představena byla, a tak přišla řada na něj. Trochu jsem se bála, jak bude na mé rodiče reagovat. Pocházel z právnické rodiny a večeře, na kterou jsem byla pozvána já, by se dala definovat jako směsice naškrobenosti, odměřenosti a nervozity, doplněné mým křečovitým úsměvem a předstíráním, že jsem samozřejmě v obraze ohledně světového dění a různých sporů propíraných v televizi.

 

První setkání u nás doma proběhlo kupodivu zcela přirozeně a hladce, řekla bych dokonce nad očekávání dobře. Máma s tátou se taktně zdrželi veškerých trapných příběhů z mého dětství a vynechali i popis mých prvních lásek, který s takovou oblibou všem vyprávěli. Bohužel následovalo setkání druhé v podobě nedělního oběda.

 

Přišli jsme s Jakubem o něco dříve, abych mohla mámě pomoct s obědem. Jakub si v obýváku vykládal s tátou o fotbale a já s mámou chystala salát. Vše probíhalo naprosto idylicky. Usedli jsme ke stolu a zprvu nevinně vyhlížející rodinný oběd se zvrhl ve zcela nečekanou katastrofu. Nevzpomínám si, jak jsme vlastně k tomuto tématu došli, nebo jak na něj dokázal táta tak nešťastně navázat, ale začal vyprávět příběh ze svého mládí:

 

Bylo léto a rodiče se rozhodli udělat si výlet k rybníku. Nasedli na tátovu motorku a frčeli si to po silnici kamsi za Prahu. Teplota vzduchu i vozovky rostla, takže když konečně dojeli do cíle své cesty, servali ze sebe oblečení a skočili do rybníka. V tom spěchu však nebrali v potaz zelený odstín vody a jakési trsy trávy pokrývající hladinu. Pár dní po romantickém koupání v rybníce máma nečekaně začala mít ženské problémy, kterými se posléze nakazil i táta.

 

U stolu zavládlo trapné ticho a já s pusou dokořán zírala na ty dvě osoby, které se nazývali mými rodiči a které bych v té chvíli nejradši vystřelila na měsíc. Jakub vyjeveně koukal před sebe a konečně po celé době barvitého líčení polkl kus řízku, který se mu doteď povaloval v ústech. Chtěla jsem něco říct a zachránit situaci, ale nestihla jsem to a táta pokračoval ve vyprávění.


„No a tak jsem ty kvasinky, nebo co to bylo, chytl taky. Jenže tím to neskončilo! Ty potvory hrozně svědily a nedalo se toho svědění zbavit jinak něž souloží, cha cha, takže jsme to museli pořád dělat. No ale maminka už pak nechtěla, tak jsem ji musel nahánět po bytě.”

 

Tím tomu táta nasadil korunu a triumfálně se odmlčel. Místnost tentokrát ovládlo hrobové ticho. Jen máma s tátou se šibalsky smáli. Jakub ještě chvíli mlčel a pak stroze pronesl: Já se nikdy v rybníce nekoupal.”

 

Nevím, co bylo víc mimo, jestli úžasný příběh mých rodičů, nebo Jakubova hláška nakonec. Každopádně jsem si po určité době uvědomila, že s genetikou nehnu a budu se muset smířit s tím, že jsem po svých rodičích a naškrobený právník, co se nekoupe v rybníce, není nic pro mě... :)

 

První netradiční příběh nazvaný Neděste svého partnera najdete TADY.

 

Máte podobnou zkušenost i se svou rodinou? Jaký byl váš největší trapas?