Odbila osmá hodina večerní a má televize zeje černočernou tmou. Schválně. Bojím se jí zapnout a být tak vtažena do nekonečného seriálového reje. Jak jednou člověk přičichne a chytne se drápkem, už musí za každou cenu vědět, jak to bude dál. Něco o tom vím.

Jestli on svou výhrůžku splní a ona přežije náročnou operaci. A hlavně jestli nakonec budou spolu. Každý dobrý seriál má zapeklitou milostnou zápletku a každý nechá umřít hlavního hrdinu. Nejméně jednou.

Když v kultovní americké mýdlové opeře Dallas zemřel miláček národa Bobby po sedmi dlouhých letech působení v seriálu, rozzuřené davy spílaly tvůrcům a dožadovaly se okamžité nápravy. Jelikož v seriálu je všechno možné, jednoho sobotního podvečera tak Boby nečekaně oživl pod sprchou a ukázalo se, že to nebyla skutečná smrt, ale jen špatný sen jeho ženy Pamely.

Pouhým stisknutím jednoho tlačítka ve správný čas na správném místě utečeme sužující realitě, a už v tom jedeme jako po másle. Vlastně po mýdle. Ne nadarmo se nekonečným seriálům, které se zabývají mezilidskými vztahy, říká mýdlová opera. Pojmenování vzniklo ze spojení mezi seriály a jejich sponzory, kterými v počátcích byly hlavně společnosti vyrábějící prací prášky.

Příběhy jsou smyšlené a prý je napsal sám život. Vysílají se tak dlouho, dokud neopadne zájem diváků.

mydo

Nebyla jsem schopna a ochotna tak dlouho udržet pozornost a se svými občasnými písařskými dostaveníčky s pány Bouvardem a Pécuchetem jsem se nikde moc nechytala. Ještě jsem ráda občas zašla na sklenku vína do Café René, ale nehodilo se otravovat denně, zvlášť když jeho žena Edith zpívala.

Zkrátka dlouho jsem jen tak brouzdala po seriálovém povrchu.

Pak jsem se ze dne na den ocitla v cizí zemi, bez znalosti jazyka, v osiřelém bytě jen s dálkovým ovladačem v ruce, a rozhodla se jít do hloubky. Váhavě jsem zmáčkla tlačítko, a už jsem v tom jela jak namydlená!

Celé dny jsem trávila s krásnou Eden a příslušníkem tamní policie Crusem. Tamní bylo v Santa Barbaře. Ti dva z dvou rozdílných světů se samozřejmě vroucně milovali. Tři sta pětapadesát dílů jim nebylo přáno. Držela jsem jim palce a hltala každé jejich slůvko. Na výtky, že prach se kupí a sporák zeje prázdnotou, jsem na půl přítomného oka odvětila, že piluji cizí jazyk.

Už brzy jsem dostala příležitost, jak seriálová moudra zužitkovat. Při té mé mladické neomylnosti mi ovšem nedošlo, že jsem celou tu drahnou dobu vstřebávala slangový jazyk. V seriálech se možná žije iluze, ale mluví se přirozeně – tak jak nám zobák narostl.

Při jednání na místní policii ohledně pobytového víza jsem chtěla oslnit svou znalostí místního jazyka a taktéž získat nějaké ty polehčující okolnosti. S širokým úsměvem jsem se obrátila na náčelníka policie a řekla: „pane fízle“.

Dál, do dalšího dílu, už jsem se nedostala. Mému tehdejšímu partnerovi bylo doporučeno, aby mě příště raději nechal doma. U televize.

Čtěte také:

Reklama