Ráda bych se vám svěřila se svým problémem, není to nic, kvůli čemu bych byla na prášky. Nicméně na znepříjemnění života to docela stačí. Mám o šest let starší sestru, která je velmi energická a temperamentní. Taková byla vlastně vždy, co si ji pamatuji. Vždycky si tak trochu dělala, co ona považovala za důležité a vhodné, a především dělala to, co ona sama chtěla.

Měla velice bouřlivou pubertu a v sedmnácti odešla z domova. Já jsem v porovnání s ní byla vždycky ta vzorná, poslušná, co měla vše vždy v pořádku. Ségru jsem ale obdivovala – byla schopná se protlouct a postarat o sebe, věděla si rady. Měla také spoustu ctitelů, objektivně vzato asi není nějaká omračující krasavice, ale je velice sebevědomá a mistrně ovládá zdůrazňování svých předností. Navíc je s ní legrace.

Já jsem hlavně v období puberty bojovala se spoustou mindráků a mindráčků, kluků jsem se dlouho spíš styděla a stranila. To Helenka nikdy nemohla pochopit. Já jsem zase trnula hrůzou při líčení jejích milostných zážitků, ostatně už je potřetí rozvedená.

A v tuhle chvíli se možná poprvé ve svém životě cítí osaměle. Bohužel si to tak trochu kompenzuje vpády do mého soukromí. Před půl rokem jsem se seznámila s klukem, se kterým si opravdu rozumím a záleží mi na něm. Helena byla pochopitelně zvědavá a neustále mne nutila, ať jí ho ukážu – to jsme spolu chodili asi měsíc. A mně to přišlo brzo, vodit ho hned do rodiny. Jenže si to nedala vymluvit a dorážela na mne tak dlouho, že jsem nakonec kapitulovala a zorganizovali jsme oběd.

Těžko se to vysvětluje, ale když se nad tím zamyslím, takovéto manipulování a nátlak z její strany zažívám vlastně celý život. Vždycky to nějak se mnou skoulela, když jí bylo smutno, musela jsem všeho nechat a jet ji utěšovat. Asi je to i moje chyba – jsem přehnaně úzkostlivá a vždycky hned myslím na nejhorší.

Když byla Helena v nemocnici na rutinním chirurgickém zákroku a propustili ji domů, musela jsem být s ní. Poslala mne pak domů, že už se cítí dobře, a já šla, protože jsem měla domluvené rande s Davidem. S tím, že kdyby jí bylo zle, ať mi zavolá. Z kina jsem nic neměla, protože jsem celou dobu hypnotizovala displej mobilu, jestli Helena nevolá. Přitom jí máma nabízela, zda nechce být u ní, když jí není dobře.

Druhý den jsem se od mámy dozvěděla, že si jí Helena stěžovala, že jsem se na ni vykašlala. Navíc mi neustále telefonuje, klidně každou hodinu. David už z toho začíná být nervozní, nic proti ní nemá, ale přijde mu to divné. Nevím, zda to dělá záměrně, ale každopádně je to velice nepříjemné.

Lada  

Reklama