Napravit starou křivdu, nebo spolknout hořkost a nerozdmýchávat zlou krev v rodině. To jsou dvě možnosti, před nimiž stojí Alena (26). Přiznání její sestry otevřelo staré rány.

„Moje malá sestřička byla vždycky miláček celé rodiny, jak už to u nejmladších dětí chodí. Vše se točilo kolem ní. Vlastně ji ani nešlo nemilovat, nebyla takový ten rozmazlený spratek, dokázala si lidi kolem sebe získat. I my dvě spolu vždycky vycházely skvěle. Já se jí dost věnovala a všude ji brala s sebou. To ale skončilo, když jsem v osmnácti potkala Zdeňka a prožívala svou první velkou lásku,“ vypráví Alena s tím, že si jejího přítele oblíbili i rodiče. Najednou měli svým způsobem syna, po kterém vždy toužili. Jenže Adéla přestala být středem zájmu.

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

„Cítila jsem, že ji to štve. I mně bylo líto, že už spolu netrávíme tolik času, ale tak to prostě chodí. Jenže moje štěstí stejně netrvalo věčně. Tehdy čtrnáctiletá Adéla jednou přišla s pláčem, že ji Zdeněk obtěžoval. Tvrdila, že ji osahával a líbal. Naši byli zděšeni a nepřáli si, aby se u nás ještě někdy objevil. Jen tak tak, že jsem je přesvědčila, aby to neohlásili. Musela jsem jim ale slíbit, že se s ním hned rozejdu. To jsem také měla v plánu, už bych se na něho nemohla podívat a nepředstavovat si, jak to zkouší na malou holku. I když mě chvílemi přepadaly myšlenky na to, že by si mohla Adéla celou tu kauzu vymyslet. Ty jsem ale rychle zaplašila. To by mi přece neudělala, máme se rády a přejeme si štěstí,“ vzpomíná na složitou situaci.

Adéla neustále brečela a tvrdila, jak moc je jí to celé líto. Na druhé straně se zase Zdeněk dušoval, že by něco takového neudělal. „Do breku bylo i mně. Mám věřit svému příteli, kterého znám půl roku, nebo své vlastní sestře? Samozřejmě, že vyhrála rodina. A tak se zase vše vrátilo do normálu,“ líčí Alena, která se dlouhé roky odmítala znovu zamilovat. Trvalo jí dlouho, než na svou první lásku zapomněla.

Když dostudovala, vzala si svého spolužáka ze školy. Ale mnoho štěstí s ním neudělala. Věčně s kamarády vysedával po hospodách a ona mu dělala jen služku. „Když jsem si Adéle jednou u sklenky vína postěžovala, že s ním nejsem šťastná, posmutněla. Prý se mi chce už dlouho svěřit s něčím, co ji trápí. A aby ulevila svému svědomí, přiznala se, že si tehdy celé to sexuální obtěžování vymyslela. Byla ještě dítě a hrozně chtěla, abych se jí zase věnovala. Zcela mě to šokovalo. Ne že by mě nikdy nenapadlo, že si to celé mohla vymyslet, ale pokaždé jsem si zakázala takto uvažovat. To by mi přece moje sestřička neudělala! No a vida!“ směje se hořce Alena, která svou sestru poslala domů s tím, že musí takovou jobovku nejdříve vstřebat.

„Hlavou se mi honilo, jak moc jsme Zdeňkovi ublížili, i to, že jsem teď třeba mohla být šťastně vdaná. Netuším, jestli tohle vůbec kdy dokážu sestře odpustit. Zklamala mou bezmeznou důvěru a nevím, jestli na tom dokáže něco změnit fakt, že byla ještě dítě. Nevím ani to, zda dokážu mlčet před rodiči, jak si ona přála. Moc bych chtěla tu křivdu napravit. Ale zase na druhou stranu nechci po tolika letech šířit v rodině zlou krev. Nejdřív se s tím musím každopádně smířit já sama,“ dodává Alena.

Čtěte také:

Reklama