Hezký sluníčkový den všem,

v obchodech obvykle nemívám s prodavačkami či prodavači problém, pozdravím, usměji se, a když žádná odezva nepřijde, tak nevadí, přece mi nebudou kazit den.

Jednou jsem ale takový neprofesionální přístup nevydýchala a normálně začala řvát. Ale od začátku.

Před rokem a půl mi partner koupil zásnubní prstýnek v jednom malém zlatnictví, které patří manželům odněkud z Balkánu, nevím přesně. Ten obchůdek je tam mnoho let, a tak si myslel, že to bude kvalita. I nosila jsem prstýnek zhruba týden. Pak jsem ho jednou položila na stůl, odjela objednat svatební koláče a po návratu jsem zjistila, že je úplně prasklý, zkroucený, kamínky vypadané.

Šla jsem tedy na reklamaci.

Pan majitel se mě jal přesvědčovat, že jsem si na něj určitě šlápla a nebo jsem na něj něco položila. Nebyla to pravda, prstýnek jen ležel na stole.

Hájila jsem se, nic nepomáhalo, ale reklamaci vzal a prstýnek opravil. Po dohodnuté době jsem šla pro prstýnek. Majitel na mě zase naléhal, že jsem si to způsobila sama, a to už jsem nevydržela a začala jsem na něj křičet.

Začal mi totiž říkat takové bludy, jako že mi po stole chodí duchové a ti za to asi můžou apod. Přitom tvrdost prstýnku nedovolovala, abych ho takhle zničila přišlápnutím, to by se mi spíše vryl do nohy.

Křičela jsem na celé kolo a nestyděla jsem se ani trochu, jen ať všichni slyší, jakou tam prodávají kvalitu. Z prstýnku mi pak postupně vypadávaly znovu kamínky, ze čtyř vypadly tři, pokaždé jsem si šla nechat vsadit nové, ale to už do jiného zlatnictví.

Toto zlatnictví je nové, sotva pár měsíců, ale jsou tam milé a usměvavé prodavačky, dokonce mi ochotně řekly, že ten můj prstýnek nemá ani státní punc, jen číslo jako označení druhu zlata. Koupila jsem si tam i další šperk a nelituji. Prstýnek mě přišel na dalších pět stovek a nebýt zásnubní z bílého zlata, dávno bych jej nenosila.

A k pokladním v hypermarketech můžu říct jen tolik: pracovala jsem taky na pokladně a dohromady by tyto brigádky vydaly na rok za pokladnou. I když mi často nebylo do smíchu, tvářila jsem se mile a ochotně za všech okolností, protože co je lidem do mých problémů, od toho tam přece nesedím.

Jen jednou mi jedna pokladní nadzvedla mandle tak, že jsem jí už něco řekla. Kupovala jsem tehdy mimo jiné koláč a ona jej vzala do ruky a v půlce ho zlomila (ean byl na obale uprostřed koláče), jako by to byl kus látky. Takže nejen že byl koláč zlomený, ale povidla byla pěkně přiťápnutá na obale. A to jsem ho nesla k pokladnám jako poklad na roztažené dlani.

slonbidlo


Slonbidlo,

na zlatníka bych být na Vašem místě také křičela. Především z toho důvodu, že se jednalo o zásnubní prstýnek. Neznala bych slitování!!! Mohl by si dovolit protestovat, asi by jen přidal další polínko pod oheň :-). 

Soutěž

Otázka číslo sedm: Hrdý Budžes

Více o soutěži TADY
Reklama