Čtenářka Marie Terezie napsala úvahu nad nevěrou. Domnívá se, že se doba změnila a volné vztahy by zamezily hádkám, rozvodům a rozchodům. Než začnete kamenovat, zamyslete se.

Přeji všem pěkný den. Téma nevěry je v dnešní době hodně řešené. V ženských magazínech se probírá snad nejčastěji. Upřímně řečeno, nechápu to. Můj názor na nevěru je nejspíš až příliš progresivní, setkávám se často s obecným nepochopením a odsouzením a myslím si, že ani tady tomu nebude jinak.

Chápu, proč se lidé nevěry bojí. Myslí si, že když se jejich partner schází s někým jiným, je to známka jejich vlastního selhání, případně selhání jejich vztahu. Podle mě to nemusí být pravda. Třeba tomu druhému chybí jen „něco jiného“. Po letech kdy doma člověk nachází toho samého partnera, kterého už po sexuální stránce dokonale zná, není těžké zatoužit znovu po tom počátečním objevování. A to i bez ohledu na to, jak moc dotyčný svého partnera miluje. Navíc zakázané ovoce nejvíc chutná, člověku přinese do zaběhnutého stereotypu trochu toho vzrušení, dobrodružství a adrenalinu. Aby se pak vrátil ke svému stálému partnerovi do jeho bezpečného a útulného přístavu.

Pak tady máme sex čistě z příležitosti. Někam jdete, s někým se potkáte a oba máte dojem, že společný sex je v tu chvíli dobrý nápad. Vyspíte se spolu a dál pokračujete ve svých životech, aniž byste to považovali za něco víc než jen sex. Má snad pro tohle smysl způsobovat nějaký povyk? Řekla bych, že ne.

Doteď jsem mluvila o fyzičnu. To je ještě dobré, člověku funguje rozum, ví, co chce a většinou se tím i řídí. Horší je, když se do situace zapletou hormony. Někoho poznáte a najednou jste jak vyměnění. Myslíte na něj, i když o to vůbec nestojíte a pokud jste „slabší“ povahy, snažíte se být co nejčastěji v jeho blízkosti. Svého stálého partnera sice pořád milujete, ale v tuto chvíli je úplně upozaděn tím, co chtějí vaše splašené hormony. Tahle situace je hodně nepříjemná a většinou někoho ze zúčastněných bolí. Protože takové pobláznění jde na člověku prostě vidět.

Bohužel se to stává a na je jen na „postiženém“ člověku, jak situaci vyřeší. Když na něj bude jeho stálý partner tlačit, je o to pravděpodobnější, že poblázněný člověk usoudí, že s jeho aktuálním objevem mu bude líp. Pobláznění většinou za chvíli přejde, pokud není bráno jako zakázané ovoce.

Osobně si myslím, že na sex mimo (stálý) vztah je dnešní společností pohlíženo pořád ještě značně hystericky. V přírodě je sexuální styk brán jako prostředek k rozmnožování. Člověk z něj udělal zábavu. Vymyslel různé druhy antikoncepce, existují stovky různých sexuálních poloh. A stále se najdou tací, kteří se diví těm, co sex jako zábavu berou. Vždyť se nejedná o nic jiného než o způsob komunikace.

Každopádně jako ve všem, i v tomhle by měly mezi partnery existovat pravidla. Ono vlastně stačí jediné - aby bokovky nijak nenarušovaly chod stálého vztahu. Když si během večeře se svou partnerkou „nevěrník“ smskuje se svojí milenkou, je to špatně. Když kvůli milence ruší společné plány, zapírá, nebo svou partnerku znevýhodňuje před milenkou, je to špatně. Když tráví s milenkou čas, zatímco jeho partnerka se někde baví jiným způsobem (šla cvičit, je s kamarádkou na víně, ...), je to v pořádku.

Aby takhle vztah fungoval, je potřeba velký kus sebedůvěry a pořádnou porci důvěry v partnera. Navíc to takhle má nastaveno málo lidí. hodně lidí by bylo hrozně rádo, kdyby jejich vztah takhle fungoval, nemá problém s tím si občas užít někde jinde, ale má obrovský problém s představou, že jeho milovaný partner by měl stejné možnosti.

Je ale potřeba si uvědomit, že kde není zakázané ovoce, není ani touha ho okusit. A že spousta nevěr vzniká právě z tohoto důvodu. A spousta fungujících vztahů skončí úplně zbytečně. Člověk se daleko lépe cítí ve vztahu, kde ví, že není svým partnerem omezován. V ničem.

Mohla bych psát ještě o milionu dalších věcí, které s tímto tématem souvisí, ale tenhle příspěvek už je i tak dlouhý dost.
Na závěr tedy jen dodám, že můj partner má tohlé dáno stejně jako já, ani jeden z nás nesouložíme každý den s někým jiným, nechodíme na společenské akce s cílem si nezávazně užít. Jsme dva lidé, kteří za sebou mají dost vztahů na to, aby věděli, co od života a od partnera chtějí, a že jsme to v tomhle vztahu pravděpodobně našli. Jen když dojde na otázku sexu, nebereme to tak tragicky.

Svůj postoj nikomu nevnucuju. Pouze si myslím, že mít ho signifikantně víc lidí, ubylo by hádek, rozchodů, rozvodů a také mimovztahového sexu.

Ještě chci zdůraznit, že v tomhle příspěvku jsem psala o nevěře, která vzniká pouze z příležitosti a člověk se jí nesnaží řešit problémy ve vztahu (protože vztah třeba žádné problémy nemá). Pokud takto problémy řeší, svědčí to o jeho nevyzrálosti, zbabělosti a jiných charakterových kvalitách svých nebo partnerových a potom je na pováženou, zda v něm setrvávat bez ohledu na nevěru.

Zdraví

Marie Terezie.
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji Marie Terezie za vaši úvahu. V mnohém s vámi souhlasím, v mnohém ne, ale své názory si nechám do případné diskuse pod tímto článkem.  A cením si toho, že jste se na problém nevěry podívala z jiného úhlu pohledu.

Dnes máme téma co vám dala, nebo vzala nevěra.

Seberete odvahu a napíšete, jak to máte vy?

  • Co vám dala, nebo vzala nevěra?
  • Poznala jste díky nevěře toho pravého?
  • Vzala vám nevěra partnera?
  • Zachránila vám nevěra vztah?
  • Až s jiným jste poznala, jaký ten váš je?
  • Zahnul vám a od té doby je pozornější?
  • Něco jiného k tématu?
  • Co si o nevěře myslíte?

Napište to do redakčního mailu:

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek odměním poukázkou do online sexshopu za 1 000,- korun. Aby ten váš neměl chuť na nevěru, nebo abych vám ji zpestřil.

A pokud si to budete přát, vaši identitu nezveřejním. Tak směle do toho!

Reklama