Milá redakce, já toho moc nenacestovala, nebyly peníze, ani příležitost. Žádný div, že letadlem jsem letěla poprvé před dvěma lety,a to na služebku do Švédska. Napřed takovým malým kánětem z Ostravy do Vídně. Když se letadlo zvedlo, můj žaludek ho poslušně následoval. Naštěstí se nechal přemluvit, že takovou ostudu dělat nebudeme. Ve Vídni jsem vystoupila s úmyslem vydat se okamžitě domů, a to nejlépe pěšky. Kolegyně mi to naštěstí včas rozmluvila :-)

Podruhé v životě jsem pak letěla vloni do USA. Konkrétně město Clarkston ve státě Washington. Mám tam příbuzné, které jsem nikdy neviděla (již rodilí Amíci), a protože jim je kolem 80 let, usoudili jsme , že je tak docela načase. Tak hezký týden jsem dlouho neprožila. Bohužel jen týden ... a abyste mi věřili, posílám foto Indiánů a taky kaňonu, který mě naprosto okouzlil. (Nenápadně tak dávám monkee vědět, po kom se má v červnu na nádraží koukat :-) ).

Amerika je hodně zmedializovaná, ale i tak mě tam jedna věc překvapila - Indiáni mají svoje vlastní města, a když se k nim chce přifařit někdo jiné barvy a národnosti, tak musí mít zvláštní povolení od vlády. Možná by to měl někdo říct naší vládě k otázce "co s našimi spolužijícími tmavé pleti", ale to už jsem zase někde jinde :-)

Selinka

usausa

Text nebyl redakcí upraven.

Věříme a já taky tiše závidím. Nejen ten výlet do Ameriky, ale i tu odvahu sednout do letadla.

Téma na dnešek: Nejdál od domova

Které místo nejdál od domova jste navštívila vy? A jaké to tam bylo? Pište nám už teď na adresu  

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu dneška zveřejňovat a odpoledne vybereme jeden, jehož autorku odměníme citrusovým sprchovým krémem Welleda, dvd Cvičení po porodu a knížkou o vaření.

Reklama