Motto: Nezjistíš-li, odkud přicházíš, nezjistíš, kdo jsi a kam jdeš.

 

Když jsem před lety vyklízela byt po své babičce, objevila jsem krabici se spoustou zajímavých dokladů, potvrzení, zažloutlých fotek - nejstarší relikvií mezi tím vším byl asi rodný list mé prababičky Matyldy Honzíčkové (narozena 1874). 

 

Jako bych nasedla do stroje času, najednou jsem se přenesla o více než sto let zpátky. Pradědeček Vincenc s knírem nakrouceným do špičky mi galantně nabídl židli a já si s ním povídala o životě. Matydla nám přinesla tvarohový koláč. No uznejte, nebylo by to hezké sejít se se všemi těmi lidmi, bez nichž bychom  tu dneska neseděli?

 

V té době mě začaly zajímat věci kolem rodokmenu, dokonce jsem si vyhledala i různé moudré knížky, ale musím  přiznat, že když jsem je všechny pročetla a zjistila, že bych si musela přinejmenším vzít neplacenou dovolenou nebo odejít do předčasného důchodu, rozhodla jsem se genealogií svých předků zatím nezabývat.

 

Genealogie, česky rodopis,  se zabývá studiem rodokmenů, je to shrnutí poznatků o celém rodu po stránce personální, hospodářské i historické, studuje příbuzenské vztahy v jejich historických a sociálních souvislostech. Z dějepisu známe třeba genealogii panovnickou (víme, který Přemyslovec byl první a který Otakar, který padl na Moravském poli a kterého propíchli v Olomouci).

 

Rodokmen sleduje potomstvo po mužské linii, je to vlastně takový ten strom, kde zjistíte, kolikrát a s kým se váš dědeček oženil a jak se jmenovali jeho rodiče.

 

Každý rodopisec většinou začíná tak, že nejdříve shromáždí nejrůznější rodinné dokumenty, které se z generace na generaci předávaly většinou ve výše zmíněných krabicích.

 

Existují dva rodopisné směry, a to je ascendence (česky rozrod) – při soupisu příbuzných postupujeme dozadu, tedy od nás, přes rodiče, dědečky a prababičky do minulosti.

Descendence (vývod) je postup opačný, směřující k budoucnosti, tedy k dětem a vnukům – tohle je práce zdánlivě snazší, jsme vlastně takovými zakladateli, ale dočkáme se leda tak linie pravnuků (a to si musíme hezky pospíšit).

 

Základním pramenem pro rodopisce jsou matriky. V nich získáte informace o datech narození, sňatků, úmrtí, počtu dětí. Povinnost vést matriky stanovil Pařížský koncil už v roce 1212 (taky máte tenhle letopočet zafixovaný z hodin dějepisu jako Zlatou bullu sicilskou?) V Čechách jsou zachovány některé staré matriky, jako je jáchymovská matrika sňatků od r. 1531 a křestní od r. 1546.

 

Takzvané živé matriky (vedené od roku 1900, jsou na matričních úřadech a nejsou volně přístupné, lze z nich na požádání provést výpis).

 

Matriky do roku 1900 byly soustředěny do státních archivů, kde jsou v badatelnách přístupny všem žadatelům. Musíte se podepsat do prezenční listiny, uvést účel své návštěvy, poté vám vystaví badatelský list, do něhož vám budou zapisovány materiály k prostudování v badatelně. Archivy půjčují najednou k prostudování maximálně 5 matrik Většina matrik měla až do 18. století soustředěny zápisy o narození, sňatku i úmrtí v jedné knize.

 

Měli byste být připraveni na to, že budete potřebovat určitou znalost latiny, němčiny a také pozapomenuté češtiny. Kdo dneska ví, že kušníř byl kožešník a rypák neznamenalo, že dotyčnému narostl ošklivý nos, ale byl řezbář nebo sochař?

 

Možná ještě mnohem větší překážkou při čtení zápisů ve starých matrikách bude písmo. Zapisovalo se  novogotickým kurzívním písmem, zkráceně se mu říkalo kurent (někdy švabach). Záleželo také, kdo zápisy prováděl, mnohdy místo kněze zapisovali kantoři nebo dokonce i kostelníci.

 

Práce rodopisce vyžaduje zkrátka a dobře  spoustu času, velkou  trpělivost a tak trochu i detektivní nadání. A to jsem já neměla, proto jsem skončila u prapradědečka, syna mlynáře z Bohuňovic.

 

Ale třeba se někdo z vás  dnes inspiroval a pustí se do rodopisného bádání?

 

Zdroje

Kristoslav Řičař: Občanská genealogie, Praha 2000

Vladimír Svoboda: Minimum o rodokmenu, Olympia 1998

www.rodokmeny.wz.cz

 

Zadáte-li si na největších českých vyhledávačích heslo rodokmeny, zjistíte, že existuje mnoho nadšenců, kteří se se svými badatelskými úspěchy podělili na internetu. A kdo ví, možná tam najdete i rodokmen vašeho rodu? 

                                   
Reklama