Reklama

Čtenářka Setury se nad problémem zamyslela a podívala se na něj ze sociálního hlediska. Konstatuje, že po ženách se vyžaduje submisivní chování.

Dobrý den,

o dnešním tématu si myslím, že vnitřní limity v nás souvisejí s limity ve společnosti, ve které žijeme. Nepříjemný pocit žen, které řeší dilema, zda jít samy do společnosti, pramení asi ze špatné zkušenosti nebo z obavy jak je budou ostatní lidé vnímat, pokud si vyrazí samy.
Myslím, že tenhle problém je výhradně ženská záležitost, protože ženské chování je chápáno jako nutně submisivní. U mužů jsem takové obavy nezaznamenala. Pokud se totiž žena chová samostatně, např. jde-li do restaurace, nebo sama do kina, má se zato, že je na lovu. Okolí se na ní dívá s despektem. Toho jsme si
vědomy, a logicky nechceme, aby nás ostatní viděli ve špatném světle. Proto si raději odpustíme tyto samostatné aktivity a raději je realizujeme s někým dalším.

Já mám svůj vnitřní limit spojený s něčím docela jiným, než je obava z reakce druhých. Můj limit je hranice mezi životem a smrtí. Ráda bych třeba skočila padákem, ale bojím se. Tohle už je za mým limitem a nevím, jestli se za něj někdy dostanu. Nesvazuje mě pouhá představa nebezpečí, ale vzpomínka na to, co jsem viděla. Ještě než jsem se měla rozhodnout jestli zkusím seskok padákem jsem se byla podívat na ostatní zájemce o seskok. Parašutistovi se v prudkém větru zamotal padák, ale naštěstí situaci ustál a přežil. Ale tohle je profík, já jen amatér, pokoušet štěstí nechci. Takže ať už máme limit daný špatnou zkušeností, nebo pouhou představou, je to asi dobře, pořád nás to může motivovat překonávat sama sebe.

setury


Děkuji, Setury, za váš příspěvek. Vyloženě jsem se těšil, až se některá chytne tohohle obecného problému.

Jistě, je mezi vámi spousta žen, které na to, co si o nich myslí lidé, nehledí a jsou vnitřně svobodné. Byl bych rád, kdyby takové byly všechny ženy. Ale souhlasím s vámi, že obecně nastavená morálka je v současné době pro osoby senzitivní svazující.

Stanovuje pravidla pro chování ženy podobně jako Islám. Většina z vás ví, co by neměla a měla, bez ohledu na to,c o chcete, nebo nechcete. Na ženy, které se dle zažitého vzorce chování nechovají, se ostatní dívají jako na osobu divnou, potrhlou, promiskuitní, bláznivou… ono dehonestující přídavné jméno, které se dle vád nejvíce hodí, si dodejte samy…

A co vy ostatní, také cítíte tlak okolí na to, jak se chovat? Co říkat, kam nechodit sama apod.?


Dnešním tématem dne jsou naše vnitřní limity. To, co nám zabránilo, nebo brání stát se úspěšnými, šťastnými a spokojenými. Dokážete to pojmenovat? Najdete odvahu nahlédnout na sebe s odstupem?

Mám na mysli i limity získané výchovou? Jste schopná sama jít do restaurace, do kina, na výstavu, na plovárnu, na koncert, do hor, do společnosti? Proč ne?

Jsem si vědom, že vás žádám o pohled do vašeho nitra. A proto slibuji, že pokud mne o to požádáte, tak nezveřejním váš nick a e-mail po zveřejnění smažu tak, aby jej nikdy nikdo nedohledal.

Jsem zvědavý na to, co vás podle vašeho mínění nejvíc vnitřně omezuje. Co vám brání, nebo zabránilo v tom si splnit svůj životní sen.

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek ode mne získá parfém nebo toaletní vodu do 1 500 Kč dle vlastního výběru!