Stal se z vašeho usměvavého a společenského drobečka náhle mrzout, který pláčem reaguje na vše nové okolo a méně známé tváře především? Je často plačtivý a nesnese, když ho, byť jen na chvilku, opustíte? Nezoufejte, zas to přejde. Jedná se o tzv. separační úzkost.

sepaCo je to separační úzkost?

Separační úzkost je vlastně první strach v životě dítěte, který se úplně přirozeně projevuje u dětí od cca 7 měsíců věku. Objevit se ale může i později a to až zhruba do 1,5 roku věku dítěte. Separační úzkost je přirozeným vývojovým stupněm, kterým si projde většina dětí, a není tedy třeba zoufat – je to normální a hlavně, zas to přejde.

Jak se separační úzkost projevuje?

Dítě, které bylo doposavad veselé a společenské, začíná být ve stejných situacích plačtivé, nelibě nese odchod matky a je ustrašené a stydlivé před cizími lidmi. Fixace může být rozšířena nebo přenesena i na otce, pokud se o dítě stará hodně i on, většinou jde ale o matčinu náruč, ve které se chce dítě schovat před okolním světem. Vystrašené může být dítě ale nejen z cizích lidí, ale i z příbuzných, které nevidí tak často. Vysvětlete tedy babičkám a dědečkům, ať si to neberou osobně, že jde o přirozený vývoj a dítě to zas brzy přejde.

Krom obavy z neznámých lidí má dítě většinou strach vždy, když od něj matka odejde. Nechce zůstávat samo ani na malou chvilku, a dožaduje se tak vstupu i do koupelny či na záchod, pokud se tam maminka zrovna nachází. Pokud to jen trochu jde, zkusme mu v tom nebránit, nebo si alespoň nechávejme otevřené dveře, aby na nás dítě vidělo. Nejde mu o to, co tam děláme, ale o to, aby vědělo, že nejsme daleko, a mělo tak pocit bezpečí.

Projevy separační úzkosti většinou přijdou zcela náhle a z usměvavého a odvážného malého průzkumníka je najednou ustrašený uzlíček, který by se nejraději schovával celý den za naší sukní. Nelekejte se, je to úplně normální a vše většinou během týdnů až měsíců odezní stejně rychle, jako to přišlo.

todler

Jak se v tomto období chovat?

Je velmi důležité vědět, že jde o zcela normální projev, který je pro vývoj dítěte podstatný, a za nějaký čas zase přejde. Dítě bychom za tyto projevy rozhodně neměli trestat, okřikovat, nebo ho nechávat samotné dlouho a často. To by totiž mohlo mít velmi špatný vliv na jeho vývoj a případné psychologické problémy by si s sebou mohlo nést až do dospělosti.

Dítě bychom v tomto období měli naopak ujišťovat o naší lásce víc než kdy předtím. Zapomeňme na chvíli na poznámky o rozmazlenosti, které k nám doléhají z okolí, a věnujme se dítěti tak, aby vědělo, že jsme tu pro něj a že mateřská náruč je bezpečným přístavem, kam se vždy může uchýlit. Paradoxně totiž jedině tak, že mu dáme toto najevo, z něj může vyrůst samostatný a sebevědomý jedinec, který nemá problémy v oblasti mezilidských vztahů ani v budoucnu.

bbPokud už v tomto období musíme od dítěte na nějakou dobu odejít a je jasné, že se to asi párkrát stane, snažme se, aby to neslo co nejlépe. Dítě nijak předem neupozorňujme, že odcházíme – nejlépe je odejít v momentě, kdy je zabrané do hry s babičkou či „pani na hlídání“. Srdceryvné loučení by totiž mohlo vést k nervy drásajícím scénám a to, že si dítě teprve postupně uvědomí, že jsme odešly, nese o něco lépe a babička si s tím pak také určitě lépe poradí. Po návratu bychom se opět neměly chovat nějak příliš nadstandardně, s dítětem se přehnaně vítat apod. Dejme mu najevo, že jsme rády, že už jsme zpět, ale že se nejednalo o nějakou mimořádnou situaci, kterou by bylo třeba příliš doprovázet emocemi. Dítě to totiž dokáže vycítit a velmi rychle se do dramatičnosti chvíle vpravit, a to by někdy vůbec nebylo nutné.

Obrňme se tedy na pár měsíců trpělivostí, dávejme mu najevo svou lásku, ale nepřehánějme. Poskytněme mu náruč vždy, když je potřeba, a hlavně buďme klidné, ono to zas přejde. No a v neposlední řadě uklidněme tatínky, které v tomto období může přepadnout i lehká žárlivost – buďte klidní, v další etapě se dítko pustí naší sukně a k hrám a bujaré zábavě si bude vybírat většinou vás.

Čtěte také:

Reklama