Všeho s mírou, říká se. A platí to i pro konání prospěšných věcí, kde navíc člověk musí vzít mnohdy skutečně rozum do hrsti, aby ve svém zápalu nakonec neudělal víc škody než užitku. Nic totiž není jen černé, nebo jen bílé. A vždy je třeba najít ve své činnosti určitou rovnováhu. Své o tom ví vypravěčka dnešního příběhu. 

Sedmadvacetiletá Andrea žije ve velkém rodinném domě svých rodičů. S manželem a dětmi obývají druhé patro, zatímco její rodiče a mladší sestra mají domácnost dole. Vše se dlouho zdálo velmi idylické. Občas poklidné hladiny venkovského života „zpestřily“ úlety její sestry Jany, která měla v pubertě poněkud bouřlivé období, ale nakonec i ona zmoudřela a věnovala se konečně studiu.

  • Šlo ovšem jen o jakýsi klid před bouří.

Zhruba před rokem začala celé rodině nová životní etapa. Mladičká sestra Jana se totiž s plnou silou svých nácti let zakousla do ochrany životního prostředí a začala ji rázně aplikovat u sebe. A samozřejmě také v celém jejich domě.

Nejdřív jsme to i podporovali,“ začíná své vyprávění Andrea, která mladší sestře dokonce zakoupila speciální domácí nádoby na tříděný odpad a opravdu svědomitě se snažila do nich nosit i svoje odpadky.

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Ta myšlenka recyklace se mi líbila a věřím, že kdyby každý udělal aspoň toto, přírodě by se ulevilo. Na druhou stranu vím, že ty skutečné a zásadní zdroje znečištění planety jsou někde jinde, takže hrotit nějak zásadně to, že jsem si dovolila jednou hodit PETku do normálních odpadků na ulici, pokládám už trochu za patologické,“ vysvětluje.

Nezůstalo však jen u třídění odpadků. Sestra vytáhla do boje proti veškerému plastu a zbytečný odpadkům v domě. Nakupovat se jezdilo do speciálních prodejen, kde prodávají zboží do vlastních obalů. Jana také přísně každý den kontrolovala odpadkový koš rodičům i sestře, zda skutečně ctí její pravidla. Jejím cílem bylo žít téměř bez odpadků. Na internetu se dočetla, že jsou rodiny, které vůbec nepotřebují popelnici a začala se pídit po tom, jak by tu jejich odhlásila z evidence a ušetřila tak rodině zbytečné poplatky.

Rodiče jsou shovívaví a říkají, že můžeme být rádi, že se netahá někde s nějakou partou, která si píchá drogy, ale mně už to její chování leze na nervy,“ rozhořčuje se Andrea, které její mladší sestra neustále narušuje soukromí, když chodí „na ekologické kontroly“ do části domu, kde vlastně nemá co pohledávat.  

  • Už několikrát kvůli tomu měly spolu prudší diskusi, ale vždy to každodenním životem a poměrně náročnou prací unavená Andrea vzdala. Prostě nad tím mávla rukou, že nebude koneckonců řešit takové prkotiny. A ať se tedy její sestra hrabe v odpadkovém koši, jak chce. Hlavně že bude v domě klid.  

Poslední kapkou byla prý však nedávná zahradní party, kterou Andrea uspořádala pro své kolegy z práce. „Pozvala jsem k nám na zahradu asi dvacet lidí, že posedíme, budeme grilovat a zakončíme tak symbolicky čas dovolených. A protože to bylo docela velké množství lidí, nakoupila jsem plastové nádobí, abych si akci také trochu užila a nemusela mýt mastné talíře celou noc,“ vypráví ještě teď naštvaně mladá žena, pro kterou se pohodové posezení s přáteli změnilo v peklo, na které se hned tak nezapomene.

Když sestra viděla to množství plastu na naší zahradě, chytl ji hysterický záchvat a ztropila přede všemi neuvěřitelnou scénu,“ popisuje trapnou situaci Andrea, jež dodává, že tím byl poznamenaný celý večer. „Opravdu jsem se za ni styděla. A za sebe následně taky, protože jsme na sebe štěkaly jak dvě harpie. Nemohla jsem se zastavit, i když už v tu chvíli jsem věděla, že je zle. Ale prostě se provalila ta hráz, kterou jsem držela celou dobu svůj tichý nesouhlas s hrocením ekologického chování, a vyjelo to ven.“

Rodiče se to prý zase snažili urovnat, ale tentokrát se Andrea nechce vzdát. „Vymínila jsem si absolutní zákaz vstupu do naší části domu, a kdo ví, kdy na sebe se sestrou promluvíme. Ona je uražená, že jsem necitelná. Já jsem naštvaná, jak mi zkazila akci,“ uzavírá svůj příběh maminka dvou dětí, které asi celou situací trpí nejvíc, protože tetu Jáňu zbožňují.

Ano, ano - cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Přečtěte si také

Reklama