Bulvár

Sestřička Anna pomáhá lidem přijmout smrt důstojně

Anna Krutská je vrchní sestrou v hospicu občanského sdružení Cesta domů. Setkávat se s umírajícími a pomáhat jim nejen fyzicky, ale i po psychické stránce, je jejím každodenním posláním. Jak to zvládá, zjistíte v tomto rozhovoru...

„Náš život je cesta, má začátek i konec. Když kráčíme životem, umíme být stateční a veselí. Když však na svět přicházíme a když z něj odcházíme, často tolik sil nemáme. Potřebujeme mít nablízku ty, kteří nám rozumějí. Hospice na celém světě se snaží odpovídat na toto obyčejné lidské volání po blízkosti, důstojnosti a porozumění.“

Toto jsou slova, která najdete na internetových stránkách občanského sdružení Cesta domů, které pomáhá lidem umírat, respektive přijmout smrt důstojně. Hlavní náplní Cesty domů je pražský Domácí hospic, díky kterému dochází sestry a lékaři přímo do rodin umírajících pacientů.

Cesta domů poskytuje ale i další služby, poradenství na telefonních linkách: 283 850 949 a 775 166 863, tematickou knihovnu či klub Podvečer, určený pozůstalým.

Setkal jsem se s vrchní setrou Domácího hospicu Cesta domů Annou Krutskou, aby si s ní popovídal o její práci - jaké to je setkávat se tak často se smrtí?

anna

Jak jste se k téhle práci dostala?
Pracovala jsem s malými dětmi. Pak jsem se dozvěděla, že existuje tato práce, a jakmile jsem u dětí skončila, nastoupila jsem do hospice. Okamžitě jsem věděla, že je to to pravé pro mě.

Jak dlouho už tuhle práci děláte?
Dohromady je to šest let. Nejprve jsem pracovala jako sestřička, a teď pracuji jak vrchní sestra.

Setkáváte se velmi často se smrtí, jakým způsobem to ze sebe dostáváte?
Jednak máme vlastní supervize. Ale každý se s tou zátěží vypořádává asi nějak jinak, já třeba chodím po lese. Nejde to úplně odbourat, spíš je potřeba své prožitky a zkušenosti zpracovat.

Kdysi jsem dělal sanitáře na interním oddělení v nemocnici, a tam se tvrdilo, že by člověk měl vystřídat pozici asi po dvou letech, aby nebral pacienty jako „rutinu“. Jak to zvládáte již šest let?
Ta práce je docela jiná. Nemáme žádné oddělení, ale jezdíme za lidmi do rodin a každá ta rodina je jiná. Máme na starost celou Prahu, už jen to přejíždění, kdy si můžete rovnat myšlenky cestou od pacienta k pacientovi, pomáhá. Takže, je to něco docela jiného než v nemocnici.

Jak vlastně vypadá váš pracovní den?
Teď jako vrchní sestra mám více papírování a seminářů, méně pacientů. Ale dá se říct, že tři návštěvy za den jsou tak zhruba akorát. Ono se to nezdá, ale ty návštěvy nebývají krátké, samotné ošetřování různých ran a další odborná zdravotní péče, to je jen část naší práce. Velmi důležité je, že si s těmi lidmi (a nejen s pacienty, ale s celou rodinou) povídáme. Mají tak prostor, aby mluvili o svém životě, o vztazích, o svých obavách, aby mohli přijmout skutečnost takovou, jaká je.

Kde vůbec k pacientům přicházíte?
Sami se ozývají k nám do poradny. Poradenští pracovníci vyberou ty, pro které je vhodná či potřebná naše péče. V pondělí máme vždycky poradu celého týmu, kde nám poradenští pracovníci předloží, kolik mají „prvních kontaktů“ - a do těch rodin pak jdeme...

Střídáte si pacienty, nebo máte své?
Každá sestřička i každý lékař má své pacienty. Samozřejmě když jsou služby, tedy o víkendech, nebo když někdo onemocní, tak navštěvujeme i pacienty ostatních.

Kdo to celé platí?
Žijeme hlavně z grantů a darů od jednotlivců i nadací. Něco přispívá Praha, Ministerstvo práce a sociálních věcí. S VZP jednáme, zatím bez výsledku, bohužel.

Kdybyste měla srovnat finanční ohodnocení téhle práce a práce v nemocnici, jak to vychází? Cítíte se dobře ohodnocená, nebo je to oproti práci v nemocnici spíš takové poslání?
V nemocnici jsem pracovala chvíli po škole, je to už docela dlouho, ale řekla bych, že to bude podobné. A myslím, že i tahle moje stávající práce i práce v nemocnici jsou poslání - to nemůže dělat každý, tedy nemohou to dělat lidé, kteří pro to nemají cit.

Ještě se vás zeptám na jeden konkrétní silný příběh, který jste tu zažila...
Všechny příběhy jsou silné. My jsme s rodinou v průměru asi měsíc a k těm lidem prostě přilnete. Ale snad nejsilnější zážitek jsem měla s pánem, chvíli poté, co jsem nastoupila. Byl to takový zvláštní chlapík, nejprve žádal eutanázii, tak to jsme jasně řekli, že nic takového neděláme ani s tím nesouhlasíme. Pak si to rozmyslel, všechno si nějak srovnal a chtěl ještě vyrazit na výlet na jedno konkrétní místo. Tak jsme s ním ten výlet podnikli a on asi dva dny nato zemřel. Měla jsem z toho tenkrát dobrý pocit, přišlo mi, že jsme mu skutečně pomohli a on odcházel smířený.

Nakonec jedna otázka na tělo: Vy sama, obáváte se (po zkušenosti s touto prací) smrti?
Ne, určitě jsem se ve svých úvahách během téhle práce posunula. Ale smrt mě neděsila nikdy, je to přirozené. Čeho se můžeme obávat, je umírání, aby to všechno proběhlo důstojně a bez bolesti.

   
12.01.2011 - Společnost - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [18] selinka [*]

    femme — #16 maje — #17 právě..mně se to stává čím dál častěji Sml80 Sml30

    superkarma: 0 12.01.2011, 19:50:35
  2. avatar
    [17] maje [*]

    selinka — #15 mě to moc nemyslí posledních tak 15 let. ale pořád se tvářím, že přesně takhle to mělo být a přesně takhle jsem to chtělaSml30Sml54Sml54

    1. na komentář reaguje selinka — #18
    superkarma: 0 12.01.2011, 15:19:14
  3. avatar
    [16] femme [*]

    selinka — #15  Sml30 z toho si nic nedělej, to se občas stane každému Sml79 Sml58

    1. na komentář reaguje selinka — #18
    superkarma: 0 12.01.2011, 15:04:32
  4. avatar
    [15] selinka [*]

    maje — #14 debil, debiiiiil jsem Sml54.... no za sedm minut jdu domů, právě včas, už mi to fakt nemyslí Sml24 

    1. na komentář reaguje femme — #16
    2. na komentář reaguje maje — #17
    superkarma: 0 12.01.2011, 14:54:12
  5. avatar
    [14] maje [*]

    selinka — #13 to si klidně piš. ale závěť budou číst tak měsíc po tvém "odchodu" to už ti asi holky moc nepomůžouSml30Sml30

    1. na komentář reaguje selinka — #15
    superkarma: 0 12.01.2011, 14:47:01
  6. avatar
    [13] selinka [*]

    femme — #9 Kuře — #7 takže píšu si do závěti, že až na tom budu špatně, můžete mi pomoct do nebíčka Sml16

    1. na komentář reaguje maje — #14
    superkarma: 0 12.01.2011, 14:29:53
  7. avatar
    [12] femme [*]

    Zázvorka — #11  Sml67 vítej do klubu Sml58 

    superkarma: 0 12.01.2011, 13:44:53
  8. avatar
    [11] Zázvorka [*]

    femme — #9 Ano, přesně tak to říkám už mnoho let i já!!

    1. na komentář reaguje femme — #12
    superkarma: 0 12.01.2011, 13:41:48
  9. [10] macamala [*]

    Před všemi lidmi, kteří dělají takovou práci, smekám. Naše společnost a zejména tisk se zajímá jen o celebrity, tihle lidé zůstávají opomenuti. Přitom dělají neuvěřitelný kus fyzicky a hlavně psychicky náročné práce.

    superkarma: 0 12.01.2011, 10:27:16
  10. avatar
    [9] femme [*]

    selinka — #6 maje — #5  člověk je na tom v téhle oblasti daleko hůř, než zvíře Sml31 když trpí zvíře, tak ho veterinář uspí Sml22 ten život, který žiju, je přece můj a nikdo nemá právo mi odepírat důstojný odchod z něj Sml23 

    1. na komentář reaguje Zázvorka — #11
    2. na komentář reaguje selinka — #13
    superkarma: 1 12.01.2011, 10:26:31
  11. [8] jastura [*]

    Zázvorka — #3 Nepřijde mi na tom nadpise nic strašného. Pokud se tedy nadpis v průběhu nějak nezměnil. V tomto Sestřička Anna pomáhá lidem přijmout smrt důstojně nevidím nic o tom, že by měli umírající mlčet a neobtěžovatSml80

    superkarma: 0 12.01.2011, 09:47:48
  12. avatar
    [7] Kuře [*]

    selinka — #6 Zažila jsme velmi dlouhé a bolestivé umírání manželovi maminky. Poslední tři měsíce nemohla nic - jenom dávat signály očima. Ani mluvit nemohla, rakovina mozku jí zasáhla centrum řeči.

    Poslední dva měsíce strávila v hospici, neustále byl u ní někdo z rodiny a přitom měla i výbornou odbornou péči. Na otázku, zda by chtěla domů vždycky odpovídala, že ne, to místo v sobě mělo cosi uklidňujícího, konejšivého.

    Ale právě po této zkušenosti jsem pochopila, že eutanázie skutečně může být akt milosrdenství a že by nikomu nemělo být nařízeno trpět, být odkázán 100% na druhé a v podstatě nemít svobodnou vůli.

    1. na komentář reaguje selinka — #13
    superkarma: 1 12.01.2011, 09:30:41
  13. avatar
    [6] selinka [*]

    femme — #4 vím určitě, že než dlouhé umírání, určitě bych chtěla euatanázii. Všechny tyhle sestry obdivuju, já se příliš citově angažuju, takže bych to dělat nemohla ... psychicky by mě to vycuclo.

    1. na komentář reaguje Kuře — #7
    2. na komentář reaguje femme — #9
    superkarma: 0 12.01.2011, 09:15:39
  14. avatar
    [5] maje [*]

    femme — #4 bohužel je to jedna z mála cest, jak i z nedůstojného a velmi bolestivého odchodu udělat aspoň snesitelný. dokonce jsem přesvědčená, že za přesně daných a velmi jasných podmínek by to měli povolit.

    1. na komentář reaguje femme — #9
    superkarma: 0 12.01.2011, 09:10:23
  15. avatar
    [4] femme [*]

    a na eutanázii je snad něco nedůstojného??? Sml80

    1. na komentář reaguje maje — #5
    2. na komentář reaguje selinka — #6
    superkarma: 0 12.01.2011, 08:47:59
  16. avatar
    [3] Zázvorka [*]

    Jakube sorry, ale název článku je strašný! V podstatě mi říká: "Umírej tiše, nikoho nezatěžuj, neobtěžuj! Nikdo Tě takto nechce vidět!" A dle článku, který jsem nejdříve ani nechtěla číst, je to naštěstí úplně jinak!! Aničku a ostatní moc obdivuji a jsem ráda, že ona a jí podobní (LDN....) existují!!

    1. na komentář reaguje jastura — #8
    superkarma: 0 12.01.2011, 08:03:31
  17. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Obdivuhodná žena, nemohla bych tuto práci zastávat, já bych se ubrečela Sml15

    superkarma: 1 12.01.2011, 07:54:40
  18. avatar
    [1] maje [*]

    tak tuhle paní a vlastně všechny, kteří pracují v nemocnici nebo podobném zařízení, obdivuji. já bych na to psychicky neměla. asi jsem moc velký cíťaSml24Sml24

    superkarma: 0 12.01.2011, 07:27:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme