Naše čtenářka Karinečka se rozhodla, že to takhle nejde dál a musí se sebou začít neco dělat. Jak dopadlo její úsilí, se může nejen dočíst, ale dokonce i podívat v jejím příspěvku, za který moc děkujeme.

Vždycky si říkám, že přenechám psaní příspěvků někomu jinému, ale pokaždé najdete téma, ke kterému mám co říct. Dnešní téma je pro mě celkem aktuální, protože ho usilovně řeším od loňska.Tehdy jsem vážila úctyhodných téměř 90 kil, ale já jsem snad byla tak slepá a lenošná, že jsem si vždycky řekla, že může být ještě hůř a papinkala a papinkala. Moje okolí samozřejmě vidělo, že pěkně narůstám a kynu, ale já se vždy rozčilovala, jak mi nechtějí dopřát.

Vše se změnilo loni zjara, když jsem postupně začala zjišťovat, že mi je z toho přežírání vlastně špatně a ze dne na den jsem se rozhodla, že takhle to nejde dál. Moje drahá polovice odjela do lázní a já se rozhodla, že ho překvapím a než se vrátí zpět, tak nějaké to dečíčko zhubnu. Samozřejmě to chtělo o trochu víc, než jenom nežrat a já se dokonce donutila k nějakému tomu pohybu a ejhle, zjistila jsem, že to pomalu, ale jistě jde.

Omezila jsem přísun kalorií, každý den poctivě cvičím, přestala jsem sama sebe přesvědčovat, že dnes opravdu cvičení vynechám, protože mě bolí hlava, břicho nebo něco jiného a zjistila jsem, že mě to vlastně baví. Postupně jsem během necelého roku setřásla pro mě celkem úctyhodných 34 kilo, dostala jsem se na váhu pro mě naprosto optimální a jsem spokojená.

Najednou mě nebolí nic, upravil se mi metabolismus a já jen doufám, že už nebudu vypadat tak jako předtím.

Občas dochází ke kuriozním situacím, když nás s manželem potká někdo, koho jsme dlouho neviděli, tak jsou zmateni z toho, že mi manžel zahýbá.

Jenom tak pro zajímavost posílám 2 fotografie před a po. Když se na ně dnes dívám, sama nechápu.

Před

Po

Pěkný den všem Karinečka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Karinečko, klobouk dolů a snad váš dnešní příspěvek bude silnou motivací pro ty, které se ještě neodhodlaly.

Co tomu říkáte, milé ženy-in?

Reklama