Na otázku, jestli jsem citlivka, mohu říct jen to, že ano.
 
Většinou se snažím u filmů moc neplakat, protože se mi přítel většinou posmívá, ale spolehlivě mě rozpláče E. T. mimozemšťan, a u čeho opravdu nezadržitelně bulím, je film Statečné srdce. To se mi vždycky úplně sevře žaludek, píchá mě u srdíčka a slzy se valí jak potok.
 
Ale nedávno mě dojala moje 8letá sestřička. Je to strašný živel, který by kolikrát zasloužil pořádný výprask.
Sestřičku jsem vychovávala společně s mamčou a dlouho jsem s nimi bydlela. S Barborkou máme naprosto skvělý vztah a myslím si, že jsem jeden z mála lidiček, které poslechne a moc se nekroutí :o))
Asi před třemi lety jsem se odstěhovala a chodím za našima na návštěvy. Snažím se sestřičkou podnikat různé výlety, abychom se užily. Moc mi kolikrát chybí a já jí určitě taky.
 
Co mě ale opravdu dostalo.
 
Měli ve škole prvouku a v ní za úkol napsat pohled někomu z rodičů nebo příbuzných.
Barborka si vybrala mě a do textu pohledu napsala:
 
Ahoj Raduško,
 
jak se máš? Já se mám dobře.
Kdy k nám zase přijedeš? Mám tě moc ráda a je mi smutno.
Prosím tě, přijeď brzy.
Tvoje Barborka.
 
 
Tak tenhle textík plný srdíček a v přednesu mojí sestřičky mě spolehlivě rozplakal na několik desítek minut.
A potvůrka, když mě viděla bulet, tak to četla pořád dokola, tak to nakonec vypadalo, že jsem se celá ubulená musela smát :o))
 
A ještě si vzpomínám na knížku o zvířátkách, ale nevzpomenu si zrovna na název. Je to o zvěrolékaři z Anglie, který v mnoha povídkách popisuje vtipně, ale i hodně dojemně své případy z praxe. U této knížky jsem se upřímně a nahlas smála, ale také plakala a plakala.
 
Jo, holt jsem cíťa, nestydím se, protože alespoň vím, že mám srdíčko :o))
 
Přeji hezký a dnes i díky počasí uplakaný den.
 
Ryta
 
Milá Ryto... děti umí... vím přesně, o čem píšeš... díky moc :o))))
Reklama