Co přivede ženu, krásnou a mladou, k rozhodnutí stát se jeptiškou? Sestra Anna v následujícím rozhovoru říká: „Muži nejsou dost zralí na lásku.“

jeptišky

Byla zamilovaná a moc toužila po kontaktu s mužem, který byl v jejím srdci dlouhou dobu jako platonická láska.

anna

Z kontaktu si odnesla nejen zklamání, ale také fyzickou újmu, duševní otřes a pevné rozhodnutí už fyzicky muže nemilovat.

Se sestrou Annou, 38letou štíhlounkou ženou s pomněnkovýma očima a krásnou tváří, jsem se sešla na Karlově náměstí v restauraci. Přijela zeleným Opelem. Objednala si horkou čokoládu.

Přestože jsem jí neviděla vlasy, na první pohled krásná, souměrná tvář, plné rty, modré, velké oči a přímo andělský úsměv.


Tak krásná žena jako vy, Anno, a celibát. Není to škoda?
Já vím, že vám to z vašeho pohledu bude připadat zvláštní, ale škoda to rozhodně není. Jsem ráda, že můj život dostal smysl.

Předtím neměl? Čím jste byla?
Vystudovala jsem gymnázium a pak právnickou fakultu. Začala jsem pracovat jako asistentka. Chtěla jsem rodinu, tak jako každá žena, zamilovala jsem se. Pak to vzalo zcela jiný spád, než jsem si přála.

Povíte mi o tom?
Ale ano, ale je to trošku delší příběh.

Ten muž se mi líbil už dávno, ale nějak nebyla příležitost a z mé strany ani odvaha ho třeba oslovit. Ten popud byl z jeho strany a já byla šťastná tak, jak jen žena v takové chvíli může být. Pozval mě na horskou chatu ještě s přáteli z jeho firmy, které jsem neznala. Bylo mi tehdy úplně jedno, s kým tam pojedu, hlavně že s ním. Ani mě nepřekvapilo, že nakonec nikdo jiný než my dva nejel. Naopak. Já byla ráda. Byla jsem naivní.

Zkrátím to. Několikrát mě znásilnil, prakticky celý víkend. Ztloukl mě a byla jsem dokonce několik hodin uvázaná k posteli. Škemrala jsem, aby mě alespoň odvázal, že mi modrají zápěstí. Udělal to pod podmínkou orálního sexu. Přistoupila jsem na to. Pak mě znásilnil ještě mnohokrát, než se mi povedlo utéct.

Větší potupu než popisování těchto událostí policii, i když uznávám, že se chovali velice citlivě, jsem nezažila a doufám, ani nezažiju.

Byla jsem pak dlouho v péči psychologů, ale nijak výrazně se to nelepšilo.

To až víra mě zachránila. Může vám to připadat jako hysterické jednání, ale čistota Kristova odkazu a hlavně bezpečí, kterého se mi dostalo až tady, u Milosrdných sester, mě teprve psychicky zvedly. Teď mám pro co žít. Teď se zase cítím plnohodnotně a nabyla jsem hodnoty jako člověk i jako žena.

To je smutný příběh Anno, a co děláte?
Starám se o nemohoucí a staré lidi, o takové, kteří nemají možnost péče blízkých, ale i o děti bez domova, postižené. Jezdíme na různé akce, které jsou pokaždé zaměřené na pomoc a blízkost člověka k člověku.

Rozumějte, takovou blízkost, která je z mého pohledu bezpečná.

Rozumím. Přijela jste autem, Anno, trochu mě to překvapilo.
Vy máte obecně pořád ještě namnoze pocit, že jeptiška bloudí smutně po temných chodbách nějakého kláštera, oddělená od společnosti, a neustále někde klečí v modlitbách. Máte dojem, je to filmy, že bydlím v temné kobce dva krát dva metry a přikrývám se kousavou dekou. (smích). Tak to není.

Auto mám a řidičák také. Mám krásné zázemí. Dokonce je auto velký přínos, protože některé sestry ho nemají, a tak mohu hodně zařídit. Nemají proto, že mají třeba jiné zájmy než řidičák.

Jak to máte teď s muži?
Výhodou je fakt, že muži prostě k jeptiškám přistupují jinak. Naštěstí jde o takové zakořeněné tabu, které mi naprosto vyhovuje. Když se setkávám při své práci s muži z venku, nemám takový pocit zranitelnosti. Respektují to.

No tak vidíte, že nejsou barbaři všichni
Ale jsou. Jen prostě já jako sexuální symbol prakticky nepřicházím v úvahu. Něco jako bezpohlavní bytost jsem pro ně. Muži nejsou vyzrálé bytosti na lásku. Na něco, co je ryzí. Mají v sobě příliš mnoho testosteronu.

Zaslíbila jste se Bohu na pořád? Není vám líto, že nebudete mít vlastní děti…
Ano a jsem tak šťastná, věřte mi. Nikdo mi nepomohl víc než Řád a lidé tam. Dětí mám hromadu a jsou mnohdy vděčnější než leckteré vlastní. Je to pro mě plnohodnotný život, ve kterém jsem skutečně šťastná, a kde hlavně znovu žiji. Beze strachu, bez obav, bez pocitu studu a ztráty důstojnosti.

Můžete z řádu vystoupit, kdybyste chtěla třeba žít jako jiné ženy?
Pochopitelně mohu, ale rozhodně to nemám v úmyslu. Kristus je jediný muž, ze kterého nemám strach a jehož láska nemůže nikdy bolet.


Dívala se na mě těma pomněnkovýma, bezbrannýma očima a cítila jsem, že to, co říká, jde hluboko z její duše. Nemá smysl přemýšlet nad tím, jestli je, nebo není škoda, že světský život pověsila na hřebík.

Každý je prostě šťastný v něčem jiném a vlastně můžeme říci díky Bohu za jeptišky, které z ryzí podstaty, a nikoli jako zaměstnání, dokážou poskytnout útěchu a pomoc. Protože je to patrně ta nejkvalitnější. Nic neočekávají.

A hlavně, Anna nedělá nic, co by bylo proti její vůli.

Jestliže má stín na duši a existuje něco, co jej zalilo znovu světlem, pak je jedno, co to je, a my to nemusíme nutně cele chápat.

Reklama