Svatba sourozence bývá pro většinu lidí krásným a radostným zážitkem, který si s sebou nesou po zbytek života. Ovšem Iva je z plánované svatby naprosto zoufalá – její sestra si totiž bere Ivinu životní lásku.

svatba

Iva je mladá krásná dívka, která by mohla mít na každém prstu pět nápadníků. Jak už to tak bývá, zamilovala se zrovna do toho, který ji jako jediný odmítl. Její sestře ale odolat nedokázal. Více už vám povypráví sama...

Ivina soukromá tragédie

Do Zbyňka jsem se zamilovala na první pohled. Je tak krásný, mužný a charismatický. Hned jakmile nastoupil k nám do podniku jako barman, bylo mi jasné, že už žádní jiní muži pro mě neexistují. Jenže to mělo háček – byl zadaný.

Já nikdy nebyla z těch, co rozbíjí druhým vztahy, takže jsem zvolila vyčkávací taktiku. Neříkám, že jsem s ním občas letmo nezaflirtovala, ale nic víc.

Po dlouhých třech měsících jsem se konečně dočkala. Zbyněk přišel do práce pozdě, s velkými kruhy pod očima a ustaraným pohledem – dala mu kopačky.

Po šichtě jsme zůstali spolu v baru a on se mi se vším svěřil, prakticky se mi vyplakal na rameni. A aby mu měly z čeho téct slzy, pořádně jsme ten smutek zapíjeli. To nemohlo skončit jinak než v posteli. Jenže zatímco já se chtěla ráno tulit a začít tak vysněný vztah, Zbyněk začal couvat. Byl velmi milý a galantní, nemůžu říct, že by se zachoval jako syčák, ale jasně mi dal najevo, že o vztah se mnou nestojí.

Jen co za ním zaklaply dveře, rozbrečela jsem se jak malá – byla to pro mě taková rána, že jsem se z ní nemohla vzpamatovat. Dokonce jsem si musela vybrat dva týdny dovolené, abych se trochu sebrala a dokázala znovu vídat Zbyňka v práci.

I když jsem do něj byla pořád bláznivě zamilovaná, situace se tak nějak samovolně vrátila do zajetých kolejí a v práci jsme se úplně normálně bavili. I když jsem pořád tajně doufala, že si Zbyněk všimne, jak moc pro mě znamená, a přehodnotí svůj odmítavý postoj, nečekala jsem, že bude žít v celibátu. Ovšem to, co nastalo, to mi vážně vyrazilo dech.

Zbyněk si nenašel jen tak nějakou holku, dal se dohromady s mou vlastní sestrou! Když mi tohleto řekli, nedokázala jsem ani popadnout dech, natožpak jim k tomu ještě něco říct. Byla to rána přímo do srdce.

Teď už je to víc než rok a půl, co spolu ti dva jsou. Doufala jsem, že se buď normálně rozejdou, nebo že si já na tu skutečnost zvyknu, dokážu se od něj odpoutat a jít dál, ale nestalo se ani jedno. Já Zbyňka pořád zoufale miluji (sestra o tom pochopitelně nemá ani tušení – ví, že jsem nešťastně zamilovaná, ale myslí si, že do někoho úplně jiného),a on ji minulý měsíc požádal o ruku. Řekla ano a já jí mám jít za svědka, přestože ví, že jsme spolu spali.

Fakt netuším, jak tuhle svatbu zvládnu. Budu se asi muset nadopovat antidepresivama nebo něčím takovým, co otupí tu strašnou bolest, která mě už tak dlouho svírá. Sestru mám ráda. Opravdu nerada bych jí předvedla na svatbě žárlivou scénu ve stylu romantických filmů, ale ta představa, že si bere „mého“ Zbyňka, mi přímo rve srdce z těla.

Zcela vážně přemýšlím nad tím, že v den D nasimuluji otravu jídlem, nebo akutní střevní chřipku, abych tam nemusela chodit...

Kam dál?

Reklama