Jakub D. KočíDoznávám, penězům rozumím asi jako mravenečník jaderné fyzice. Jako kluka mě živili rodičové, to mi bylo hej! Kulaťoučkej jsem byl pěkně, páč mi dopřávali pravidelné zdravé stravy. Zato pozdějc, když jsem vylétl z rodinného hnízda, to se mnou začalo jít z kopce.

Ne že bych byl chudý, ale blbý, totiž blbý na peníze. Prostě jsem nějak nedokázal pochopit, kolik financí si z utržených korunek schovat na gáblík a kolik vesele utratit. A tak se mou stravou staly rohlíky a kafe, což mělo neblahé, ba fatální následky. Moje tělo se proměnilo v uměleckou kreaci na pouliční lampu - totiž shrbenou štangli, která ve správném poměru zmenšení propadne i otvorem v kanálovém víku.

Zaplaťpánbůh za ženy!

Z rachitického, chorobami prolezlého a neduživého období mě vytáhla vždy nějaká přítelkyně, která mě vykrmila alespoň na spodní váhový limit v Dachau. Nejzlatější z nich jsem si vzal, dokázala nemožné, totiž vytvořit na mém těle pěkný kulaťoučký břuch!

Jak toho dosáhla? Máme takovou jednostrannou dohodu - páč nerozumím penězům, oznámil jsem ženě, že všechny peníze, které vydělám, jí dám a ona se o ně bude starat. Naštěstí souhlasila a krmí mě dobře.

Reklama