Nejsem žádná nymfomanka, ale sex mám docela ráda. Mám ho ale také spojený s citovými prožitky, prostě potřebuji s partnerem mimo fyzické náklonnosti také souznět i v citové rovině. Před svatbou jsem měla pár milenců, většinou nic moc – klapalo buď jedno, nebo druhé – to znamená, že když jsem si s někým rozuměla, tak to většinou v posteli nestálo za nic a naopak.

I vztah, kde šlo více o tu tělesnou stránku věci, jsem zažila, dost dlouho na to, abych zjistila, co a proč mi nevyhovuje. Pak jsem poznala Zdeňka – mého budoucího muže. S ním nám to klapalo v obou směrech, a když jsme se scházeli už rok, došlo na řeči o svatbě. Ta se konala přesně v den, kdy jsme spolu začali před dvěma lety chodit, což mi přišlo, že je dobré znamení.

Zdeněk je o osm let starší, velice inteligentní a spolehlivý partner. Když se nám narodil syn Kuba, stal se z něho i skvělý táta. Ale od té doby se ta milenecká rovina našeho vztahu začala podobat šikmé ploše s prudkým sešupem dolů. Na milostné hrátky jsem tedy po porodu nějakou dobu neměla moc chuť, hlavně kvůli únavě z nočního kojení a běhání kolem Kubíka.

Zdeněk to respektoval. Když jsem přestala kojit, a se spánkem to bylo lepší, trochu se to zlepšilo. Jenže v současné době to mezi námi funguje tak, že spolu spíme tak jednou za 14 dní a celý milostný akt je jak z filmu pro puberťáky – za půl minuty je po všem. Tedy pro Zdeňka, já z toho celého nic nemám, prostě bych potřebovala víc času a možná také více snahy z jeho strany.

Když jsem mu to naznačila (zpočátku zlehka a později trochu rázněji), nejdřív se smál a nevěřil mi. A teď mi přijde, že jeho touha po mně znatelně opadla. Zkusila jsem si koupit nějaké hezké prádélko, ale on to snad ani nezaznamenal. Představa, že to takhle půjde dál, mě děsí. Náš rodinný život je sice báječný, ale častěji a vynalézavěji než my se milují snad i důchodci.

Olga  

Reklama