Vychovávat děti na čerstvém vzduchu, kde mohou bezstarostně pobíhat po zahradě, co může být lepšího? A tak se spousta rodičů stěhuje z města na venkov. Jenže idylka leckdy končí vystřízlivěním. Tak jako u Světlany (34).

Z Prahy se odstěhovali před sedmi lety, když čekali první dítě. Manžel vyrůstal v malém městě a pořád o tom básnil. Šlo prý o úplně jiné dětství než ve městě. A tak jsme to chtěli dětem dopřát taky a koupili domeček v menší obci za Prahou. Do centra to byla příměstskou dopravou slabá hodinka, autem ještě méně. I já si rychle zvykla na klid, soukromí i vlastní zahrádku. A po porodu kamarádkám pěla ódy na to, jak mi Lukášek venku v kočárku krásně spinká,“ vzpomíná Světlana. Jediné, co jí chybělo, byly pravidelné schůzky s kamarádkami. Vydat se za nimi do Prahy i s kočárkem sice nebyl problém, ale už to vyžadovalo podstatně více času.

village

Po třech letech se Světlaně narodila dcera a ona si dál užívala života na venkově. Jenže když rodičovská skončila a ona se vrátila do práce, nastal pořádný kolotoč. „Luky nastoupil do první třídy, Ivanka do školky. Šéfovy prvotní sliby, že budu moct odcházet z práce dřív, vzaly za své a já často nabírala šílené zpoždění. Školka a družina u nás končila ve čtyři, což se příliš stíhat nedalo. Občas jsem proto volala učitelce, která bydlela nedaleko, zda by nemohla vzít děti k sobě, než přijedu. A s kroužky, které byly jen v blízkém městě, to bylo ještě horší. Ne-li nemyslitelné,“ líčí dobu, kdy byli s manželem v neustálém stresu a poklusu.

Už to vážně nešlo! Učitelky byly naštvané, děti mrzuté, že musí pořád někde čekat. A tak jsem se jednou večer manžela opatrně zeptala, zda by nebylo rozumnější vrátit se zpět do Prahy. Zdálo se, že ho můj dotaz ani nepřekvapil, prý jen čekal, kdy přijde. Nadšený nebyl, ale usoudil, že mám pravdu. Dům jsme naštěstí prodali celkem rychle. Noví majitelé, také mladý pár, zářili štěstím a já si v duchu říkala, jak dlouho to vydrží jim. Nebo jsme to my vzdali moc brzy? Měli jsme se víc snažit a jeden z nás si najít méně časově náročnou práci, třeba i někde poblíž? Těžko říct. Každopádně, teď už zase kličkujeme mezi tramvajemi a na čerstvý vzduch chodíme na hřiště v parku,“ svěřuje se Světlana.

Čtěte také:

Reklama