Martina z blogu akcnirodice.cz se svěří, jak vyzrála na všechny strašáky z internetu a prožila první týdny po porodu s úsměvem na tváři.
Kolem šestinedělí se šíří nespočet povídaček, které nás samy o sobě dostávají do deprese. „To je zakázáno“, „To se nesmí“, „To hrozí“, „To bude bolet“, „To nebudeš stíhat“, „Z toho budeš šílet“, „Na spánek zapomeň“ a podobně. Už z porodnice tak maminky odchází s hlavou plnou předsudků, zbytečně se stresují a zapomínají si toto krásné období užívat.
Jasně, že s námi trošku cloumají hormony, tělo je bolavé, je třeba odpočívat, zahojit rány a zvyknout si na život s novým členem rodiny. Ale proč čekat na moment, až taky budu mít kruhy pod očima, až taky vybouchnu apod. Není lepší si to užívat, a když mě náhodou něco z toho potká, tak to teprve řešit?
Čtěte také: Kilogramy v těhotenství? Víme, kde se ukládají!
Každý jsme jedinečný originál a každý potřebuje něco jiného. Ale tady je pár tipů, které se osvědčily nám.
- Šťastné miminko potřebuje šťastnou maminku – odpočívejte, rozmazlujte se, baštěte kvalitní jídlo a zdřímněte si, když miminko spinká. Všechno ostatní počká.
- Nehrajte si na policajty, důvěřujte tatínkům – vybrali jste si je, protože jsou ve vašich očích ti nejlepší. Když hlídají, dejte si pauzu. A třeba i Kitkat :)
- Ať padají trakaře nebo svítí sluníčko, běžte na procházku. Když se miminko správně oblékne a jako destinaci nezvolíte zrovna nákupní centrum, nic mu nehrozí. Naopak bude lépe spinkat a vy budete mít víc klidu. A protáhnout si bolavé tělo a přijít na jiné myšlenky není vůbec k zahození.
- Zvedněte si náladu setkáním s kamarády. Pochlubte se svou ratolestí a užijte si skvělý pocit pyšného rodiče.
- Zdokumentujte první společné zážitky a najděte si čas se na ně společně s partnerem podívat.
- Pořiďte/půjčte si monitor dechu – alespoň z počátku vám dodá na klidu a budete lépe spát.
- Užívejte si to!
Autor: akcnirodice.cz
Nový komentář
Komentáře
Šestinedělí, ale i dny následující nejsou jen o mamince. Záleží totiž nejen na tom co maminka udělá, ale i na samotném dítěti a jeho reakcích a už vrozené povaze. Ač je to téměř k nevíře povaha už se projevuje od prvních dnů po narození. Vlastně částečně už v bříšku.
Syn ten pořád celé dny brečel a tak to nebyl žádný med. Byla jsem z něho na nervy a chodila se vyřvat do koupelny, aby mě neslyšel. Asi jsem mu nerozumněla a ať jsem dělala cokoliv bulel a bulel. Tím pádem jsme na sebe přenášeli negativní emoce navzájem a byl to začarovaný kruh.
Teď mám tříměsíční dceru a ta je pravý opak. Směje se na mě i ve chvíli když jí oblékám a brečí úplně minimálně. Obě jsme už od začátku co se narodila absolutně v pohodě.
Já akorát pořád brečela. Koukla jsem na malého a začla jsem brečet. Sestřička v porodnici to nazvala jako poporodní blues. Jinak nějaké deprese nee.
když s emi narodilo druhé po roce za prvním , byly zrovna povodně- nešel proud- jen 2x2hodiny denně, voda se nedala pít, nebylo zásobování, plyn vypnutý, syn nechodil- a já byla tak v pohodě jako nikdy jindy. Nechápu
Janki — #8 a epidurál? to je totiž častá komplikace
V šestinedělí jsem byla hrozně náladová.. Vadilo mi snad všechno, naštěstí jsem to zvládla bez problémů..
Ani při jednom jsem deprese neměla, hlavně mi chybělo se pořádně vyspat :-))
Depku jsem neměla, jen po obou porodech příšernou migrénu, takovou, že jsem myslela, že mi hlava exploduje, fuj.
Mně s dvojčaty nezbýval čas ani na depku
byla jsem v pohodě
se mnou pokaždý pěkně házely hormony
toho se budu držet :-)
Héééj, já už chci taky mimi:)))Toto je hezky napsané:))
dobré rady