Čekáme na autobus.

Kdybych trochu potrápila svoji paměť, tak bych asi taky nějakou ujetou historku našla, ale radši o tom moc nepřemýšlím. Jsem asi nějaká pomalejší či co, ale jeden den se snažím ve své hlavě cosi objevit a nic se neděje, a ejhle ono se to vynoří třeba za dva za tři dny. Tak jsem zrovna v sobotu došla k poznání, že mým idolem v době dospívání byl jeden můj profesor, ale nebyla to žádná platonická láska nebo tak něco, „žraly“ jsme ho na gymplu všechny. Jak vychovávat děti, to mi došlo ve chvilce klidu, když jsem dcerku odeslala na pár dní k babičce a tak bych mohla pokračovat….


Proto nebudu dnes nad ničím dlouze přemýšlet a rovnou vám napíšu, že já ujíždím či ulítávám na hadrech. Když mám příležitost, tak nakupuji, a protože klasické obchody u nás téměř nejsou, tak brousím po sekáčích. A tam někdy najdu opravdové skvosty. A věřte mi, nejsem v tom hledání sama. Obdobnou úchylkou trpí spousta žen, taky je tam všechny potkávám.

Včera jsem vzala s sebou dceru, že si nakoupíme nějaká trička na dovolenou nebo se prostě jen tak mrkneme, jestli neobjevíme něco zajímavého. 

Klasická situace. Normální sekáč, ženské cosi prohrabují, ty, co si dlouho nic nekoupily, jásají nad svými objevy, a najednou jedné z nich zvoní mobil. „ Jo, už jsem na zastávce, čekám na autobus, ale pořád nejede,“ odpovídá ona dobrá žena. Nutno podotknout, že všechny ostatní na chvilku zmlkly, ale moje devítiletá dcera ihned pochopila,  co je to ženská solidarita, a do ticha povídá vážným hlasem: „Taky tady čekáme na autobus.“

Myslím, že se všechny smějeme ještě teď. No nejsme ujetý na utrum?

Medunka2001


Cha, cha, cha - culím se tady u toho počítače jako nějaký úchyl :-))

Milá Medunko2001, za to, že si mne rozesmála, posílám dáreček. Měj se krásně a buďte krásně ujetý i dál...

A pokud chcete dáreček i vy, napište mi, na čem ujíždíte vy, a na kole mi už nepište :-)

redakce@zena-in.cz

Reklama