Viděla jsem hru Ephraima Kishona „Byl to pták“ v Divadle bez zábradlí.
Autor nenechal Romea a Julii zemřít, nýbrž je klidně (?) nechá žít v uzavřeném manželství, a aby se nenudili, dá jim dceru Lucrezii, t. č. puboše 14 let.
Scéna je jednoduchá, ale velice hezká, typicky italská – včetně elektrického sporáku, kde Julinka během představení uvaří špagety – mimochodem, v programu je na ně recept…

Celé představení je koncertem tří herců:
David Suchařípa jako Shakespeare, který se z chování manželů Montekových musí otáčet v hrobě, nemá klid a přijde zakročit.
Romea a kněze hraje Oldřich Kaiser.
Julii, Lucrezii a chůvu hraje naprosto úžasně Naďa Konvalinková.

Herci hráli v dobré pohodě, která se přenesla i do hlediště. Je vidět, jak úžasně je hra baví. Po dlouhé době jsem zase zažila improvizaci na jevišti – něco podobného, jako jsme zažívali u Wericha nebo Horníčka. Improvizace je asi špatné slovo, je to spíše inspirace.
Slovo přinese další nápad, druhý herec se ho ujme a rozehrává dále.
Shakespeare dostal špagety k večeři, požádal o pivo. Romeo, něžně nazývaný Momo, si také řekl a dodal: “Zítra zase budu na titulní stránce.“ … a hra se slovy pokračuje přes ministryni Součkovou a Špidlu zase zpět do děje...
Nebo Shakespeare na chvíli vejde do hlediště a začne se bavit s diváky: “Kolik je zde krásných žen a i muži… To vás, pánové, vážně nezajímá dnešní fotbal?“ Sdělí skóre a vrací se na jeviště.
Jednou větou – pokud se chcete dobře bavit, doporučuji vřele.
A nechte si malou časovou rezervu – po představení můžete posedět v divadelním klubu.  

 
Reklama