Ahoj, redakce a čtenářky!
Tématem vůně jsem se přenesla do dětských let, kdy jsem chtěla obdarovat maminku k svátku vlastnoručně vyrobenou voňavkou.
 
Tenkrát byly velkým hitem Živé květy (pro mladší ročníky: malá lahvička na zašroubování, žádná pumpička, uvnitř lahvičky kousek větvičky a vůně karafiátu, frézie nebo levandule).
Problémem pro mě byla cena tohoto parfému" - 16 Kčs (to si pamatuju přesně, na kraviny mám paměť). V sedmi letech nedostupná cifra!
 
Tak jsem zmobilizovala všechny své síly a dostupné produkty a prostě jsem si Živé květy vyrobila sama. Vymyla jsem lahvičku od nějaké tinktury, do ní strčila sedmikrásku, zalila vodou a vymáchala v ní růžovou fixku. No, byla to nádhera, dmula jsem se pýchou, mohla bych z fleku fachat pro Diora!
Voňavku jsem schovala pod skříň a čekala, až se bude slavit.
 
Nenápadně jsem šla pro dárek, šmátrám pod skříní, nahmatám vršek, pak prázdnou flašku!!!! V pokojíčku sedí moje tříletá ségra a má obličej růžový od ucha k uchu! (Pro mě to byla ale zlodějská huba!)
Myslela jsem, že omdlím (kdybych měla čas vyrobit si i čichací sůl, tak do ní strčím celou hlavu). Ona mi tu voňavku vychlastala!! Naštěstí to bylo obarvené fixkou od dělnické třídy nedotčené rukou imperialistů, takže to dopadlo dobře. Akorát jsem prořvala maminčin svátek. A ještě jsem dostala, že se mohlo ségře něco stát, no je tohle nějaká spravedlnost??
Zdraví 1Mona.

Není!! :-))) Díky za půvabný příběh, který jako by vypadl z Bakalářů (když jsme u toho vzpomínání). Mimochodem, moje maminka ode mne taky dostala Živé květy, ale dopadlo to dobře, jsem jedináček ;-)

 

Reklama